Advertise on podcast: Psycholožky v županu

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #55, kterou najdete již nyní na 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj, ahoj! Vítáme vás u nové bonusovky a děkujeme za vaši podporu v naší „kavárně pro duši“. Pokud vás dnešní díl osloví, budeme moc rády, když o nás dáte vědět dál! 💛 Dnešní epizoda vznikla ze sledování reality show Zrádci a kauzy kolem odbornosti jedné z účastnic. Otevřelo to totiž zásadní téma: jak obrovský zmatek panuje v pojmech kolem psychologie a psychoterapie a jak snadno se můžeme stát obětí manipulace pseudoodborníků. V této epizodě rozebereme: Strategie pseudoodborníků v oblasti duševního zdraví a red flags: Podle profesorky Glenys Parry a 19bodového check-listu Scotta Lilienfelda si posvítíme na agresivní marketing, zneužívání pseudovědeckého psychobabbležargonu i falešné garance „vyřešení traumatu za jedno odpoledne“. Proč nefunkční terapie vypadají, že fungují: Vysvětlíme si psychologické mechanismy (jako je regrese k průměru nebo konfirmační zkreslení) a přidáme fascinující studii o tom, jak vysoká cena neúčinné metody v lidech uměle vyvolává pocit, že dostávají něco hodnotného. Skutečná rizika nekvalifikované péče: Proč si psychologové a psychoterapeuti tak úzkostlivě hlídají “svůj píseček” a jaké škody (retraumatizace, závislost na terapeutovi) mohou způsobit poradci bez dostatečné kvalifikace. Otázka pro vás: Co je pro vás největším varovným signálem u lidí, kteří nabízejí pomoc s duševním zdravím? Napište nám do komentářů! 👇 Dobrý odborník nemá odpověď na všechno a poznáte ho i podle toho, že dokáže klidně říct: „Tady už to nevím.“ Užijte si poslech dnešního bonusu!

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #54, kterou najdete již nyní na 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj, ahoj! Vítáme vás u nové bonusové epizody, kterou najdete v plném znění na Forendors. Dnešní díl navazuje na klasickou epizodu, ale můžete si ho s chutí pustit i samostatně. Podíváme se na tu méně romantickou stranu přátelství, kde dospělost občas připomíná spíše náročný projektový management: proč je tak těžké najít v dospělosti nové přátele, proč se blízkost nedá urychlit a proč některé vztahy vyšumí, i když se vlastně nestalo nic hrozného. V této bonusové epizodě rozebereme: Liking Gap a vnitřní hlas: Proč systematicky podceňujeme, jak moc nás mají druzí po rozhovoru rádi, a jak na zrušené plány reagovat sebesoucitem místo hněvu. Matematika času: Kolik stovek hodin vyžaduje vybudování blízkého přátelství podle Jeffreyho Halla a proč nám v dospělosti chybí školní „infrastruktura“. Přátelství na jednu kapitolu (Chapter Friendships): Jak přijmout, že některé vztahy patří jen do určité životní etapy, a jak prožít tichý smutek z jejich vyhasnutí bez pocitu osobního selhání. Sdílení radosti jako násobič štěstí: Proč je pro vztah stejně důležité sdílet radost jako smutek a jak pomocí KBT zkusit malé rituály pro restart sociálního života. Dospělé přátelství je těžší, protože za nás nikdo nevytváří blízkost rozvrhem hodin. Naše sociální příběhy ale nekončí. Pořád do nich mohou přijít lidé, které jsme ještě vůbec nepotkali.

🌟 Navazující video epizoda #54 už teď na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj, ahoj! Vítáme vás u klasické epizody, která je zdarma na všech podcastových platformách. Dnes se podíváme na téma přátelských vztahů v dospělosti a na osamělost, která podle WHO trápí téměř jednoho z šesti lidí. Kvalitní vztahy totiž nejsou jen příjemný bonus, ale základní pilíř zdraví. A pokud budete chtít jít ještě více do hloubky, navazujeme bonusovým dílem na Forendors! 💛 Často podléháme mýtu, že „správné“ přátelství musí vypadat jako parta ze školy nebo ze seriálu Přátelé. V dospělosti se ale naše role i časové možnosti přirozeně mění. V této epizodě rozebereme: Mýtus seriálu Přátelé: Proč nás tento formát tak přitahuje a proč spoluautorka Marta Kauffmanová zdůrazňuje, že etapa, kdy jsou kamarádi naší hlavní rodinou, je ze své podstaty konečná. Mollenhorstův výzkum (proměnlivost sítí): Proč úbytek kontaktů většinou neznamená zradu, ale jen ztrátu společného kontextu a příležitostí se potkávat. Pokles času s přáteli: Jak data ukazují, jde spíše o celospolečenský trend, ne o naše osobní selhání. KBT tipy pro restart kontaktů: Jak využít behaviorální aktivaci, snížit laťku pomocí mikro-kroků a pracovat s myšlenkovými omyly typu „určitě otravuju“. Teorie socioemoční selektivity: Proč s věkem přirozeně ubývá periferních kontaktů a jak se učíme lépe hospodařit se svou energií a časem. Otázka pro vás: Pozorujete na sobě, že se s věkem váš okruh přátel zmenšil, nebo se proměnili lidé, se kterými probíráte to nejzásadnější? Dejte nám vědět do komentářů! 👇 Délka přátelství není automatickým měřítkem jeho kvality. Náš současný sociální svět nemusí vypadat jako ten z minulosti, aby byl hodnotný a opravdový. (Zdroje: Z důvodu omezeného množství slov popisku, najdete všechny zdroje k této i bonusové epizodě v otevřeném příspěvku na našem Forendors - ⁠https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu)

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #52, kterou najdete již nyní na 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj, ahoj! Vítáme vás u nové bonusovky, která bude tentokrát ECHT KBT. A i když pojem „udržující faktory“ v běžné mluvě příliš neslyšíme, po dnešku to určitě napravíme! Ještě než se do toho pustíme, chceme vám moc poděkovat za vaši podporu na Forendors. Díky vám tady můžeme být. 💛 Představte si, že psychické obtíže jsou jako oheň. K jeho rozhoření nestačí jen jiskra (stres, kafe, konflikt), ale především palivo – tedy naše reakce, které nám sice na chvíli uleví, ale dlouhodobě oheň přiživují. Naše psychika se nás snaží chránit, ale z užitečných strategií se často stane past. V dnešním bonusu rozebereme: Model „Hot Cross Bun“ (Bludný kruh): Jak se situace, myšlenky, tělesné pocity, emoce a chování vzájemně propisují do jedné "pavučiny". 6 udržujících cyklů podle Stirlinga Mooreyho: Od vyhýbání se a katastrofických interpretací až po hypervigilanci a interpersonální pasti. Převlečená úzkost neboli bezpečnostní chování: Proč mezi zabezpečovací berličky patří i neustálá kontrola e-mailů, nadměrná příprava, přehnaný úklid, nebo dokonce „uprchlík v roli baviče“. Máme pro vás dva příběhy, na kterých si ukážeme, jak vypadá tzv. excessive reassurance-seeking a sociální úzkost a jak je lze řešit. Otázka pro vás: Jakou „bezpečnostní berličku“ nebo skrytý udržující faktor na sobě občas pozorujete vy? Dejte nám vědět do komentářů! 👇 Nebo za nám pojďte na Forendors!

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě, kterou najdete na našem Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj, vítejte u nové bonusové epizody! V klasickém dílu jsme si rozebraly, že syndrom hodné holky není žádná diagnóza, ale šikovně naučená směs sebeumlčování, strachu z konfliktu, perfekcionismu a neustálého přizpůsobování se. Ještě než se ale ponoříme do toho, jak z toho ven, chceme vám moc a moc poděkovat za vaši podporu tady na Forendors. Velmi si jí vážíme! 💛 Dnes už nebudeme tolik řešit, kde se tyhle vzorce vzaly. Podíváme se na to, co s tím v běžném životě – v momentech, kdy po nás někdo něco chce a naše ústa řeknou „jasně“ dřív, než se k poradě stihne dostavit kalendář, únava a zdravý rozum. V této bonusové epizodě rozebereme: Proč je to tak těžké? Rozebereme fenomén „amygdalarního únosu“ (amygdala hijack). Proč mozek vyhodnocuje nesouhlas skoro jako ohrožení života a proč za své automatické „ano“ vlastně tak úplně nemůžeme. Proč je tak důležité dát si čas? Řekneme si, jak vystoupit z rychlého cyklu people-pleasingupomocí jedné univerzální věty a jak se přes malé volby pomalu vracet k vlastní autonomii. Řekneme si, jak si vést žebříček dyskomfortu, jak pracovat s pocity viny a proč „pocit viny není důkaz provinění“. Nebude chybět ani lekce z asertivity. Co dělat, když okolí na vaše nové hranice reaguje zmateně? A jak se vyhnout pasti dalšího perfekcionismu – protože cílem není být „nejlépe ohraničená žena v okrese“, ale rozšířit okruh lidí, ke kterým patří laskavost, konečně i o sebe. Otázka pro vás: Kdy naposledy jste se přistihli, že vaše ústa řekla „ano“, i když celý váš vnitřní systém křičel „ne“? A co vám pomáhá vracet se k vlastnímu hlasu? Napište nám do komentářů pod epizodou! 👇 Cílem není přestat být laskavý/á. Cílem je, aby laskavost byla vaše volba, ne povinná daň za přijetí. Děkujeme, že jste v tom s námi! Tereza a Karol

🌟 Navazující video epizoda #51 už teď na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj všichni! Vítáme vás u nové klasické epizody o „syndromu hodné holky“. I když jde o genderově zabarvené téma, budeme se bavit o obecně lidských vzorcích chování, takže kluci, nevypínejte! A nezapomeňte mrknout k nám do kavárny pro duši na Forendors na bonusy, nahrávky a pracovní listy. 💛 „Syndrom hodné holky“ není diagnóza, ale naučený vzorec potlačování vlastních potřeb, vyhýbání se konfliktům a hledání přijetí skrze maximální přizpůsobení. Dnes si rozebereme, z čeho se skládá a jaké má psychické i fyzické dopady. V této epizodě rozebereme: Vznik a KBT pohled: Jak nás dětství a pochvaly za poslušnost učí vzorcům, ze kterých vznikají maladaptivní jádrová přesvědčení typu: „Nejsem hodná lásky, pokud se nepodřídím.“ Historie i školní lavice: Od J. J. Rousseaua (Žofie čili žena) až po výzkum Lucie Jarkovské (Gender před tabulí) o tom, jak nás společnost a „skryté kurikulum“ neučí genderovým rolím z učebnic, ale ze společenského tlaku. Sebeumlčování a přetížený procesor: Co je to self-silencing a jak neustálá snaha udržet harmonii spotřebuje tolik kognitivní kapacity, že nám nezbývá energie na vlastní život. Manažerky emocí a emoční práce: Jak popisuje Susan Albers, ženy často přebírají odpovědnost za nálady celého okolí. Podíváme se, jak se tato neplacená emoční práce přenáší do práce a proč brzdí kariérní růst. Jak sundat tento kostým: Role hodné holky byla v dětství bezpečným kostýmem. Jak přijmout radikální fakt, že někteří lidé budou zklamaní, a proč je čas nahradit transakční laskavost pravou volbou. Otázka pro vás: Poznáváte u sebe tendenci dělat „manažerku emocí“ pro své okolí na úkor vlastní kapacity? Napište nám do komentářů! 👇 Cílem není stát se chladnou osobou, ale mít možnost volby. Nemusíme přestat být hodné – potřebujeme jen přestat používat poslušnost jako vstupenku k lásce. Kompletní zdroje najdete z důvodu textového limitu v neplacené části na Forendors. Děkujeme za pochopení.

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #49, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj ahoj! Dnešní bonusová epizoda se točí kolem fenoménu, který v posledních letech zaplavil sociální sítě i naše běžné konverzace. Zní to všude kolem nás: „Můj ex je narcista,“ „Šéf mě gaslightuje,“, „Jsem trochu OCD.“ Odborné termíny opustily terapeutovny, ale cestou často ztratily svůj skutečný význam. Jak s touto „terapeutickou mluvou“ (therapy-speak) naložit zdravě? V dnešním dílu rozebíráme: Proč to milujeme i nenávidíme: Podíváme se na obě strany mince. Vnímáme v tom celém totiž skvělou snahu více mluvit o emocích, snížit stigma a najít pro své vnitřní prožívání přesnou mapu. Temná stránka trendu: Kde začíná problém? Rozebereme patologizaci (kdy běžný životní dyskomfort nebo stres začínáme vnímat jako diagnózu a bereme si ji jako doživotní rozsudek) a vliv dezinformací na sociálních sítích.  Manipulace a psychowashing: Jak se dá vznešený psychologický jazyk zneužít k ovládání druhých nebo jak ho firmy používají k zakrytí toxického pracovního prostředí (psychowashing). Co je to skutečná Mental Health Literacy? Představíme si 4 pilíře skutečného porozumění duševnímu zdraví podle WHO. Protože znát pár cizích pojmů z internetu z člověka ještě gramotného odborníka nedělá. Nechceme se bát každého psychologického slovíčka. Therapy-speak je skvělý sluha, ale zlý pán. Možná největší známkou psychologické vyzrálosti totiž není schopnost použít v jedné větě trauma, attachment a nervový systém, ale schopnost říct úplně obyčejně: „Tohle mě zranilo. Tomuhle nerozumím. Potřebuju, aby se něco změnilo.“ Otázka pro vás: Který termín z „therapy-speaku“ v posledních letech nejčastěji slýcháte kolem sebe (nebo se přistihnete, že ho sami používáte)? Napište nám to do komentářů pod epizodou! 👇

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #48, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ V předcházející klasické epizodě jsme si představili metaforu těla jako našeho domova. Dnes na ni plynule navážeme a podíváme se na to, jak tento vztah k vlastnímu tělu prakticky budovat, kde se berou naše staré vzorce a proč může být „neustálá sebeláska“ někdy pořádně zrádná past. V dnešní bonusové epizodě rozebíráme: Kouzlo jedné otázky: Terka s vámi sdílí svou oblíbenou terapeutickou otázku, kterou dává klientům. Ukážeme si, proč změna chování funguje na emoce mnohem spolehlivěji než prázdné mantry před zrcadlem. Past komerčního body positivity: Proč požadavek na bezpodmínečnou lásku ke každému centimetru může v těžkých dnech působit jako další tlak a jak nám koncept body neutrality nabízí úlevnou mezistanici, kde tělo prostě „může jen tak být“. Odkud se bere náš body image? Podíváme se na tři hlavní "tvůrce" našeho body image a na to, jak moc do nás propisují své názory naši rodiče – a proč je tak klíčové nekomentovat těla ostatních lidí. Řekneme si, co tvrdí aktuální výzkumy o sledování rozmanitých těl na internetu. Ukážeme si, co funguje jako okamžitá první pomoc a kde už na řadu musí přijít naše vlastní digitální psychohygiena. Praktické kroky do každodenního života: Jak měnit vnitřní dialog, jak se vracet z myšlení o těle do „bytí v těle“ a jak svým přístupem přestat přenášet tvrdost na další generace. Váš tělesný domov nemusí být každý den jako z realitního inzerátu, aby si zasloužil péči. Pokud vás pozvánka k bonusové epizodě zaujala, budeme se na vás těšit na našem Forendors. Karol a Tereza💜

🌟 Navazující video epizoda #48 už nyní na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Máte občas pocit, že vaše tělo je spíš staveniště, které neustále potřebuje nějaké úpravy, než místo, kde je vám dobře? Většina z nás vnímá tělo jako schránku, kterou je potřeba neustále hlídat, hodnotit a kritizovat. Co kdybychom se na to ale podívali jinak? Co kdybychom s ním přestali bojovat a zkusili v něm konečně tak trochu „začít bydlet“? V dnešní klasické epizodě podcastu PvŽ otevíráme téma body image, které v sobě nese mnohem větší hloubku než jen to, jestli se v zrcadle zrovna líbíme nebo ne. V dnešním dílu se podíváme na to: Metafora domova: Proč je naše tělo tím nejdelším domovem, jaký kdy budeme mít – a jak přestat usilovat o „sterilní realitní inzerát“, ale začít o něj s láskou pečovat. Pozitivní body image není narcismus: Co říkají výzkumy o body appreciation (ocenění těla za to, co pro nás dělá – že dýchá, nese nás a umožňuje nám prožívat svět) a jak funguje náš vnitřní ochranný filtr proti tlakům okolí. Body positivity vs. body neutrality: Proč je neustálá „sebeláska“ pro spoustu lidí nedosažitelný mýtus a jak nám koncept body neutrality může nabídnout záchranný kruh a úlevnou mezistanici ve dnech, kdy to s tělem prostě nejde. Praktický psychotip na závěr: Vyzkoušejte si s námi „provázkový experiment“ a na vlastní kůži zjistěte, jak moc je vnímání vlastního těla subjektivní! Nečekejte černobílé rady, jak se zamilovat do každého centimetru. Dnešní epizoda je o tom, jak se k vlastnímu tělu naučit chovat s respektem, péčí a laskavostí – i v ty dny, kdy to zrovna není zalité sluncem. 🎧 A pokud chcete jít ještě hlouběji, na našem Forendors na vás v naší „kavárně pro duši“ čeká bonusová epizoda s názvem Jak najít (a udržet) mír se svým tělem. Kromě toho tam najdete pracovní listy a články, nebo třeba nahrávky. Těšíme se na vaši zpětnou vazbu! Karol a Tereza💜 Zdroje: https://www.3pe.online/blog/body-positivity-body-neutrality  Emmons, R. A., & McCullough, M. E. (2003). Counting blessings versus burdens: An experimental investigation of gratitude and subjective well-being in daily life. Journal of Personality and Social Psychology, 84(2), 377–389. https://doi.org/10.1037/0022-3514.84.2.377 Bryant, F. B., & Veroff, J. (2007). Savoring: A new model of positive experience. Lawrence Erlbaum Associates Publishers. Mulgrew, K. E., & Hinz, A. (2024). What is body neutrality and how is it different to existing body image concepts? An analysis of experts and general community responses. Body image, 51, 101780. Harriger, J. A., Wick, M. R., Sherline, C. M., & Kunz, A. L. (2023). The body positivity movement is not all that positive on TikTok: A content analysis of body positive TikTok videos. Body image, 46, 256-264. Tylka, T. L., & Wood-Barcalow, N. L. (2015). What is and what is not positive body image? Conceptual foundations and construct definition. Body image, 14, 118-129. Doi: 10.1016/j.bodyim.2015.04.001  Swami, V., Voracek, M., Stieger, S., Aavik, T., Ranjbar, H. A., Adebayo, S. O., ... & Lukács, A. (2026). Positive body image is a pathway between nature contact and life satisfaction across 58 nations. Environment international, 110277. Doi: 10.1016/j.envint.2026.110277

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #46, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Vztahy jsou neustálý tanec mezi tím, jak vyjádřit sebe sama, a tím, jak neublížit těm druhým. Někdy se ale tenhle tanec mění v opatrné našlapování, kdy raději volíme ticho, jen abychom někoho „nepotkali“ špatným slovem. V dnešní bonusové epizodě se podíváme na tuhle tenkou hranici ze dvou stran: proč slova skutečně bolí a proč je někdy nebezpečnější o nich mlčet. V této epizodě prozkoumáme: Neurobiologie „sociální bolesti“: Vysvětlíme si, proč není metafora, že nás odmítnutí nebo kritika bolí. Ukážeme si, jak tělo a mozek reagují na slova úplně stejně jako na fyzické zranění – a proč je důležité tuhle váhu slov vnímat, aniž bychom z nich dostali strach. Past hyperkorektnosti: Kde končí zdravá empatie a začíná sebeumlčování? Rozebereme, jak se z touhy „nikoho nezranit“ stává klec, která nás připravuje o autentičnost a blízkost. Proč „dobré rady“ někdy bolí: Podíváme se na past rychlých řešení a toxické pozitivity. Proč věta „hlavu vzhůru“ často způsobí víc škody než užitku a jak ji nahradit tím, čemu říkáme „přisednutí si k bolesti“ druhého. „Slovník nevinných úrazů“: Projdeme si konkrétní fráze, které myslíme dobře, ale pro druhou stranu mohou být zraňující (třeba i v tak běžných situacích, jako je podpora unavených rodičů nebo kamarádek). Umění návratu: Jak komunikovat, když nejsme „terapeuti“ a v krizi jen zmateně tápeme? Naučíme se, že v blízkých vztazích je autentičnost a neohrabané „jsem tady s tebou“ mnohem léčivější než dokonale vybroušená, ale chladná slova. Otázka pro vás: Která věta, kterou jste kdy od někoho slyšeli (třeba i v dobré víře), vás zasáhla víc, než jste chtěli? A naopak – co je ta jedna věta, která vám v těžkých chvílích skutečně pomohla? Sdílejte to s námi v komentářích pod epizodou! 👇 Komunikace není o tom nikdy nikoho nezranit. Je o odvaze se vracet, opravovat a zkoušet to znovu. Vaše Tereza a Karol💜

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #45, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ V klasické epizodě jsme našeho vnitřního kritika „dohnaly s baterkou“ a podívaly se na to, kde se v nás vzal. Ale co teď s ním? Většina z nás má tendenci s ním bojovat, umlčovat ho nebo ho chtít úplně vymazat z hlavy. Psychologie nám ale dává mnohem laskavější a efektivnější cestu: změnit vztah, ne zničit hlas. V dnešní bonusové video epizodě se zkusíme s naším kritikem konečně usmířit: Vnitřní kritik očima schématerapie: Vysvětlíme si, proč není kritik „jen tak někdo“, ale náš vnitřní „mód“ (často zrcadlící naše dětské zkušenosti). Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi Náročným kritikem (který nás žene k výkonu) a Trestajícím kritikem (který nás devalvuje). Divadlo v naší hlavě: Ukážeme si na konkrétním příkladu, jak vypadá vnitřní dialog, když se do situace vloží Zdravý dospělý. Bodyguard, ne zabiják: Změníme kritikovu jeho roli: naučíme se mu poděkovat za snahu nás chránit, ale zároveň mu laskavě, leč rázně nastavit hranice. Kreativní externalizace: Zhmotníme si kritika tak, abyste ho konečně mohli „vzít na gauč“. Cíl epizody? Nechceme kritika zabít pálkou, chceme se s ním naučit žít jako generální ředitelky své vlastní „firmy“ – uznat jeho názor, ale nenechat ho, aby nám řídil život. Pokud vás téma epizody zaujalo, pojďte za námi na Forendors!

🌟 Navazující video epizoda #45 už teď na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Máte v hlavě hlas, který vám i po skvělém výkonu našeptává: „No, sice tě pochválili, ale určitě to udělali jen ze soucitu“? Nebo po každém ranním e-mailu okamžitě analyzujete, co jste udělali špatně? Tento vnitřní kritik je v naší hlavě přítomný u každého z nás. Často se maskuje za „vysoké nároky“ nebo „motivaci“, ale ve skutečnosti nás spíše paralyzuje, vyčerpává a udržuje v neustálém stresu. V dnešní epizodě se podíváme na vnitřního kritika z terapeutické perspektivy (KBT) a rozebereme, co se děje pod povrchem: Kde se vzal? Vysvětlíme si proces internalizace – jak jsme si do sebe „nasáli“ hlasy autorit a rodičů a proč to v dětství vlastně dávalo smysl. Past „podmíněných pravidel“: Proč věříme, že když na sebe budeme přísní, budeme úspěšnější? Ukážeme si, proč je sebekritika mizerný rádce a jak nás její „ochranné mechanismy“ vedou k prokrastinaci a vyhoření. Jak z toho ven? Představíme si konkrétní techniky, jako je „metoda nejlepšího přítele“ nebo kognitivní defúze, které vám pomohou přestat se s negativními myšlenkami ztotožňovat. Nechceme, abyste kritika „zabili pálkou“, ale aby přestal řídit váš život. Dnešní díl je průvodce, který vám pomůže pochopit, že ta sebekritická myšlenka v hlavě nejste vy. Líbí se vám nový koncept podcastu PvŽ? Budeme moc rády, když nás podpoříte na Forendors, kde pro vás budujeme knihovnu materiálů pro vaši duševní pohodu, nebo nám napíšete zpětnou vazbu na náš instagram!

❗️Toto je pozvánka k bonusové epizodě #43, kterou již nyní najdete na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Přiznejte se – kolikrát jste si řekli: „Tohle je tak strašná blbost,“ ale přesto jste automaticky klikli na další epizodu? A kolikrát jste si obhájili sledování toxického influencera tím, že ho sledujete „čistě výzkumně“? Vítejte v klubu! Hate watching je fenomén, který nás fascinuje, vytáčí, a přesto nás u obrazovek drží hodiny. V dnešní bonusové epizodě se podíváme na zoubek našim guilty pleasures (i těm, u kterých se tak trochu stydíme): Proč nenávist není totéž co „nelíbí“: Vysvětlíme si, proč náš mozek při hate watchingu zapíná „morální koktejl“ hněvu a pohrdání, který nás dělá mnohem angažovanějšími než u obsahu, který nás prostě jen nudí. Paradox negativních emocí: Může být sledování něčeho, co nás štve, vlastně prospěšné? Podíváme se na to, proč se někdy naše psychika prostě potřebuje „vytočit“, aby se cítila v rovnováze. Od ironie po „camp“: Představíme si tři styly hate watchingu podle sociologů – od ironického odstupu až po provinilé potěšení. Který z nich je ten váš? Digitální plevel: Kdy už se z neškodného bizáru stává past, která z nás dělá cyniky? Naučíme vás, jak poznat, kdy už váš „hate watching“ škodí vašemu duševnímu zdraví. ✨ BONUS PRO VÁS: Mindful Watching Protože víme, že hate watching je často jen autopilot, připravily jsme pro vás speciální tahák/pracovní list Mindful Watching. Pomůže vám zastavit se, uvědomit si, co právě konzumujete, a vědomě se rozhodnout, zda vám to něco dává, nebo si jen „zaplevelujete“ mysl. Najdete ho ke stažení v samostatném příspěvku na Forendors. Zajímá nás vaše přiznání: Který pořad nebo influencer je váš osobní „hate-watchingový“ bizár, od kterého se prostě nemůžete odtrhnout? Napište nám do komentářů! 👇 Vaše Karol a Tereza 💜

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #42, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ Ahoj, ahoj! Vítáme vás u další bonusové video epizody. V předchozí klasické epizodě #41 jsme otevřely téma, proč nás výchovné debaty s prarodiči tak často vytáčejí. A v tomto bonusu jdeme ještě dál. Podíváme se na to, jak z těch nekonečných „příkopů“ vylézt ven a vybudovat vztahy, které jsou založené na respektu, nikoliv na boji o pravdu. Co v dnešním bonusu rozebereme? Proč to tak bolí? Vysvětlíme si, proč prarodiče větu „my jsme vás taky nějak vychovali“ nepoužívají jako faktickou připomínku, ale jako obranný mechanismus. Zjistíte, proč naše moderní výchova může být podvědomě vnímána jako kritika jejich životního díla. Past intenzivního rodičovství: Proč je dnešní ideál „perfektního rodiče“ tak vyčerpávající a jak se v něm neztratit.  Věda vs. tradice: Jak prakticky pracovat s emocemi dítěte? Podíváme se na metaforu podle profesora psychiatrie Daniela Siegela, která nám může tuto náročnou disciplínu objasnit.  Komunikační „survival kit“: Konkrétní asertivní techniky, jak nastavit hranice, aniž byste útočili. Ukážeme si, jak používat validaci, aby se prarodiče necítili jako „špatní rodiče“, a jak se konečně vzdát potřeby za každou cenu dokazovat, že naše cesta je ta jediná správná. Protože cílem není převychovat starší generaci. Cílem je být „dostatečně dobrým rodičem“ a zachovat si vztahy, které za to stojí. Pokud se vám tato epizoda líbí, nezapomeňte, že v knihovně materiálů na Forendors najdete další tipy, jak si nastavit vnitřní klid v náročných rodičovských dnech. Vaše PvŽ💜

🌟Video epizoda #42 už teď na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu ___ V dnešní epizodě s číslem #41 se nepokoušíme jen pojmenovat propast, která leží mezi rodiči mileniály a generací jejich rodičů. Naším hlavním cílem je hledání mostů. Chceme pochopit, v čem jsou naše přístupy jiné, ale také, jak se tyto dvě generace mohou navzájem obohatit. Jak vzít to nejlepší z „bývalých“ zkušeností a spojit to s moderním přístupem k psychologii a emocím, aniž bychom se navzájem zraňovali? Když se totiž tyhle dva světy potkají u nedělního oběda, často to skončí „bojištěm o pravidla“ – řeší se cukr, pohádky, ponožky i to, kdo má vlastně právo určovat, co je pro dítě nejlepší. V této epizodě se s Karol podíváme na to, co se děje pod povrchem: Emocionální revoluce: Proč dnešní rodiče tak moc řeší emoce (a proč to někdy může vést k přetížení). Výchovné styly pod lupou: Co říká věda o tom, zda je lepší „přísná ruka“, nebo „kamarádský přístup“? A existuje zlatá střední cesta? Koncept „pevného pilota“: Jak být dítěti oporou a zároveň jasným průvodcem v turbulencích (i když zrovna nemáme klid v duši). Nechceme soudit, kdo to dělá lépe. Chceme pochopit, proč je dnešní rodičovství tak intenzivní a jak si můžeme my i generace našich rodičů vzít to nejlepší z obou světů. ✨ Tato epizoda je jen začátek! V bonusovém pokračování na našem Forendors půjdeme ještě hlouběji. Rozebereme „intenzifikaci rodičovství“, podíváme se na to, jak si lépe komunikovat hranice v rodině, a poradíme vám, jak vylézt ze zákopů a podat si ruce. Zdroje: Kuppens, S., & Ceulemans, E. (2019). Parenting Styles: A Closer Look at a Well-Known Concept. Journal of child and family studies, 28(1), 168–181. https://doi.org/10.1007/s10826-018-1242-x  Baumrind, D. (1966). Effects of authoritative parental control on child behavior. Child Development, 37(4), 887–907. https://doi.org/10.2307/1126611 Kennedy, B. (2022). Good inside: A guide to becoming the parent you want to be. Harper Wave. Gershoff, E. T., & Grogan-Kaylor, A. (2016). Spanking and child outcomes: Old controversies and new meta-analyses. Journal of family psychology, 30(4), 453. https://psycnet.apa.org/buy/2016-17153-001 Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Lee, E., Bristow, J., Faircloth, C., & Macvarish, J. (2014). Parenting culture studies. Palgrave Macmillan. Faircloth, C. (2014). Intensive parenting and the expansion of parenting. In E. Lee, J. Bristow, C. Faircloth, & J. Macvarish (Eds.), Parenting culture studies (pp. 25–50). Palgrave Macmillan. Fingerman, K. L., Pitzer, L., Lefkowitz, E. S., Birditt, K. S., & Mroczek, D. (2008). Ambivalent relationship qualities between adults and their parents: Implications for the well-being of both parties. The Journals of Gerontology Series B: Psychological Sciences and Social Sciences, 63(6), P362-P371.https://doi.org/10.1093/geronb/63.6.P362 https://www.pewresearch.org/social-trends/2023/01/24/gender-and-parenting/  Segrin, C., Woszidlo, A., Givertz, M., Bauer, A., & Murphy, M. T. (2012). The association between overparenting, parent‐child communication, and entitlement and adaptive traits in adult children. Family Relations: An Interdisciplinary Journal of Applied Family Studies, 61(2), 237–252. https://doi.org/10.1111/j.1741-3729.2011.00689.x Speed, B. C., Goldstein, B. L., & Goldfried, M. R. (2018). Assertiveness training: A forgotten evidence‐based treatment. Clinical Psychology: Science and Practice, 25(1), 20.  https://doi.org/10.1111/cpsp.12216 https://www.ebsco.com/research-starters/biography/diana-baumrind-psychologist