Advertise on podcast: Prolomit vlny

Protesty klimatických aktivistů a aktivistek narušující běžný chod společnosti se v posledních letech stupňují a vzbuzují vášně. V české debatě máme tendenci je vnímat jako pomatené zélóty odtržené od potřeb a názorů „obyčejných lidí“, kteří se jen chtějí dostat do práce včas nebo v galeriích v klidu obdivovat největší umělecká díla naší civilizace. Míra veřejné podpory ale reálný efekt těchto protestů neurčuje.

Doby, kdy se Spotify mohlo tvářit jako zachránce hudebního průmyslu, jsou dávno pryč. Nejnovější škrty jen potvrzují, že firma myslí na zisky, ne na tvůrce.

O výplatě se nemá mluvit. Nejde jen o to, že by bylo nevychované chlubit se svými výdělky. Všichni už jste nejspíš slyšeli o doložce mlčenlivosti. Možná byla součástí pracovní smlouvy, možná jste ji podepisovali na samostatném papíře. Dost možná vám zaměstnavatel mlčenlivost přikázal, aniž by váš souhlas vyžadoval.

Pondělní stávka ve většině základních a středních škol a stovkách firem ukázala, že se pracující v Česku konečně začínají domáhat svých práv kolektivně a ve vzájemné solidaritě. Další vývoj situace ale závisí na tom, zda veřejnost pochopí, že stávky nemohou být nepolitické.

Nedělní prezidentské volby v Argentině vyhrál s necelými 56 % ultrapravicový kandidát Javier Milei. Porazil tak středolevicového kandidáta Sergia Massu. Hegemonie projektu Kirchnerismu po 16 letech končí vítězstvím outsidera, který je občas nazýván El Loco – šílenec. Země, kde inflace už dávno přesáhla 100 % a 40 % společnosti žije pod hranicí chudoby, ukázala, že chce změnu za každou cenu. Prezidentem se stane libertarián Milei a nezabránili tomu ani místní Swifties.

„Obžalovaný, chcete říct něco na svoji obhajobu?” ptá se soudce muže, který v noci v parku znásilnil kolemjdoucí. „Kdybych u sebe měl baterku, tak by se to nestalo,“ odpovídá on. I takovéhle vtipy zařadil předseda Nejvyššího soudu do své prezentace o profesní etice. Po policejním prezidentovi je to druhá osoba, která by měla veřejnosti ukazovat, že sexuální násilí je vážný problém. Místo toho ho bagatelizuje.

Ne nadarmo se říká, že práce je lék. Ve svém vlastním životě jsem se opakovaně dostala do situace, kdy ponořit se do obrovského množství úkolů, termínů, schůzek, článků a školení bylo jednodušší, než se zabývat čímkoli, co mě v tu chvíli reálně trápilo. A není to ani tak dávno, když jsem sama sebe naposledy slyšela říkat, že tolik pracovat má smysl, protože práce se na tebe – na rozdíl od některých lidí – nevykašle.

Ve vesničce v podhůří Orlických hor, kam jezdím od dětství trávit léto, visí od června na obecní nástěnce výzva - nenapouštějte bazény, nezalévejte, ve vedlejších dvou vesnicích už musí vodu dovážet. Varování zůstává bez velkého efektu - nikdo se nechce omezit jako první, když voda ještě stále teče. Lidský mozek se do současné podoby vyvíjel tisíce let, na aktuální výzvy 21. století ale zdá se nestačí.

Na začátku srpna zachvátily Hawaii, především ostrov Maui děsivé požáry. Přírodní katastrofa na sebe strhla pozornost celého světa. Jak už to tak dnes bývá, velká pozornost veřejnosti se sebou přinesla i nechtěné dítko: konspirační teorie.

Argentinské primárky v neděli vyhrál poslanec, mediální ekonom a bývalý tantra kouč Javier Milei. S více než 30 % předstihl Sergia Massu, kandidáta takzvaných peronistů a současného ministra hospodářství. V primárkách, které jsou specifikem argentinského systému, občané předvybírají kandidáty pro říjnové prezidentské volby.

Nejdřív se tvářili, že se porvou v kleci. Pak jeden z nich navrhl doslova přeměřování přirození. Místo toho si budou přeměřovat svoje sociální sítě. Otázkou je, jestli vlastně ještě veřejnost stojí o sociální síť, na které budou všichni.

Výtvarník a pedagog Jiří Černický si stěžuje na údajně hyperkorektní studentky UMPRUM. Jeho stesky už víc než týden sytí internetové debaty. O skutečných problémech současných studentů to ale navzdory prvnímu dojmu neříká zhola nic. Zato je kauza dokonalou studií selhání řady tuzemských novinářů.