Advertise on podcast: Za hranicí

Jak se v Brazílii vyučuje čeština? V čem se liší brazilská a česká kultura? A chutná Brazilcům kopr? Kulturní rozdíly i podobnosti jsme probrali s Matoušem Hartmanem, učitelem češtiny u krajanů a krajanek v Brazílii.

Čím se liší Erasmus Mundus od „klasického Erasmu“? Jaké jsou jeho přínosy a úskalí? A je potřeba se na Erasmus Mundus připravit? O mezinárodním magisterském programu jsme mluvili s dvěma absolventkami – Lenkou Kosmatovou a Žanetou Levíčkovou.

Proč místo evropského jihu, kam se jezdí pařit, zvolila Polsko? Kolik grafických studií oslovila, aby ji přijali na praktickou stáž? A jak z Erasmu vznikne kniha? O tom jsme mluvili s Alžbětou Dvořákovou, která kromě vysokoškolského výjezdu absolvovala i pracovní stáž v Německu. Tu zpracovala v podobě knihy „Zpravodaj berlínský stážistky“.

Jak jsou na tom v Estonsku s duševním zdravím? Co se dá stihnout během týdenního stínování? Čím se může Česko v Pobaltí inspirovat? S Janou Albrechtovou jsme mluvili o její cestě do Estonska, kde byla s dalšími členy týmu organizace Nevypusť duši. Přiblížila nám, jak k péči přistupují, a probrali jsme i to, jak jsme na tom s duševním zdravím v Česku.

Jaké to je, když se mladí lidé z různých koutů Evropy setkají na jednom místě? Jak tato zkušenost mění jejich pohled na svět? O tom jsme si povídali s Rozálií, která se zúčastnila Kick-off Eventu Evropského týdne mládeže.

Jak těžké je studium češtiny? Co může stát za přestěhováním z Plzně do Prahy a jaké to je být ambasadorkou Study In? V posledním díle podcastu Za hranicí jsme si povídali s Ekaterynou, která už od roku 2019 žije v České republice.

V podcastu jsme si povídali se Štěpánem, který je studentem Střední odborné školy Josefa Sousedíka ve Vsetíně, kde si dodělává maturitu v oboru Podnikání. V loňském roce se v rámci programu Erasmus+ odborné vzdělávání a příprava vydal na 15 dní na odbornou stáž, a to do portugalského historického města Braga nacházejícího se na severu od Porta.

Co vše se mohou české knihovny naučit od těch finských? Jak probíhá hledání zahraničních partnerů? A jaké následné aktivity je možné po výjezdu pořádat? Inspirovat se můžete Městskou knihovnou Milovice, jejíž paní ředitelka Veronika Brynychová společně se dvěma kolegyněmi Eliškou Nehybovou a Janou Vartovou vyjely v dubnu roku 2022 na šest dní do Helsinek, kde každý den navštívili jednu z místních knihoven. 

V novém díle jsme si povídali s Matyášem Hofrichterem, který se zúčastnit několika aktivit programu Erasmus+ Neformální vzdělávání mládeže. Matyáš Hofrichter ve svých 18 letech vyhrál v soutěži DiscoverEU jízdenku po Evropě. Na konci října se tak vydal na 10 dní dlouhou cestu z Francie přes Belgii, Nizozemska, Německa, Dánska až do Švédska. Díky soutěži se dozvěděl také o dalších příležitostech, které může jako mladý člověk podniknout. Kromě soutěže DiscoverEU se Matyáš zúčastnil také dalších aktivit a akcí programu Erasmus+ Neformální vzdělávání mládeže, jako je například akce Umění žít spolu, online setkání výherců DiscoverEU, setkání sítě Eurodesk či několikadenní školení Od nápadu k projektu. V nejbližší době se chce Matyáš vydat také na Výměnu mládeže, a dokonce si plánuje podat žádost o financování vlastního projektu. Jak probíhá přihlašování do soutěže DiscoverEU? Co všechno vás může na cestě potkat? Kolik peněz Matyáše cesta po Evropě stála? Nejen to se dozvíte v novém dílu podcastu Za hranicí.

O tom, jak probíhal job shadowing v Antverpách, proč jezdit po Evropě vlakem nebo co znamená být součástí aliance Evropských univerzit jsme si povídali s Otakarem Vlčkem z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Hostem dnešního dílu podcastu byl Pavel Malach, který vyjel v rámci programu Evropský sbor solidarity do Rumunska. Co stálo za jeho rozhodnutím vyjet jako dobrovolník na rumunský venkov, jaké měl před odjezdem obavy nebo jak vypadal jeho běžný všední den?

Tomáš Novotný, student magisterského programu Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, se už dvakrát zúčastnil programu Erasmus+. Poprvé na střední škole, kdy vyjel na měsíční stáž do Irska, a podruhé na vysoké škole, kdy se rozhodl jet na zahraniční výjezd do Španělska. Tomáš je zároveň členem sítě Euroučňů, která umožňuje absolventům zahraničních stáží sdílet své osobní zkušenosti. „Nebojte se vyjet, nebojte se, že to bude těžké, nebojte se, že se budete cítit sami, protože vždycky je tu někdo pro vás, a i kdybyste zjistili, že zahraničí pro vás není, i tak je to pozitivní zkušenost,“ myslí si Tomáš. Dozvíte se, jak se mu podařilo najít si kamarády z Polska, Belgie, Nizozemí nebo Jihoafrické republiky, jaké kulturní odlišnosti mu přišly zajímavé, jakým způsobem slaví Španělé Tři krále nebo jaké byly největší rozdíly mezi jeho zahraničními zkušenostmi na střední a na vysoké škole.

Karel Jílek v současné době studuje doktorát na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze. Po půlroční stáži na Ministerstvu zahraničních věcí ČR absolvoval také tříměsíční praktickou stáž v Českém centru v řeckých Aténách s programem Erasmus+. Kromě velmi různorodé práce, která zahrnovala přípravu vědeckého festivalu, měl možnost procestovat část pevninského Řecka a seznámit se se spoustou lidí, včetně vědce Michaela Londensborougha. S Karlem jsme si povídali o tom, jak se na praktickou stáž do zahraničí během vysokoškolských studí přihlásit, proč je důležité osvojit si během studia i další pracovní dovednosti, jakým způsobem se v Aténách tráví volný čas, jaký je rozdíl mezi českým a řeckým gyrosem nebo co Karel považuje za svůj nejsilnější zážitek ze svého pobytu v Řecku. 

Mít kolem sebe velkou rodinu má řadu výhod, zároveň však musíte někdy podřídit vlastní přání a tužby možnostem rodinného zázemí. Markéta Pincová, studentka bakalářského studia oboru Cestovního ruchu a regionálního rozvoje na Fakultě mezinárodních vztahů na VŠE, takovou situaci dobře zná. Pochází z rodiny devíti sourozenců, a přestože si vždy velmi přála vyrazit na studium do zahraničí, nebylo to dlouho možné. Vše změnil program Fondů EHP. S ním konečně mohla vyrazit na semestrální pobyt na univerzitu v Oslu. Čeho se nejvíce před odjezdem obávala? Jaké je norské vysoké školství a měla během svého pobytu možnost poznat i norskou kulturu a přírodu?  Jak ji celá zahraniční zkušenost v životě posunula a co by vzkázala váhajícím studentům? 

Spisovatelka, básnířka, hispanistka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová se do výběrového řízení na pozici učitelky u krajanské komunity v Brazílii v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí přihlásila ještě v době, kdy se naše instituce jmenovala Dům zahraničních služeb. Za oceánem zůstala nakonec zůstala 12 let. Češtinu učila krajany v brazilském vnitrozemí v městečku s pro Čechy nápadným názvem Batayporã, které založil v šedesátých letech jeden ze zakladatelů světově proslulé obuvnické firmy Jan Antonín Baťa. Mezi její žáky však patřili také příslušníci komunity v jednom z největších brazilských měst Porto Alegre a v blízkém horském městečku Nova Petrópolis, kde žijí čeští Němci z Liberecka, působila také jako učitelka na státních základních školách v Brazílii. Povídali jsme si o přednostech i slabinách brazilského vzdělávacího systému, který je ještě velmi mladý, brazilské náklonosti k sociálním sítím, rozhovorech s vnučkou Jana Antonína Bati a o románu S Baťou v džungli, který byl jejím pobytem mezi „baťovskými“ krajany hluboce inspirován.