Advertise on podcast: MišMaš Art

V pražské Trafo Gallery probíhá až do 1. listopaduvýstava s názvem Velké poledne, která prezentuje obrazy afotografie Sigfrieda Herze, umělce, kterého na českou výtvarnou scénu uvedl kurátor Otto M. Urban. Jeho první samostatná výstava s názvem O lásce se konala v Centru současného umění DOX na přelomu let 2020 a 2021. V současnosti Siegfried čelí některým nenávistnýmútokům na sociálních sítích, které se týkají především jeho onemocnění, které vyžaduje, aby Siegfried žil v izolaci svého plzeňského bytu. Máša Pivovarová se za ním do Plzně vypravila, její původní záměr byl hovořit především o Siegfriedově tvorbě, nicméně autor sám vyslovil přání se ke svému psychickému stavu vyjádřit a skrze rozhovor pro MišMaš Art uvést některé věci na pravou míru. Izolace a autorovo onemocnění jsou ale jen okrajovou částícelého rozhovoru. Siegfried v debatě vzpomíná na svého prvního učitele Lumíra Topinku, rozebírá své výtvarné, hudební i literární vzory a popisuje svoji uměleckou techniku. Poslední část rozhovoru je věnována aktuální výstavěv Trafo Gallery, Siegfried upřesňuje, jakou roli pro něj sehrál filozof Friedrich Nietzsche, co pro něj znamená nahota a na závěr prozradí, kde ho nejčastěji navštěvují múzy.

„Maskulinita nikdy nebyla bezrozporná, jen jsme o ní jako o bezrozporné přemýšleli. Proto se její kompletní obnova nemůže podařit,“ říká k závěrečné kapitole výstavy ANDROS nazvané Křehké monstrum její kurátor Vratislav Maňák, spisovatel, novinář a literární historik, kterého do studia Winternitzovy vily pozvala Míša Vrchotová. Mluvili spolu o Filoktétovi z Lémnu jako možném předobrazu současného hrdiny, zda je třeba se obávat o další vývoj českého jazyka nebo například o tom, že se zkušenost neúplnosti netýká pouze queer lidí. Výstava ANDROS je v Centru současného umění DOX k vidění až do 24. 1. 2027. Existenci nezávislého podcastu MišMaš Art je možné podpořit na https://www.darujme.cz/mismasart.

V domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstíprobíhá až do 11. října první retrospektivní výstava skupiny Bezhlavý jezdec uspořádaná k 30. výročí založení tohoto uměleckého uskupení, jehož členy byli Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk. Kurátorsky výstavupřipravili Sandra Baborovská a Vít Havránek, který byl jako teoretik nepsaným členem skupiny. Právě z tohoto důvodu si Víta Máša Pivovarová pozvalado podcastu MišMaš Art, nejen jako kurátora, ale také jako člověka, který dlouhodobě spolupracuje a přátelí se s umělci, kteří právě vystavují v Galerii hlavního města Prahy. V rozhovoru se Vít pokusí nastínit společné rysyjednotlivých členů skupiny i důvody k výběru názvu Bezhlavý jezdec. Řeč se stočí také k první výstavě skupiny, k experimentům s drogami, potažmo změněnými stavy vědomí, k rozdílným sociálním poměrům, ze kterých umělci vyšli, k použití nových materiálů jako byl igelit i k srovnánís jinými skupinami vzniklými v devadesátých letech. V závěru rozhovoru představí Vít, jak konkrétně seSandrou Baborovskou pracovali na instalaci v domě U Kamenného Zvonu a osvětlí důvody rozpadu skupiny.

Vladimir 518 je ve veřejném prostoru známý především jakorapper skupiny PSH, vůdčí osobnost labelu BiggBoss a do povědomí široké veřejnosti se dostal také jako milovník a propagátor poválečné architektury, v této roli byl ostatně již jednou hostem našeho podcastu. Ale jako výtvarný umělec je možná známý méně. S jeho díly se můžete právě seznámitna výstavě Vzpomeň sobě, že není všechno štěstí v Centru současného umění EPO1 v Trutnově. Kurátorkou trutnovské výstavy je Denisa Václavová, zakladatelka mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu, kurátorka galerií Vzlet a ProLuka, organizátorka výstav ve Fakultní nemocnici Motol apedagožka na pražské UMPRUM. Ani ona není v podcastu MišMaš Art poprvé. Máša Pivovarová se v rozhovoru zaměří především naprobíhající výstavu, na vystavené památníčky, které představují specifické dětské utopie, symboly přátelství a paměti, ale zároveň je můžeme chápat i jako doklady plynutí času, pomíjejícnosti lidského života. Přes památníky serozhovor stáčí k Vladimirovým obrazům, jejich inspiračním zdrojům, ať už jsou to již zmíněné pamětní knížečky, hudba, graffiti nebo velké osobnosti z dějin poválečného výtvarného umění. V závěru rozhovoru se můžete těšit na velmi trefnoumetaforu lidského života.

Vedle vrcholných děl na poli umění i vědy nesou dosud poznané dějiny člověka také velmi temnou stránku. Jsou jí hrůzy spojené s lidskou nesnášenlivostí, xenofobií, rasismem, s genocidami, kterých je s hororovou promyšleností schopen jen Homo sapiens. Přesto až do poloviny dvacátého století pro zločin vyhlazování celých národů neexistoval žádný pojem ani právní ukotvení. Také o tom v podcastu MišMaš Art mluví autoři nedávno otevřené terezínské expozice Zločin beze jména, výkonný ředitel Centra studií genocid Šimon Krbec a výtvarný umělec Michal Pěchouček. Do studia Winternitzovy vily je pozvala Míša Vrchotová.   Další nezávislou existenci podcastového čtrnáctideníku MišMaš Art, ve kterém pro vás Máša Pivovarová a Míša Vrchotová s kurátorskou pečlivostí vybírají témata, která považují za podstatná, můžete podpořit na darujme.cz. Link včetně všech 108 epizod najdete na https://www.loosovavila.cz/podcast. Děkujeme vám!

Ve smíchovské Portheimce až do 4.října probíhá skupinovávýstava osmnácti autorů nazvaná Dobrý den, pane Dientzenhofere, která mapuje barokní principy v současném umění. Výstava představuje pomyslný rozhovor současných umělců s barokními mistry, a má být poctou KiliánoviIgnáci Dientzehoferovi, který vilu navrhl, samotné Portheimce i celému období baroka. Jednou z autorek, kterou kurátorky Kristýna Jirátová a MášaPivovarová na výstavu vybraly je Margita Titlová. Umělkyně s maďarskými kořeny, která na českou výtvarnou scénu vtrhla na začátku osmdesátých let a svými nesmírně různorodými projekty ji zásadním způsobem obohatila. Máša s Margitou probere její první konceptuální akcev přírodě, monumentální kresby vytvořené rtěnkou, práce vzniklé za pomocí tzv. Kirlianova přístroje i zážitky z týdenního kreslení ve tmě. Mášu bude také zajímat cyklus Rokoko nyní, jehož část je k vidění na aktuální výstavě v Portheimce. Závěr rozhovoru se věnuje cyklu Ikony, ve kterém Margita zvěčnila zajímavé ženy minulosti a spolupráci s divadlem,konkrétně s Janem Nebeským a Lucií Trmíkovou.

Míša Vrchotová před prázdninami do Winternitzovy vily pozvala fotografku Alžbětu Jungrovou, která má až do konce srpna výstavu nazvanou Bez konce a začátku ve Volmanově vile. Ten, kdo by Alžbětinu tvorbu viděl poprvé v bývalé vile čelákovického továrníka, by mohl být překvapen skutečností, že se tahle zdánlivě křehká dáma za svými snímky brodila ropným bahnem na světově nejrozsáhlejším vrakovišti tankerů v bangladéšském Chittagongu nebo největší skládkou odpadu v Kambodži, nebo že dostala čestné uznání Czech Press Photo za obrazy ze života narkomanů na afgánsko-pakistánské hranici. Fotila ale také například ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, či na druhé straně světa indiány kmene Nukak v kolumbijské džungli. Cenu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky obdržela za fotodokument o dětech pracujících v cihelně v pakistánském Péšávaru i za fotografie z barmského uprchlického tábora. Jak se jí s takovou zkušeností, kterou většina z nás zná jen z televizních obrazovek, žije? A v čem podle ní spočívá skutečná lidská krása? Také o tom uslyšíte v poslední předprázdninové epizodě.  Podcast MišMaš Art se vám během července a srpna ozve dvakrát. Po prázdninách pak v pravidelné čtrnáctidenní frekvenci.

Když mi byly tři roky, chtěl jsem být slonem. To se minepovedlo. Tak jsem se musel spokojit s tím, že budu umělec. Vzpomíná William Kentridge v jedné ze svých přednášek. A Kentridge se umělcem naštěstí stal, a v současnosti je považován za jednoho z celosvětově nejvýznamnějších.A Praha má nyní to velké štěstí, že může jeho multimediální projekty prezentovat na první rozsáhlé samostatné výstavě v Čechách. Výstava s názvem William Kentridge: The Battle Between YES and NO bude k vidění v pražské Kunsthalle až do sedmého září. Máša Pivovarová do studia Winternitzovy vily pozvala kurátorkuzmíněné výstavy Christelle Havranek. Společně proberou osobnost Williama Kentridge, jeho mládí a studia v období apartheidu v Johannesburgu, první animované filmy kreslené uhlem a točené technikou stop-motion i hudebnídoprovody jeho děl. Druhá část rozhovoru je věnována pražské výstavě, jejípřípravě a konkrétním projektům, které jsou zde vystavené včetně unikátního díla vytvořeného přímo pro Kunsthalle. Jedná se o poctu Franzi Kafkovi s názvem A Letter to Felice.

V roce 2026 by 100. narozeniny oslavil sochař Olbram Zoubek. Míša Vrchotová do studia Winternitzovy vily pozvala jeho dceru Polanu Bregantovou, která ve spolupráci se svojí sestrou Evou Zoubkovou vede Nadační fond Kmentová Zoubek a tvorbu svých rodičů – Evy Kmentové a Olbrama Zoubka několika díly až do 5. července připomíná také v nedalekém Ateliéru Věry a Vladimíra Janouškových na Praze 5. Poslechněte si rozhovor o přátelství obou manželských párů, které má své počátky v ateliéru Josefa Wagnera na pražské UMPRUM, kde všichni studovali, o okolnostech snímání posmrtné masky Jana Palacha Olbramem Zoubkem nebo například o tom, co znamená vést nadační fond rodičů, kteří neodmyslitelně patří do českých dějin umění druhé poloviny dvacátého století.  Tento díl podcastu vznikl díky podpoře Městské části Praha 5.

Díla Jiřího Černického, multimediálního umělce, laureátaCeny Jindřicha Chalupeckého (1998) a do roku 2023 pedagoga Ateliéru malby pražské VŠUP, jsou aktuálně k vidění na dvou výstavách. V Galerii Lázně Liberec na expozici nazvané Západ Země ze Slunce, která potrvá do 5. července a kurátorsky ji připravil Michal Koleček, v Praze pak až do 13. červnav Galerii Kvalitář na výstavě Optimismus na sklonku epochy.Kurátorem pražské výstavy je Jan Dotřel. Máša Pivovarová s Jiřím probere jeho dětství v Ústí nadLabem, neobvyklou brigádu v hnědouhelných dolech, první radikální performance, rané umělecké akce a díla jako byly Slzy pro Etiopii nebo První sériově vyráběná schizofrenie a řeč se stočí také k dobrodružnému putování po Africe. Druhá část rozhovoru je věnována především Černickéhoprojektům, které jsou vystaveny na liberecké i pražské výstavě.

Přesně po 100 odvysílaných dílech podcastu MišMaš Art se do studia Winternitzovy vily vrátil umělec Krištof Kintera, který ovšem tentokrát nebyl sám. Spolu s ním přišel architekt Radek Šíma a téma bylo jasné – nový Dvorecký most, který propojuje Zlíchov s Podolím. Mosty se v Praze nestaví každý den a Míšu Vrchotovou zajímalo, co tak velkorysý vstup do městské krajiny pro architekta i autora uměleckého osazení znamená. Poslechněte si rozhovor o tom, proč Krištof Kintera nevytváří „výzdobu mostu“, a naopak autory zajímá například přilehlá stanice čerpacích hmot. Vznik podcastu podpořila MČ Praha 5.

Podcast MišMaš Art slaví 100. vydání! Pro Mášu s Míšou to byla skvělá příležitost k mikrofonu pozvat spolumajitele vily, kde se od začátku rozhovory o výtvarném umění, architektuře a designu natáčí. Poslechněte si vyprávění pravnuka původních majitelů Davida Cysaře a jeho ženy Kristiny o rodinné historii Winternitzů, ve které se odráží dramatické dějiny dvacátého století, ale také o „druhém životě“ vily, kterou pro právníka Josefa Winternitze na samém začátku třicátých let navrhl Adolf Loos. Mluvilo se o devadesátkách, kdy tu student FAMU David pořádal legendární punkovou akci Díra nedíra i o současném kulturním programu, který pro vilu nejednou na míru připravují přední umělci hudebního, divadelního a samozřejmě také výtvarného světa.

V zahradě Winternitzovy vily probíhá další sochařskávýstava připravená kurátorkou Kristýnou Jirátovou. Až do 29.dubna je možné kolem vily pivotovat a zhlédnout tak díla Patrika Adamce, Vojtěcha Míči a Davida Turečka v rámci expozice nazvané Pivot. Máša Pivovarová si do studia pozvala Patrika Adamce,sochaře, který do svých dvanácti let žil na Floridě a v Praze pakvystudoval sochařský ateliér Lukáše Rittsteina. Máša s Patrikemv rozhovoru probere nejen americký pobyt a to, jak ovlivnil jeho tvorbu, ale i atmosféru, která panovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina, důvody, proč používá jako materiály molitan a beton, proč člověka „rozkládá“, jak je pro něj důležitá tvář a řeč se stočí i na Patrikovy „sochařské obrazy“ a ranou sérii opilců.

V Galerii Portheimka na pražském Smíchově probíhá až do 31. března výstava autorů, kteří prošli sochařským ateliérem Lukáše Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění. Výstava nazvaná Tři dimenze lásky do Portheimky doputovala z Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, kde v pozměněné podobě probíhala od října loňského roku. Oběvýstavy kurátorsky připravil Petr Vaňous. Máša Pivovarová s Lukášem Rittsteinem v prvníčásti rozhovoru probere jeho pedagogickou činnost, to, jak probíhala výuka v ateliéru Socha 1, co spojuje Lukášovy absolventy, proč je pro sochaře důležitá zkušenost s modelováním podle živého modelu a Lukáš prozradí ito, čím se řídí při rozpoznávání talentu u svých žáků. Druhá část rozhovoru se věnuje Lukášově volné tvorbě,především pak jeho projektům, na kterých spolupracuje se svojí ženou Barborou Šlapetovou. Společně podnikají již řadu let expedice do Papuy Nové Guineje za domorodými kanibalskými kmeny, především kmenem Yali Mek. Z těchto výpravpak vzniká obsáhlý umělecký materiál: fotografie, experimentální filmy, kresby, sochy, knihy rozhovorů. Takovým vyvrcholením těchto projektů bude instalace Jakse dotknout nebe v muzeu Fondazione Giorgio Cini na ostrově San Giorgio Maggiore v Benátkách v době konání bienále od 17.4.­-12.7. Zároveň se chystá výstava ve Špálově galerii v Praze. Lukáš všechny tyto projekty v rozhovoru představí. Podcast vznikl za laskavé podpory Městské části Praha 5.

Hosty Míši Vrchotové byli tentokrát režisérka Zuzana Piussi,autorka dokumentárních filmů, ve kterých už čtvrtstoletí mj. sleduje slovenskou politiku, a novinář Petr Vizina, který se jako šéfredaktor časopisu Qartal v aktuálním vydání věnuje dění kolem Slovenské národní galerie. Poslechněte si rozhovor o tom, zda a jaké paralely vidí mezi slovenskou a současnou českoukulturní politikou.