Advertise on podcast: Na Ceste Brno

Žijeme v době, která přináší spoustu nejistot. Evropou otřásla vlna protestů, svět se zmítá v několika ozbrojených konfliktech. Ekonomický výhled je složitý, někteří (nejen) mladí lidé upadají do apatie. O jaké naději vlastně mluví Bible a Ježíš? A není naděje křesťanů jen lacinou útěchou, která spoustu lidí nakonec vede k pasivitě? Poslechněte si kázání Bedřicha ze série "Víra pro život, jaký je"-tentokrát o "Naději bez naivity". 1. PETR 1,3–9 Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Povolal nás k živé naději, k nepomíjivému, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví, které vás čeká v nebi, zatímco vás Boží moc skrze víru opatruje ke spáse, která se zjeví na konci času. Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky. I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm – vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista. Nikdy jste ho neviděli, a přece ho milujete. Ani teď ho ještě nevidíte, a přece v něj věříte. Radujte se tedy nevýslovnou, velkolepou radostí, protože dosahujete cíle své víry – spásy duší.

Poslechněte si páté kázání ze série "Víra pro život, jaký je". David Kubíček otevírá velmi citlivé téma: Samota. Každý z nás se někdy může cítit sám. Nepochopen lidmi a opuštěný Bohem. Každý z nás má někdy pocit, že neslyší Boží hlas, že necítí Boha ve svém životě. Někdy se stane, že se dostaneme do situace (a často ne vlastní vinou), že je to nesnesitelné. Nikdo nám nerozumí a nevíme, jak dál. A přijde nám, že Bůh s tím nic nedělá. Ponořme se do Bible. Najde se i tam někdo, kdo zažíval podobné pocity? Žalm 22 1-7 1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův.  Žalmy 22:2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.  3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.  7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:  9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců!  23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.  24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.

Poslechněte si čtvrté kázání ze série "Víra pro život, jaký je". Klára otevřela další téma, které každý z nás ve svém životě řeší, hněv. Nemusíme si hned představit jak lítají talíře kuchyní, někdy se hněv může projevit tichou domácností. Hněv může vyvěrat ven, ale stejně tak se může šířit uvnitř nás. Každý z nás v životě zažije nějakou formu hněvu. Stejně jako lidé v Bibli. Numeri 20: 16 I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek.“ Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal. I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek. Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.“ To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost. Lukáš 15: 25 Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘ Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. Jakub 1,19–20 „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; neboť lidským hněvem spravedlnosti Boží nedosáhnete.“

Poslechněte si třetí kázání ze série "Víra pro život, jaký je". František zabrousil na led pochybností. V této sérii mluvíme o tom, jak naši víru prožíváme v našem obyčejném, každodenním životě, kdy řešíme dětské svačinky, zácpu MHD, schůzku se šéfem, nebo stále se vracející nemoci dětí. V této každodennosti bezpochyby patří i pochybnosti - pochybnosti o víře, o kterých si dnes můžete poslechnout. Naše víra se může zhroutit téměř přes noc, pokud jsme se během let nenaučili trpělivě naslouchat vlastním pochybnostem a pokud jsme se nenaučili odkládat je až po zralé úvaze. Timothy Keller Žalm 73: 1 Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! 2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. 4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17 Teprve když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. 21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, 22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. 23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.

Poslechněte si druhé kázání ze série "Víra pro život, jaký je". David otevřel otázku, kdo vlastně jsem nebo kým jsem? Asi každý z nás by s i přál být si jistý sám sebou. A dnes se klade velký důraz na to pochopit kým jsem a nežít podle očekávání druhých, ale žít svůj život tak, jak já ho chci žít. Jak je tento pohled propojený s vírou v Boha? V podzimní sérii kázání budeme mluvit o tom, jak se naše víra prakticky promítá do různých oblastí života. Chceme hledat, co znamená věřit v Boha a žít pro něj v každodenní realitě. Chceme vidět život, jaký opravdu je - nepředstírat, že je lepší, než skutečně je, ani ho nevidět zbytečně černě. Zastavíme se u několika otázek dnešní společnosti. Budeme se ptát, jak se víra projeví ve skvělých i těžkých chvílích života. 2. Korintským 5,11-19 11 Víme, co je to bázeň před Hospodinem, a proto přivádíme lidi k víře. Bohu je zřejmé, kdo jsme, a doufám, že je to zřejmé i vašemu svědomí. 12 Nechceme se před vámi znovu chválit, ale chceme vám dát příležitost chlubit se námi, abyste měli co odpovědět těm, kdo se mohou pochlubit zevnějškem, ale ne srdcem. 13 Jsme-li bez sebe, je to kvůli Bohu; jsme-li rozvážní, je to kvůli vám. 2. Korintským 5,11-19 14 Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. 15 On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. 16 Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. 17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! 18 A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19 Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.

Poslechněte si první kázání ze série "Víra pro život, jaký je". David otevřel otázku, zda je vůbec Bůh potřeba pro dobrý a smysluplný život? V podzimní sérii kázání budeme mluvit o tom, jak se naše víra prakticky promítá do různých oblastí života. Chceme hledat, co znamená věřit v Boha a žít pro něj v každodenní realitě. Chceme vidět život, jaký opravdu je - nepředstírat, že je lepší, než skutečně je, ani ho nevidět zbytečně černě. Zastavíme se u několika otázek dnešní společnosti. Budeme se ptát, jak se víra projeví ve skvělých i těžkých chvílích života. Jan 18,33-37 (B21) 33 Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho. 34 Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“ 35 „ Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“ 36 „ Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“ 37 „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát. „Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“ Jan 19,2-6 (B21) 2 Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť 3 a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi. 4 Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“ 5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát. 6 „Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli. Jan 1,29 (B21) Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! Jan 10,11 (B21) Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.

Poslechněte si Bedřichovo kázání o "Mírnosti", které zmiňuje Pavel v seznamu "Ovoce Ducha". Co vlastně mírnost znamená a jak se konkrétně projevuje? Nejsou křesťané jen slaboši, kteří potřebují pomoc od Boha, protože neumějí prosadit své myšlenky či názory? Jak rozumět mírnosti jako pozitivnímu atributu člověka? ⁠Galatským 5:22-26 "Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si."

Bedřich Smola pokračuje v několikaleté letní sérii kázání o podobenstvích - tentokrát o napětí mezi starým a novým. Matouš 9:16-17 Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší. Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“

Bedřich pokračuje v několikaleté letní sérii kázání o podobenstvích - tentokrát o pokladu v zemi a o perle.

Téma štědrosti nás v dnešní době asi už nemá čím překvapit. Nebo si to aspoň myslíme. Každý z nás si vybaví oblast, která se štědrostí souvisí a která se ho nejvíc dotýká. Dokonce i Bible je plná veršů, které nás ke štědrosti nabádají. Ale Járovi se v dnešním kázání podařilo dát štědrosti rozměr, který nás možná jen tak nenapadne. Jen posuďte sami. Jan 13, 3 - 15 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Jan 12, 47Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Jan 13, 34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

Milan zakončil svoji sérii kázání z listu Filipským kázáním, kde shrnul, co jsme se z Filipským mohli dozvědět, do třech lekcí. Fil. 1, 3 - 11 Kdykoli si na vás vzpomenu, musím děkovat svému Bohu. Stále se za vás všechny modlím a při každé své modlitbě se raduji z toho, jak se od prvního dne až doposud podílíte na evangeliu. Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Krista Ježíše. Právem takto smýšlím o vás všech, protože mě nosíte v srdci; vy všichni máte se mnou podíl na Boží milosti, jak v mém vězení, tak v obhajobě a potvrzování evangelia. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím; cítím k vám lásku Krista Ježíše! Modlím se, aby i vaše láska stále víc a více rostla spolu s poznáním a hlubokou vnímavostí, abyste uměli rozeznat, co je správné, abyste byli ryzí a bezúhonní až do Kristova dne a dali se od Ježíše Krista naplnit ovocem spravedlnosti ke slávě a chvále Boží. Fil. 1, 18 - 20 Raduji se tedy a budu se radovat i nadále, neboť vím, že díky vaší modlitbě a pomoci Ducha Ježíše Krista to vše povede k mé záchraně. Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději, že v ničem nebudu zahanben, ale že nyní, tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt. Fil. 4, 4 - 5 Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. Fil. 2, 1 - 11 Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých. Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Pokračování série listu Galatským, jehož tématem je milost. My jsme o ni mluvili v souvislosti s naší snahou se zalíbit Pánu Bohu. Přemýšleli jsme o tom, co to vlastně pro nás znamená a neznamená v našich životech. Bedřich se na milost dívá z různých pohledů: teoreticky, prakticky, a dnes se podíváme na to, jak se téma milosti dotýká našeho prožívání - jak prožíváme svoji víru a svůj život. Jak vnímáme sami sebe a svoji hodnotu. Galatským 3:10–11 „Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: ‚Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.‘ Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že ‚Spravedlivý bude žít z víry.‘“ Galatským 3:12–13 „V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: ‚Ten, kdo je plní, z nich bude žít.‘ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: ‚Proklet buď každý, kdo visí na dřevě‘)...“ Galatským 3:14 „...aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.“

Kázání z víkendové akce Na Cestě, kde jsme celý víkend studovali téma Proti proudu. Jak v dnešním světě chápat a naplňovat Ježíšovy výroky o tom, jak máme žít. Lukáš 6,27-36 (B21) 27 „Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, 28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. 29 Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili. 30 Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět. 31 Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. 32 Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je. 33 Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět. 35 Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým. 36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

Každý křesťan ví, že je Boží dítě a že Bůh je jeho Otec. Ale každý z nás si pod tím představuje něco jiného, protože chtě nechtě do naší představy o Bohu jako o Otci projektujeme něco ze svého dětství a svého vztahu s otcem. Bůh jako Otec jde ale dál než si my vůbec dokážeme představit. A dál, než jakýkoli rodič na této zemi dokáže. Poslechněte si, jaká je ta Boží představa otcovství. A jak se k nám - Jeho dětem - chová. A na konci kázání najdeme i pár rad pro nás jako děti svých pozemských rodičů, ale i pro nás jako rodiče. 1. Jan 1,12–13 „Těm, kdo ho přijali a věří v jeho jméno, dal právo stát se Božími dětmi.“ 1. Janův 3,1 „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec dal, že se smíme nazývat Božími dětmi – a opravdu jimi jsme.“ Římanům 8, 14-17 „Nepřijali jste přece ducha otroctví… ale Ducha synovství.“

Bedřich navazuje na své přechozí kázání o milosti a posouvá téma milosti dál - do praxe. Protože náš každodenní život s Bohem nemusí zůstat jen abstrakce - nemusíme o Bohu jen přemýšlet a mluvit. Můžeme tyhle myšlenky posunout do jasných konkrétních činů. Galatským 6, 1–10 Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení. Neste břemena jedni druhých – tak naplníte Kristův zákon. Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. Každý musí nést svůj vlastní náklad. Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem. Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. Dokud je čas, prokazujme dobro všem  a zvláště členům rodiny víry.