Advertise on podcast: Nenásilný podcast

Jak zařídit, aby se ve škole lidé zaručeně minuli? Třeba tak, že vedení všechno oznámí shora, nikdo se nezeptá, jak to slyší druhá strana, a respekt se bere jako příjemný bonus pro ty, kdo na něj mají čas. Petr Sucháček si tentokrát povídá se Sašou Dobrovolnou, lektorkou a učitelkou, která pracuje s celými školními týmy: s učiteli, vedením i školníky a kuchařkami. Saša vypráví o své cestě od asertivity přes „respektovat a být respektován“ až k nenásilné komunikaci. Mluví o tom, proč se komunikace ve škole netýká jen jednotlivého učitele, ale i toho, jak komunikuje vedení, a proč podle kritérií kvality České školní inspekce nejde o nadstandard. Pak se dostanou k tomu, jak mluvit s dětmi s náročným chováním a úzkostmi a s rodiči, kteří své děti hlídají tvrdě. Saša vysvětluje svou „cestu trojského koně“: nabídnout ředitelům a lídrům mentorské dovednosti dřív, než by je zaujalo slovo nenásilná komunikace. Zazní i to, jak může učitel volit hodnoticí jazyk vědomě, a ne jen z nouze, a proč je pro začínající učitele těžké, když od svého uvádějícího slyší jen kritiku. Nakonec přidává Alfreda Adlera a sounáležitost.

How do you make sure anger eventually turns into violence? Just suppress it for long enough and keep feeding it with thoughts about who the bad guy is. We sat down with Ian Peatey, a CNVC certified trainer who has lived in Eastern Europe for 32 years, on the evening after the first day of his workshop on anger, guilt and shame in Brno. Ian explains why, in his view, there is nothing wrong with anger and how it can become a powerful force for change. We talk about how enemy images and judgments keep anger spinning, and what is left when we manage to put them aside: an energy that protects our needs. Why do two NVC trainers in a marriage have more conflicts rather than fewer, and still find their way back to each other much faster? Why does anger sometimes turn into sadness or shame when we focus on it? And what does it mean to move from anger to concern? Video s českými titulky najdete na YouTube.

Jak zajistit, abychom s druhým člověkem zaručeně nenavázali spojení? Marshall Rosenberg pro to měl model čtyř D, která spolehlivě spojení brání: diagnózy, popírání odpovědnosti, požadavky a zásluhovost (anglicky diagnosis, denial of responsibility, demand a deserve). Tentokrát nejde o návod, jak se jich zbavit. Zkoumáme, kde je máme my dva. Proč odpojuje i nálepka, která sedí. Proč je trpný rod („bylo domluveno“, „mělo by se“) tak pohodlný úkryt a proč se z mlhy, která chrání každého zvlášť, kolektivně nic nehne. Proč hodnoty nejsou to samé, co nenásilkové potřeby, ale silně preferované strategie. A co dělají vztahová konta, o kterých ten druhý nemá ani tušení, jak a čím v nich vlastně získává nebo ztrácí. Přiznáváme i to, že některá svá Déčka vlastně měnit nechceme nebo v sobě alespoň cítíme pořádně silnou rezistenci.

Někdo řekne ne a vy v tom slyšíte, že to nikdy nebude. Přitom ten nesouhlas bývá často jen v jednom jediném detailu – v čase, v místě, v tom, kdo u toho bude. Tahle epizoda je o nástroji, který ten detail pomůže najít: o pěti aspektech každé strategie (angl. PLATO), se kterými se dá pohnout, aniž byste se vzdali toho, o co vám jde – svých potřeb. Diskutujeme, proč prosba „buď zodpovědnější" nikomu nepomůže a jak z ní udělat něco, co jde opravdu splnit nebo třeba proč se u času vyplatí ptát se nejen na deadline (do kdy), ale třeba taky na rytmus (jak často). A taky se dozvíte, kdo z nás dvou je mistr ve světě objektů.

Žádné jedno velké téma tentokrát — jen krabička otázek od lidí a naše upřímné odpovědi. Přiznáváme, jak by vypadaly naše životy bez nenásilky a jak nás připravila o možnost být na někoho „jen tak jednoduše nasranej", do jaké nejtrapnější situace nás kdy dostala, proč se NVC nešíří vysvětlováním, ale společným zážitkem, a co s námi dělá otázka, proč by vlastně kdokoliv měl být jako kdokoliv jiný. Kdybyste nás chtěli poznat trochu víc než obvykle, tahle epizoda je na to dobré místo.

Znovu jsme vytáhli balíček s kartičkami dovedností, tentokrát ne proto, abychom vám je představili, ale proto, abychom se hlouběji pobavili nad jednou z kategorií — interdependence. Mluvíme o vzájemné provázanosti, sdílení moci, překračování rolí, vědomé volbě nebo schopnosti vidět širší souvislosti. A také o tom, kde sami selháváme, v čem se plácáme a proč některé věci nejdou naučit z knihy, ale musí se odžít. Můžete se těšit na spoustu společného přemýšlení.

Eva Malířová se ujala moderování rozhovoru s námi dvěma, aby z nás po sedmi letech podcastového působení dostala nějaké to autentické moudro. Povídali jsme si o podcastu jako takovém a o tom, jak se v letech vyvíjel on i my dva, vzpomínali na první epizody a na produkční patálie. Ve druhé části se pak do nás Eva pustila ještě hlouběji, a sice do našeho vztahu. Jaké mezi sebou jako lidé máme konflikty, jak je (nenásilně) řešíme a jestli je náš vztah vlastně osobní nebo jen pracovní. Můžete se těšit i na konflikt živě aneb hravé řešení reálného konfliktu z naší podcastové spolupráce. V Co.Labs jsme spolu s vámi oslavili 7 let podcastu, 100 epizod, a i když čas letí, tak rozhodně ještě nekončíme. Budeme vás moc rádi dál potkávat na živých akcích a dělat vám společnost při vaření, na cestách autem nebo kdekoliv ve vašich uších. Děkujeme za dlouholetou podporu!

Potřebu odpočinku máme rozhodně všichni. Jak je živá právě pro vás? A chcete vědět, jak pro nás? Tato epizoda je založená na tezi, že ne všechno vyspíme, neboli že naplňování potřeby odpočinku není jen o tom, že strávíme dostatek hodin v posteli. Inspirujeme se strukturou knihy Sacred Rest a diskutujeme sedm různých podob, které odpočinek může mít. Někdy si potřebujeme odpočinout tak, že si půjdeme zaběhat, jindy tím, že si zahrajeme na kytaru, a jindy možná tak, že budeme koukat na západ slunce. Sdílíme taky doporučené strategie k jednotlivým druhům odpočinku i to, co funguje nám samotným.

Iva je učitelkou matematiky, která nejdříve poznala NVC jako způsob, jak proměnit svůj vlastní vnitřní svět, přeskládat nefunkční vzorce z rodiny a lépe porozumět sama sobě. Ve své učitelské praxi postupně začala zavádět nenásilí i do výuky matematiky a komunikace se studenty na gymnáziu. V tomto nádherném, autentickém rozhovoru otevřeně sdílí svoje úspěchy i těžkosti, ale představuje i konkrétní materiály a pomůcky, které v komunikaci se studenty využívá.  Iva sdílí, jak svým příkladem ukazuje, že je možné chovat se k sobě jinak a následně tuto „magii“ předávat i žákyním a žákům. Jaké to má na ně efekty, uslyšíte koneckonců v epizodě od nich samotných. Doporučujeme poslech nejen učitelům a učitelkám, ale všem, kteří se chtějí inspirovat na cestě, jak se nenásilku učit a postupně ji integrovat do života.

Když důležité věci nejsou vidět, potřebujeme je umět alespoň pojmenovat. A přesně takovou „věcí“ je lidské prožívání. Představujeme zbrusu nové, aktualizované kartičky pocitů a potřeb a probíráme, jak a kdy je používáme my sami, jak s nimi pracujeme na workshopech a proč mohou dobře sloužit jako vstupní brána do nenásilné komunikace i pro ty, kteří s ní (zatím!) nemají žádnou zkušenost. Úplnou novinkou je seznam 44 dovedností, které můžete rozvíjet a postupně integrovat do života na cestě za nenásilím. Každá dovednost má definici a 4 popsané stupně rozvoje, které vám umožňují reflektovat vlastní cestu, pojmenovávat své silné i slabší stránky a také si dávat vzájemnou zpětnou vazbu doma nebo v týmu. My máme radost z toho, že jste po letech dumání dotáhli tenhle projekt do fyzické podoby a vy můžete z něj můžete mít radost taky, protože kartičky usnadňují nejen orientaci v sobě, ale i porozumění mezi námi.

Rozebíráme model Adama Kahaneho: moc jako schopnost prosadit věci a mobilizovat zdroje, láska jako napojení a vztah k lidem i situaci a spravedlnost jako podmínka, která drží celek pohromadě. Když některá z těchhle složek chybí, vznikají dost konkrétní problémy – moc bez lásky ničí vztahy, láska bez moci nic neposouvá a bez spravedlnosti se systém začne brzdit zevnitř. Vzpomínáme na situace ze škol, práce i domácností: částečné úvazky, kde neodpovídá množství práce, nereálné nároky na lidi, nebo dlouhodobě nevyvážené rozdělení zátěže doma. Ukazujeme, proč v těchhle případech nepomůže jen empatie ani tlak na výkon, pokud se neřeší férovost. a všechny složky zkrátka nejsou v harmonii.

Co je fakt? A co už je příběh, který si o něm vyprávíme? Co je pozorování a co už interpretace? Řešíme, proč komunikace často selhává ne kvůli rozdílným názorům, ale proto, že se nedokážeme shodnout ani na tom, co se vlastně stalo. Pomáhá nám metafora kamery, která zachycuje realitu bez hodnocení, a ukazujeme, že mezi čistým pozorováním a tvrdým soudem neleží propast, ale škála, po které se každý den pohybujeme. Konkrétně probíráme, proč jsou slova jako „vždycky“, „nikdy“ a „pořád“ spíš signálem naší vnitřní frustrace než popisem reality a jak jednoduchý posun od nálepky „jsem hrozný“ k faktickému popisu situace může zásadně zvýšit laskavost k sobě i k druhým. Dotýkáme se taky rizika, kdy se z „technicky správného pozorování“ může stát manipulace – a proč bez kontaktu s vlastními pocity může znít i čisté pozorování jako útok. Pokud chcete méně hádek o to, kdo má pravdu, víc společné reality a větší odstup od vlastních reaktivních příběhů, tahle epizoda vám nabídne konkrétní vodítka.

Žijeme v síti interdependentních vzájemných vazeb a jinak to není ani ve chvíli, kdy do našeho systému vstoupí děti. Představujeme si, jak bude takový život s dětmi vypadat, akorát naše vize někdy narazí na nedostatek zdrojů nebo našich vlastních kapacit. A tehdy hledáme podporu ve svém okolí. V této epizodě prozkoumáváme, co prospívá odolnosti našich podpůrných systémů (sítím lidí, kteří jsou nám blízcí, ať už jde o pokrevní rodinu, nebo jiné vztahy). Diskutujeme o tom, jakým způsobem dělat domluvy, které nás opravdu vyživují, s respektem k potřebám všech. A taky se znovu dotýkáme tématu kapacit, zdrojů a hranic. Music by AudioCoffee: https://www.audiocoffee.net/

Slyšíme to často: „Hlavně si s dětmi drž pevné hranice.“ Výzvou ale je hledat v rámci pevných hranic i laskavost, zapojovat dítě tak, aby mohlo přispívat sobě i ostatním, a objevovat, jak používat „moc s“ (power with), a nejen „moc nad“ (power over). Stáhněte si bonusový vzdělávací materiál, který vám pomůže vnést do výchovy větší jasno pomocí cvičení tří barevných seznamů pro nastavení hranic a konkrétních strategií pro emoční koregulaci skrze kontakt a hru. Získáte praktický návod, jak podpořit vzájemné napojení a jak díky svému klidu provést dítě i skrz kruhový objezd jeho velké frustrace.https://www.forendors.cz/nenasilnypodcast Dozvíte se, co pro nás znamená autorita a jak nám může kvalitní vztahová vazba pomoct v tom, aby nás dítě chtělo následovat a opakovat náš příklad. Bavíme se také o tom, jak hranice a zdroje souvisí s našimi kapacitami pro empatii k sobě i k druhým. Music by AudioCoffee: https://www.audiocoffee.net/

Nenásilka není jen o stoickém klidu a tiché spokojenosti – je živá jako my. Je velmi pochopitelné, že v současné společenské situaci, často s omezeným podpůrným systémem, se v kontaktu s dětmi dostáváme na hranu svých sil a začínají se objevovat automatické reakce. Ty mají často neblahý dopad na naše vztahy. Povídáme si o tom, jak podpořit sebenapojení – tedy jak vnímat své potřeby a pocity v různých intenzitách – a jak díky tomu dělat vědomější volby: jak minimalizovat nepříjemné dopady, nebo jak se omlouvat a pečovat o rány, které naše automatické reakce mohly způsobit. Stáhněte si bonusový materiál k epizodě – osvojte si praktické techniky pro zklidnění nervového systému v krizových momentech a naučte se zbavit vnitřního tlaku pomocí cvičení na transformaci „mělbychů“. Získáte konkrétní strategie pro prevenci výbuchů i návod, jak citlivě ošetřit vztahové rány a obnovit bezpečné napojení po konfliktu. Materiál vám poskytne nástroje pro zvládání reaktivity a praktické kroky k prohloubení vztahové vazby s dětmi.https://www.forendors.cz/nenasilnypodcast Music by AudioCoffee: https://www.audiocoffee.net/