Advertise on podcast: Dobrodružství poznávání

Metaanalytická studie zahrnující více než 16 000 účastníků z 11 zemí zjistila, že osoby se silnějším zmatením základních znalostí častěji věří v paranormální jevy. Tato souvislost byla zvláště výrazná u účastníků z Finska. Výzkum byl publikován v časopise Personality and Individual Differences. Koncept záměny základních znalostí, který navrhli Lindeman a Aarnio, popisuje, jak náš mozek někdy zaměňuje různé typy základních znalostí, což vede k nesprávným vysvětlením. Naše mysl se vyvinula tak, aby zvládala specifické úkoly, jako je pochopení pohybu předmětů, rozpoznávání živých bytostí nebo výklad toho, proč lidé jednají určitým způsobem. Tyto přirozené způsoby myšlení však mohou být někdy nesprávně použity. Lidé mohou například zacházet s předměty, jako by byly živé, nebo věřit, že k přírodním událostem dochází díky neviditelným silám nebo duchům. Tato záměna může také vést k víře v jevy, jako jsou duchové, magické síly nebo jiné nadpřirozené představy. Dochází k němu proto, že se náš mozek spoléhá na intuitivní zkratky, které nám připadají správné, ale nejsou založeny na vědě nebo faktech. Někdy mohou jedinci při svém uvažování přisuzovat záměry nebo znalosti neživým objektům, například hvězdám. Na výslovný dotaz však mohou jasně prohlásit, že nevěří, že hvězdy mají úmysly. Někteří vědci se domnívají, že k tomu dochází proto, že lidé používají dva systémy uvažování: jeden, který je intuitivní a automatický a slouží k rychlému rozhodování, a druhý, který je více promyšlený a logický. Autorka studie Albina Gallyamova a její kolegové se zaměřili na integraci poznatků z dříve publikovaných výzkumů o souvislostech mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Snažili se ověřit, zda jedinci se silnějším zmatením základních znalostí skutečně častěji věří v paranormální jevy. Výzkumníci hledali v databázích vědeckých článků texty obsahující klíčová slova „základní znalosti“ nebo „ontologický zmatek“ a „paranormální“ nebo „nadpřirozené“. Toto vyhledávání přineslo 25 výsledků z 22 studií publikovaných v letech 2010 až 2024, které zahrnovaly údaje od 16 129 účastníků. Průměrný věk účastníků byl 28 let a 66 % tvořily ženy. Studie představovaly výsledky z 11 zemí: Austrálie, Finska, Japonska, Kanady, Německa, Rumunska, Ruska, Slovenska, Španělska, Spojeného království a Spojených států. Pozoruhodné je, že 10 z 25 výsledků pochází z Finska. Studie se lišily v síle uváděné souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Některé studie uváděly relativně slabé souvislosti, jiné naopak velmi silné. Všechny studie však dospěly k závěru, že tyto dvě psychologické charakteristiky spolu souvisejí. Ve všech studiích byla souvislost mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy v průměru mírná. Když se výzkumníci zaměřili na údaje z Finska, zjistili, že asociace uváděné finskými studiemi byly silnější než asociace ze zbytku skupiny. „Navzdory značné heterogenitě a potenciálním vlivům nezkoumaných moderátorů výsledky naznačují univerzální kognitivní vzorec spojující paranormální přesvědčení s určitými typy ontologických zmatků. Tato metaanalýza podtrhuje potřebu dalšího zkoumání kontextových variací pro pochopení komplexního vztahu mezi paranormálními přesvědčeními a ontologickými omyly,“ uzavřeli autoři studie. Studie objasňuje souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Je však důležité poznamenat, že design studie neumožňuje vyvozovat z výsledků kauzální závěry. Celý článek i s odkazy na studii naleznete zde: https://pepikhipik.com/2024/12/22/proc-lide-veri-v-nadprirozene-jevy/ Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Proč je napříč světem tak rozšířená víra v neviditelné a nehmotné bytosti, které se kolem nás pohybují? Zkoumali to vědci ze specializované laboratoře na Moravě. Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) je výzkumné centrum, které je součástí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o ojedinělou instituci exkluzivně zaměřenou na experimentální výzkum náboženství. Kombinací expertízy humanitních a přírodních věd, LEVYNA spojuje výzkumníky z oborů, jako je religionistika, antropologie, historie, psychologie a neurovědy a zkoumá náboženské představy a chování jak v laboratoři, tak v přirozeném prostředí. LEVYNA cílí na využívání naturalizujících vědeckých přístupů při studiu náboženství a vytváří výzkum náboženského chování, interdisciplinární spolupráci, metodologickou a explanativní integraci a inovaci. Mohamed zažil podle Koránu svůj první kontakt s andělem v temnotě jeskyně. Na Mojžíše mluvil Bůh na vrcholu hory Sinaj. A svatý František z Assisi zase řekl: „Poušť je pro nás místem, kde působí Duch svatý a naše srdce jsou otevřena.“ Velké náboženské zkušenosti a zážitky komunikace s Bohem, nadpřirozenem a přítomností nadpřirozených bytostí jsou velmi často spojené s odlehlými místy, kde se lidské smysly nemají čeho zachytit. A podobně duchy, poltergeisty, bukáky a strašáky „vidí“ děti nejčastěji, když jsou samy v temném pokoji. Vědci z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství se pokusili ověřit, jestli se dá tento fenomén nějak vysvětlit. Experimentálně. Vědci pod vedením Jany Nenadalové a Dana Řezníčka se podívali na to, co se děje v hlavě lidí, kteří mají takto omezené smysly – jestli mají pocit, že se něco nebo někdo může v neproniknutelné temnotě kolem nich skrývat. Autoři v experimentu zkombinovali v laboratorním experimentu dotazníky, fyziologické signály (jako je měření potu) a rozhovory, aby prozkoumali, jak čeští vysokoškoláci a absolventi reagují na samotu v temné komoře. Vědci předtím, než pokusné osoby do místnosti zavřeli, tyto „pokusné králíky“ varovali, že během experimentu může někdo vejít dovnitř. To se sice nikdy nestalo, ale autoři zjistili, že tato nejistota je spojená s nepříjemným pocitem něčí přítomnosti. A to, ať už je člověk na ni připraven předchozím varováním, anebo ne. Tento pocit cizí přítomnosti by podle vědců mohl plnit evoluční funkci. Už od dob Charlese Darwina se totiž předpokládá, že strach je vrozenou psychologickou adaptací na převládající hrozby. A hrozba neviditelných predátorů číhajících v okolní temnotě patřila od vzniku našeho druhu mezi ty nejčastější a největší hrozby – ať už byla způsobená zvířaty, nebo jinými lidmi. Když se lidé ocitnou v podmínkách, kdy se nemohou spolehnout na své smysly, začnou aktivně vyhledávat možné signály v okolí. Někdy to může vést k adaptivnímu chování, jako je třeba útěk do bezpečí, ale jindy, když reálně žádné nebezpečí kolem není, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká, to může vést k pocitům cizí přítomnosti. Výsledkem jsou pak „subjektivně reálné“ zážitky s duchy, démony, poltergeisty a podobnými zvláštními bytostmi. Zdroj: Česká televize Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Lidi ke konspiracím nevede naivita, ale hlavně touha po sounáležitostiSpouštěčem bývá osobní trauma vedoucí k nedůvěře v zavedené autorityKomunita pak utvrzuje přesvědčení a často motivuje k reálnému aktivismu Konspirační teorie bývají často vysvětlovány jako důsledek iracionality či problematických povahových rysů jednotlivců. Jeden z nejnovějších a nejdůkladnějších výzkumů v této oblasti ale ukazuje, že realita je daleko složitější. Nejde jen o „naivní důvěřivost“, jak se někdy může zdát. Lidé se k těmto teoriím přiklánějí hlavně proto, že jim poskytují komunitu, pocit sounáležitosti a možnost zapojit se do společného hledání odpovědí na nelehké životní otázky. Vědecký tým složený ze sociologů a marketingových odborníků z Bathu a Dublinu se rozhodl nahlédnout přímo „do terénu“. Analyzovali nejen internetová fóra, ale vydali se i mezi lidi. Sledovali především čtyři velká témata: konspirační narativy kolem 5G sítí, pandemie covidu-19 a očkování, urbanistické koncepty „patnáctiminutových měst“ a nízkodopravních zón a oblasti alternativního zdraví. Okrajově se setkali i s teoriemi o ploché Zemi. V letech 2017 až 2022 se účastnili veřejných setkání, konferencí i protestů a zároveň vedli rozhovory s jednotlivci, kteří popisovali své „probuzení“. Takto nasbírali desítky hloubkových rozhovorů, stovky stran poznámek a dokumentaci v podobě fotografií či letáků (konkrétně se jednalo o 32 rozhovorů se 23 účastníky, 362 stran poznámek a 105 fotografií). Celý článek zde: https://vtm.zive.cz/clanky/lide-nepodlehaji-konspiracnim-teoriim-kvuli-bizarnim-tvrzenim-zasadni-roli-hraje-pocit-sounalezitosti/sc-870-a-236598/default.aspx Tento článek namluvila AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Soňa Peková, na objednávku slovenského zmocněnce Kotlára, vypracovala velmi pochybnou analýzu vakcín proti covidu-19 na základě které tvrdí, že tyto vakcíny jsou kontaminovány obrovským množstvím nebezpečné DNA. Aby své analýze dali potřebnou váhu, zveřejnili výsledky ve „vědeckém“ časopise a na studii připsali prominentního amerického antivaxera Fleminga. Problém je v tom, že tento časopis, vydávaný v Indii, je podvodný predátorský časopis, který po zaplacení zveřejní jakékoli bláboly. Jeho jediným cílem je získat od autorů publikační poplatky (přibližně $1,400). Články zveřejněné v tomto časopise jsou nesmyslné, jsou přijaty okamžitě po podání a neprocházejí žádným recenzním řízením. Výsledky uvedené v článku navíc samy odporují tvrzení autorů. Přestože byly „nalezeny“ miliardy molekul DNA, v přepočtu na celkovou váhu se jedná o minimální množství DNA, které je hluboko pod povolenými normami pro výrobu vakcín. Článek navíc používá nesprávnou metodologii, špatné kontroly a expriované staré vakcíny, u nichž pravděpodobně již došlo k rozpadu mRNA. Aby slovenští novináři dokázali nesmyslnost tohoto predátorského časopisu, zaregistrovali se v něm pod jmény smyšlených univerzit („Madeup University“ a „Univerzita Petra Kotlára“) a submitovali články složené z vymyšlených hloupostí, které byly okamžitě a bez jakýchkoli námitek přijaty. V ČR výsledky Kotlára a Pekové propaguje Angelika Bazalová s Karlem Drbalem, kteří navíc tvrdí, že ve vakcínách je obsažena DNA s“velmi nebezpečnými ostrými konci“, které mají vlastnost samovolně se začleňovat do chromozomální DNA a způsobovat rakovinu. Jedná se o naprosté nesmysly. Aby způsobily nádorový růst, musely by tyto fragmenty DNA mít velmi specifické vlastnosti (například přítomnost specifických promotorů, enhancerů, nebo protoonkogenů) a několik těchto kousků by se muselo současně v jediné buňce začlenit do několika velmi specifických míst v genomu (paní Bazalová samozřejmě neví do kterých) a to s přesností na několik nukleotidů. Pravděpodobnost takového vývoje je prakticky nulová. V preklinickych a klinických studiích jsou používány plazmidové DNA vakcíny, které jsou podávány ve velkém množství několika set miligramů. V těchto vakcínách je přítomno mnohomilionkrát více volných konců DNA nežli v mRNA vakcínách (plazmidová DNA se neustále štěpí a není možné izolovat a podávat čistou kondenzovanou uzavřenou plazmidovou DNA; i ta se ale dekondenzuje a štěpí v cílové buňce). Po podání těchto DNA vakcín není znám jediný případ, kdy by způsobily rakovinný růst. aké z toho plyne ponaučení? Na zlepšování bezpečnosti a účinnosti vakcín samozřejmě je a bude nutné neustále pracovat. Co je ale ještě důležitější: Všichni prominentní antvaxerští aktivisté jsou podvodníci a lháři. Nevěřte jim ani slovo. Vakcíny nezpůsobují rakovinu. Slovenská akademie detailně prozkoumala vakcíny proti covidu. Nenašla problém Slovenská akademie věd (SAV) oznámila, že přezkoumala očkovací látky proti onemocnění covid-19. Na základě této analýzy odmítla tvrzení zmocněnce slovenské vlády Petera Kotlára, že mRNA vakcíny obsahují zvýšené množství DNA a že představují riziko. Vakcíny organizace prozkoumala z podnětu vlády premiéra Roberta Fica. „Analýza složení mRNA vakcín jasně ukázala, že tyto vakcíny obsahují pouze stopové množství molekul DNA, které je hluboko pod schválenými limity,“ uvedla Slovenská akademie věd (SAV). „Vakcíny také neobsahují žádné příměsi jiných látek, a zejména neobsahují grafenové sloučeniny,“ vyvrátila rovnou několik kolujících dezinformací. Více zde: https://pepikhipik.com/2025/08/22/20407/

Peter Peteraj: Jednání československé a sovětské delegace v Čierne nad Tisou, archiv Radio Free Europe. ---------------------------- Přepis dobového záznamu Československé televize: Čierna nad Tisou: Dubček & Brežnev (29.7 - 3.8.1968) Ještě před několika lety tu byli bažiny plné komárů a malá stanička, která se během posledních 20 let velice rozšířila. Koncem července a v prvních dnech srpna se jméno Čierna nad Tisou začalo skloňovat ve všech světových jazycích. 29. července sem přibyly dva zvláštní ostře sledované vlaky - jeden s československými výsostnými znaky, druhý se sovětskými. Do městečka se nesmělo a zvláště ne na náměstíčko ohraničené budovou nádraží a Klubem železničářů, v němž je místní kino. Toto je ono místo X, kde se konaly s napětím očekávané československo-sovětské rozhovory. Celé čtyři dny kromě oznámení o zahájení jednání a jeho pokračování nevyšlo odtud na veřejnost ani jediné slovo kromě nepotvrzených zpráv zahraničních agentur. Československý rozhlas byl bez informací, ani lidé vzdálení několik set metrů od místa rozhovorů nevěděli víc. Náš kameraman, který byl na místě od samého začátku směl začít filmovat teprve druhého dne odpoledne - bylo to v úterý 30.července. Zakončení rozhovorů po setmění: první vychází sovětská delegace, za ní vycházejí naši pozdravovaní vzdálenými lidmi. Pravidelný večerní odjezd sovětského vlaku přes hraniční čáru. Naši vždycky dlouho do noci diskutovali o společném postupu a ráno znova. Jednání byla velice obtížná - původně se předpokládalo, že potrvají pouze jeden jediný den... Napětí doma i ve světě stále vzrůstalo... Zahraniční zpravodajové nebyly do Čierné vůbec vpuštění. Několik kilometrů okolo byla hráz příslušníků Veřejné bezpečnosti. Po vyčerpávajícím úterním jednání chyběl ve středu ráno v Sovětské delegaci Leonid Brežněv, ani Dubček nebyl později přítomen - jak se ukázalo navštívil nemocného Brežněva ve vlaku. Dopolední jednání bylo toho dne brzy přerušeno. Obě delegace se odebrali na procházku městem... Podaří se najít cestu ze slepé uličky? Teprve v těchto chvílích se Dubček připojuje k oběma delegacím. Patrně jim sděluje zprávu o Brežněvovi zdravotním stavu. Jednání pokračují... Až teď přichází Brežněv s Dubčekem... Dá se říci že právo Československa na vlastní suverenitu a svobodu bylo ve vesnickém kině v Čierné nad Tisou prozatím vybojováno. 3.srpna, jenom dva dny po skončení rozhovorů opustili také poslední sovětské jednotky naše území. Jediným oznámením z Čierné nad Tisou bylo svolání schůzky signatářů Varšavského dopisu o dva dny později do Bratislavy za účelem podepsání společné deklarace. Více zde: https://pepikhipik.com/2021/10/21/cierna-nad-tisou-1968/

František Suchý se narodil 17. dubna 1927 v Praze. Františkovi rodiče se  snažili syna od začátku vést k etickým hodnotám a chlapce toto  ovlivnilo na celý život. Roku 1932 se jeho otec stal ředitelem pražského  krematoria, kde mu byl přidělen i služební byt. Neobvyklé místo získal  ve výběrovém řízení jako zahradní architekt schopný spravovat i přilehlý  urnový háj. Za protektorátu v krematoriu začali spalovat oběti politických vražd z  Pankráce i Kobylis. Františkovi tehdy bylo šestnáct let a musel  zapisovat jména těch, kteří byli před pár hodinami popraveni. Františkův  otec nesměl vyzrazovat jména popravených, musel je evidovat, a papíry  předávat okupantům. Popel obětí měl kompostovat. Tajně jej však  schovával, čímž riskoval vlastní život. Během války bylo takto v  ilegální třetí směně zpopelněno kolem 2200 osob, jejichž jména většinou  František Suchý starší zaznamenal. Do kompostu pak dával obyčejný popel,  který v případě potřeby ukazoval při kontrole. Během Pražského povstání se František Suchý spolu se spolužáky zapojil do bojů. Jak praví, byl šťasten, že se Češi zbavili okupantů, ale radost z Rudé armády neměl. O  poměrech v Sovětském svazu, tamní tajné policii NKVD a politických  perzekucích se podle pana Suchého po válce ledacos proslýchalo.  František Suchý maturoval v roce 1947 a s touhou stát se konstruktérem  nastoupil ke studiu na vysoké škole. Tam ho zastihly i únorové události.  Zúčastnil se nočního pochodu studentů na Hrad, kde delegaci přijal  prezident Beneš. František Suchý coby člen národně socialistické strany začal vydávat  letáky a šířit projevy Tomáše Garrigua Masaryka. Ve svém autě nechal  přespat agenta Jaroslava Koudelku. Přátelé pana Suchého uvažovali o  emigraci, on nikoli. Poté, co v krematoriu viděl, jak tam opět vozí těla  popravených rozhodl se k zapojení do odboje. Jeho otec opět schovával  popel obětí totalitního režimu. Urny popravených byly pak anonymně  ukládány ve společném pohřebišti. Příbuzní byli o kremaci informováni,  ovšem nesměli vidět ani tělo, ani být přítomni obřadu. Mladý František  držel v ruce i urnu Milady Horákové. Po zatčení agenta Koudelky policisté zatkli v roce 1952 i Františka  Suchého. Začaly první výslechy v Bartolomějské ulici. Otec byl zadržen  po dvou měsících a matka těsně před procesem. Manželé Suší přitom byli  krátce zatčeni už v roce 1949 pro pomoc jiné rodině při útěku za  hranice. V pozdějším politickém procesu byli odsouzeni na 4 a 4,5 roku  odnětí svobody. Vyšetřování trvalo čtvrt roku a rozsudek pro Františka  Suchého mladšího zněl 25 let vězení. Za nejhorší kriminál pan Suchý považoval Mírov. Na Bory a Leopoldov se  ovšem dostal až v letech pro politické vězně příznivějších. V Opavě směl  pracovat v technickém ústavu, takže bylo vyloučeno, aby ho bachaři  týrali. I tam si ovšem prošel korekcemi o hladu a tvrdé loži. Důvody  mohly být různé: stačilo nepozdravit nebo mít špatně uklizeno v cele. Na  Mírově pracoval jako jediný laik mezi uvězněnými kněžími. Do roku 1960 se pohyboval pouze mezi politickými vězni, až poté se mezi  ně začali dostávat skuteční zločinci. Propuštěn byl na podzim roku 1964  po odpykání poloviny délky trestu. O dění venku byl dobře informován a  svět přede zdmi žaláře ho nepřekvapil. Zaměstnali ho coby zámečníka ve  Vršovicích a po jedenácti letech až do důchodu pracoval v konstrukci  podniku Kovodílo. Autor: Petr Slinták Spolupracovali: historik Martin Tichý a zvukový mistr Josef Kačírek

Sci-fi povídkaAutor: Pavel SvobodaČte: Jiří TrnkaHudba a zvuk: Josef Kačírek

Ukázka z knihy „ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT“Příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy. Vydáno: 2004, Academia Překlad: Zuzana Šťastná

Letní reportáž ze Středoslovenského kraje byla součástí úplně prvního rozhlasového pořadu Džavotanie. Tento pořad byl rozhlasovým měsíčníkem ve slovenštině, který se vyráběl tzv. na klíč a vysílal se na dnes již zrušené stanici Čro Leonardo. Po ukončení vysílání této samostatné stanice zaměřené na vzdělávání a popularizaci vědy ztratilo nové vedení Českého rozhlasu v čele s Peterem Duhanem o tento typ pořadu zájem. Oficiálně pro něj nenašlo nové vedení žádné vhodné umístění v rámci programu celého Českého rozhlasu.V jednodušší verzi tento pořad připravuje jeho autorka Viera Kučerová v posledních několika letech pro Rádio ZET.V letní reportáži navštívíme obec Očová, která pořádá folklórní slavnosti, potkáme se s muzikantem a výrobcem slovenské fujary, odskočíme si z Očové do obce Hronsek, kde se nachází artikulární dřevený kostel, který patří mezi kulturní památky UNESCO. V tomto kostele se dozvíme o jeho pohnuté historii i jeho velmi živé současnosti a potkáme se zde se slovenskou svatbou, farářem a českými turisty.Pak se vrátíme zpět do Očové, kde se dozvíme o slavné očovské výšivce, která vzniká technikou "krivé ihly" a dnes je tato technika součástí výuky na zdejší základní škole. Odtud se rozjedeme do Zvolena za jedním z tvůrců repliky obrněného vlaku známého z bitev v Druhé světové válce.Následovat bude rozhovor s přímým účastníkem bojů v SNP a budete si tak moci udělat obrázek o tom, čím si prošli mladí muži v těžkých dobách války. Udtud se přesuneme zpět na festival do Očové, kde se potkáme s pěveckou legendou slovenského folklóru a vyzpovídáme také současného šéfa folklórního souboru z Očové, který byl v minulosti členem slavného souboru Lúčnica z Bratislavy.Na zpáteční cestě do Prahy ještě jednou navštívíme Zvolen, kde se o folklórním fenoménu, který na Slovensku zažívá neuvěřitelný boom, popovídáme s etnografem a na tuto oblast se podíváme z více úhlů.Snad vás tato letní reportáž z roku 2009 navnadí k návštěvě tohoto na památky i hory bohatého kraje pomůže i k porozumění mezi našimi národy i k procvičení slovenštiny, která je již mladším ročníkům v České republice velmi vzdáleným jazykem a přestávají jí rozumět. Snad není všem dnům konec a slovenština se znovu vrátí do našich médií, kin a divadel.

Ukázka z knihy "ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT" Autor: Henry Hobhouse Příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy. Vydáno: 2004, Academia Překlad: Zuzana Šťastná

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN. Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella. Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN. Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella. Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN. Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella. Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN. Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella. Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny. Blog & Podcast Dobrodružství poznávání

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN. Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella. Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.