Advertise on podcast: Na Ceste Brno

Nezdá se vám někdy - když čteme Bibli - že jsou ty texty zastaralé a nic nám dnes nemůžou dát? Takto na nás může působit i text pro dnešní kázání. Je to dopis o zákonu a o milosti, která apoštol Pavel psal Galatským. Jak to tedy můžeme dnes pochopit? Často se nám může stát, že podceníme schopnost starověkých autorů nám sdělit důležité a hluboké myšlenky o tom, jak svět a lidský život funguje a kdo je Bůh. Pojďme se tedy dnes ponořit hlouběji a možná uvidět nový rozměr něčeho, co nám na první dobrou nemusí dávat smysl. Gal 3:15 - 22 Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus. Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden. Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista.

Poslechněte si další díl zázraků, které jsou zapsané v Janově evangeliu. Tentokrát jde dokonce o dva zázraky, které spojuje právě Galilejské moře, bouře, učedníci a Ježíš. Marek 4:35-40 Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“ Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ Žalm 107:23-30 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. Matouš 14:22-34 Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“

Co se stalo na Velikonoce se snažíme pochopit už 2000 let. Proč Ježíš zemřel? A opravdu vstal? Jak to vlastně s Velikonocemi je? Poslechněte si Velikonoční kázání tak, jak jste ho ještě nikdy neslyšeli. A začneme ve Zjevení. Proč? Protože Velikonoce a kniha Zjevení mají společené téma: naděje. Je to poslední díl ze série Zjevení, tentokrát s podnázvem "Dobře to dopadne".  Zj 21, 1 - 4 1 Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. 2 Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže.  3 Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. 4 On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“

U příležitosti 25. výročí založení TWR-CZ v roce 2021 vznikl rozhovor na Rádiu 7 s Václavem Kadlecem, který stál při vzniku rádia a byl jeho prvním ředitelem.

Co je Křest a co je Večeře Páně a jak tyto pojmy chápat dnes tak, aby nám dávaly smyl? Jak je vysvětlit lidem, kteří se s křesťanstvím seznamují? A jak může Bůh skrze Křest a Večeři Páně promlouvat? Ex 12, 3 Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. Ex 12, 8 - 9 ⁸ Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. ⁹Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě – jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi. Ex 12, 14 Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. Ex 12, 26 - 27  ²⁶Až se vás vaši synové zeptají: ‚Co pro vás tento obřad znamená?‘ ²⁷odpovíte: ‚ Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘“ Ex 14, 5 - 7 Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid uprchl, srdce faraona i jeho dvořanů se obrátilo proti lidu. „Co jsme to udělali? Proč jsme Izrael propustili z otroctví?“ zvolali. ⁶Farao dal zapřáhnout do svého vozu a vzal s sebou svůj lid: ⁷vzal šest set vybraných vozů a všechny ostatní vozy Egypta a na každém tři jezdce. Ex 14, 15 - 16  ¹⁵Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: „Proč ke mně úpíš? Řekni synům Izraele, ať jdou dál. ¹⁶Zvedni svou hůl, napřáhni ruku k moři a rozděl je! Synové Izraele projdou skrz moře suchou nohou. Ř 6, 3 - 5 Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? ⁴Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života. ⁵Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení.

V tomto kázání se Leslie posouvá v sérii Zjevení dál. Tentokrát vysvětluje, kdo jsou vyvolení (ve Zjevení popisovaní jako 144000). Zjevení 14, 1 - 5 1 A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. 2 Uslyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mnohých vod, jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hudebníci hrají na loutny. 3 Zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi i před těmi starci. Tu píseň se nikdo nemohl naučit, jen těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. 4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 5 V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady. Matouš 25, 37-40 37 Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? 38 Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ 40 Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘

Je manželství v křesťanském světě ta jediná správná volba pro každého člověka? 1. Kor. 7, 25 - 40 25 Pokud jde o neprovdané, nemám od Pána žádný příkaz, ale dám vám radu jako někdo, komu Pán pomohl být věrným. 26 Myslím si, že vzhledem k současné tísni je pro člověka lepší zůstat, jak je. 27 Jsi v manželském svazku? Nesnaž se o rozvod. Jsi rozveden? Nesnaž se najít ženu. 28 I když se ale oženíš anebo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných potíží. 29 Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, 30 ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili 31 a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí. 32 Proto bych rád, abyste se nezatěžovali starostmi. Svobodný se stará o věci svého Pána, aby se líbil Pánu, 33 ale ženatý se stará o věci světa, aby se líbil své ženě, 34 a tak je rozpolcen. Nevdaná žena a svobodná dívka se stará o věci svého Pána, aby byla svatá tělem i duchem, ale vdaná se stará o věci světa, aby se líbila svému muži. 35 Neříkám to proto, abych vás nějak omezoval, ale abych vám pomohl vést počestný život v bezvýhradné oddanosti Pánu. 36 Pokud má někdo za to, že vůči své snoubence jedná nečestně, že už je nejvyšší čas a není zbytí, pak ať udělá, po čem touží – jen ať se vezmou, to přece není hřích. 37 Kdo je však vnitřně přesvědčen a nic ho nenutí, ale sám se v srdci dobrovolně rozhodl, že si tu dívku nevezme, je to v pořádku. 38 Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe. 39 Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Pokud její muž zemře, je svobodná; může si vzít, koho chce, ale pouze v Pánu. 40 Osobně si ale myslím, že bude šťastnější, když zůstane, jak je. A mám za to, že i já mám Božího Ducha. 1 Kor. 7, 7 Přál bych si, aby všichni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak.

Poslechněte si Bedřicha Smolu, který mluvil na 20. výročí Majáku Network.

David se v kázání vrací k závěrečným slovům Ježíše, který mluví ke svým učedníkům. Jsou to poslední chvíle, které spolu tráví, a tak věříme, že tato slova mají velkou váhu. Co mohou znamenat Ježíšova slova pro nás, následovníky Ježíše v dnešní době? Matouš 28,18-20 18 Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.  19 Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého  20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ Matouš 28,16-17 16 Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.

Druhá část Bedřichova kázání na knihu Zjevení. Zjevení není šifra pro moderní zprávy. Je to zpráva o konečném vítězství Beránka nad Drakem a o definitivní záchraně a uzdravení světa. Jedním z velkých témat knihy Zjevení je téma soudu. Téma soudu v nás a ve společnosti, i v církvi vyvolává napětí. Na jednu stranu nám není příjemné, že by nás Bůh měl soudit, na druhou stranu ale říkáme, proč Bůh něco neudělá s tímto světem. Zjevení 20:11-15 Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. Zjevení 18:20 Vesel se nad tím městem, nebe, svatí apoštolové i proroci – Bůh je odsoudil za to, jak odsuzovalo vás! Zjevení 19:11-18 Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ. Potom jsem uviděl jednoho anděla, jak stojí ve slunci; a vykřikl mocným hlasem na všechny ptáky létající středem nebe: „Pojďte, shromážděte se k hostině velikého Boha, abyste jedli těla králů, těla vojevůdců, těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, a těla všech lidí, svobodných i otroků, malých i velkých!“

Honza Panovský rozebírá text, který apoštol Pavel napsal do Korintu. V tomto kázání se zamýšlí nad vlivem Ducha Svatého v životě víry zralého křesťana. 1. Kor. 2:6-16 O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. Ale jak je napsáno: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují." Nám to Bůh zjevil skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. O tom také mluvíme - ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován. Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.

Kuba Lofítek se zaměřil na dvě emoce, které bychom všichni chtěli v našich životech v hojné míře. Jsou to vděčnost a radost. Jak ale skloubit tyto dvě entity s realným životem, který každý z nás žije - kde je mnohdy velmi těžké najít nějakou radost? 1. Tesalonickým 5, 16-18 Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. 1. Tesalonickým 1, 4-7 Víme, milovaní bratři, že vás Bůh vyvolil, neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slově, ale také v moci, v Duchu svatém a v plné jistotě. Sami víte, jak jsme u vás žili pro vás. A vy jste následovali náš i Pánův příklad; přes mnohá soužení jste přijali Slovo s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Řecku. Př. 12,25 Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí. 1. Tesalonickým 5, 12-24 Prosíme vás, bratři, mějte uznání pro ty, kdo mezi vámi pracují, v Pánu se o vás starají a napomínají vás. Za to, co dělají, si jich nesmírně važte. Mějte mezi sebou pokoj. Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost. Dejte pozor, ať nikdo neoplácí zlo zlem; raději vždy následujte, co je dobré – jak pro vás, tak pro všechny. Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. Ducha neuhašujte. Proroctvími nepohrdejte. Všechno prověřujte; dobrého se držte, zla v každé podobě se varujte. Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá. 1. Tes. 5,18 Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. 1. Timoteovi 6, 6-10 Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost spojená se spokojeností. Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme. Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni. Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka. Skutky 16, 16-25 Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. ¹⁷Začala za Pavlem a za námichodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“ ¹⁸Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč. ¹⁹Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad. ²⁰Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé ²¹hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné nepřípustné!“ ²²A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi. ²³Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal. ²⁴Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou. ²⁵Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.“ Fil. 2,13 Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí! 1. Tes. 5, 16-18 Buďte radostnými lidmi. Neochabujte v modlitbách. Za všech okolností děkujte Bohu, neboť to očekává ode všech, kdo patří Ježíši Kristu.

3 díl. o Blahoslavenství, aneb o lidech, kteří to v životě vyhráli. A dnes Bedřich bude mluvit o jedné z té skupiny lidí, kteří vyhráli - a to jsou tvůrcové pokoje. Dnešní doba je plná nepokojů. Nepokoj je dnes velké téma. Rozdělení nacházíme všude ve světě, všude kam se podíváme. Je jednoduché se dívat na to všechno a upadnout do beznaděje, že je všechno špatně. A otázka, která nás napadne je, co na to Ježíš? A Ježíš mluví o pokoji. Každý z nás si pod pojmem pokoj může představit něco jiného, a tak se pojď zaposlouchat, jaký pokoj má na mysli Ježíš. Mt 5:9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi. 2. Tes 3:16 Ať vám Pán pokoje dá svůj pokoj vždycky a všude a zůstává s vámi.

Honza se v kázání zamýšlí nad rozdílem mezi strachem a bázní před Bohem. Je v tom nějaký rozdíl? Prožíváme ve svých životech bázeň z Boha? Co to vlastně je a má v našich životech nějaký smysl? Každý z nás má z něčeho strach a to chtě nechtě ovlivňuje jeho život. Může naše prožívání bázně před Bohem nějak ovlivnit i naše každodenní strachy? L 23,32-43Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Ř 6,23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 3,23-25 … všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Mat 13,14-15 ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘

Příběh Jonáše je poměrně známý. Ale zamysleli jsme se někdy blíž co Jonáš prožíval? Jaký vztah měl s Hospodinem když mu dal úkol jít do Ninive? A proč se tomu tak urputně bránil? V tomto kázání nás Pepa několikrát upozorňuje na detaily, díky kterým budeme Jonáše víc chápat. A možná se v některých situacích i poznáme. Jonáš 1:1-12a Jednoho dne Hospodin oslovil Amítajova syna Jonáše a přikázal mu: „Vydej se do asyrského hlavního města Ninive a vyhlas nad ním můj soud, protože opovážlivé jednání jeho obyvatel je do nebe volající.“ Jonáš ale Hospodina neuposlechl a pokusil se před ním uprchnout. V přístavu Jafa nastoupil na loď, která směřovala do Taršíše, zaplatil za cestu a odplul s ní, aby unikl Hospodinu. Hospodin ale poslal vítr a rozpoutal na moři tak velkou bouři, až se zdálo, že se loď každou chvíli potopí. Námořníci dostali strach a každý z nich úpěnlivě prosil svého boha o pomoc. Aby si zachránili alespoň holý život, vyházeli z lodi veškerý náklad, aby ji odlehčili. Jen Jonáš, který si hned v přístavu lehl na lůžko v podpalubí, o ničem nevěděl a tvrdě spal. Kapitán lodi ho ale probudil a obořil se na něj: „Jak můžeš spát? Vstaň a modli se ke svému bohu! Snad tě vyslyší a nenechá nás zahynout.“ Mezitím se námořníci rozhodli, že budou losovat, aby zjistili, kvůli komu je postihlo takové neštěstí. Pustili se tedy do losování a vina padla na Jonáše. Ihned ho začali vyslýchat: „Řekni nám, jsi to ty, kvůli komu nás postihla taková pohroma?“ Co jsi zač a odkud přicházíš? Jonáš odpověděl: „Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha, který stvořil nebe, moře a zemi.“ Když jim pak Jonáš vysvětlil, že před Hospodinem utíká, námořníci se zhrozili a zabědovali: „Víš vůbec, co jsi učinil?“  Bouře však neustále sílila, a tak se Jonáše námořníci zeptali: „Co s tebou máme udělat, aby se moře uklidnilo?“ „Hoďte mne přes palubu,“ odvětil Jonáš, „a bouře utichne“… Jonáš 2:7-11 „Klesal jsem na dno až k úpatí hor a tam jsem byl navždy pohřben. Tys mne však, Hospodine, z tohoto hrobu vytrhl. Když jsem ztratil veškerou naději, upnul jsem svou mysl k tobě, Hospodine, a mé prosby pronikly až do tvého svatého chrámu. Lidí, kteří spoléhají na falešné bohy, se připravují o tvou laskavost a slitování. Já ti však s děkovnou písní na rtech přinesu svou oběť a splním, co jsem přísahal. Vždyť ty jediný můžeš člověka zachránit.“ Ryba pak na Hospodinův příkaz vyvrhla Jonáše na pevninu. Mt. 12:38-40 Potom žádali farizejové a učitelé zákona Ježíše, aby se prokázal nějakým zázrakem. On jim však odpověděl: „Vězíte v hříchu a zatvrzelosti, a proto vyžadujete další důkazy. Nedostanete je! Tak jako věříte, že byl Jonáš tři dny a tři noci v útrobách mořského živočicha, tak budete muset uvěřit, že Syn člověka třetí den vstane z hrobu. Jonáš 3:10- 4:1-3 Když Bůh viděl, že obyvatelé Ninive se poučili a zanechali svých ničemností, slitoval se nad nimi a rozhodl se, že je nezahubí, jak slíbil. Toto rozhodnutí však Jonáše nesmírně pohoršilo a s hněvem začal Hospodinu vyčítat: „Od samého začátku jsem věděl, že to takto skončí. Právě proto jsem chtěl zmizet do Taršíše. Dobře vím, že jsi milosrdný a soucitný Bůh. Nikdy se nehněváš a stále jsi samá laskavost. Než bys někoho potrestal, raději si to rozmyslíš. Vezmi si Bože můj život. Bude lepší, když zemřu, než abych zůstal naživu.“ Hospodin však Jonášovi odpověděl: Myslíš, že jsi vzplanul oprávněně?