Advertise on podcast: Petra Crhák Talks

„Nebreč.“ „Nezlob se.“ „To přece není tak hrozné.“ „Musíš být silná.“ Kolikrát jsme něco podobného slyšeli? A kolikrát jsme si pak stejnou věc začali říkat sami sobě? Ve druhém díle série o emocích se podíváme na to, proč nám některé emoce připadají jako něco, co překáží. Proč se bojíme smutku, vzteku, strachu nebo bezmoci a proč máme pocit, že když je potlačíme, budeme silnější, racionálnější a budeme mít svůj život víc pod kontrolou. Jenže co když je to přesně naopak? Mluvím o tom: 🟠 proč před nepříjemnými emocemi utíkáme a jakou roli v tom hrají naše zkušenosti, trauma, naučené vzorce i ego, 🟠 jaký je rozdíl mezi vědomým odložením emoce a jejím potlačením, 🟠 proč dovolit si cítit neznamená nechat se emocemi ovládat, 🟠 co je emoční plochost a proč každý z nás svoje emoce prožívá i vyjadřuje jinak, 🟠 jak nám může pomoct všímavost a obyčejné pojmenování toho, co právě cítíme, 🟠 a jak s emocemi pracovat pomocí tří jednoduchých kroků: pojmenovat – prožít – odložit.     Protože sám sebe nakonec neobelžeš. To, že emoci nechceš vidět, ještě neznamená, že zmizela. A možná skutečná síla nespočívá v tom necítit, ale umět svoje emoce vnímat, unést a vědomě s nimi pracovat. Práce s emocemi je totiž dovednost. A stejně jako každou jinou ji můžeme postupně trénovat.     Přeju všem příjemný poslech. Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Máte někdy chuť svoje emoce prostě vypnout? Necítit vztek, protože se to nehodí. Smutek, protože na něj není čas. Strach, protože nechcete působit slabě. A ideálně všechno zvládat s chladnou hlavou a úsměvem. Prvním dílem otevírám novou sérii věnovanou emocím. A začínáme úplně od začátku. Co vlastně emoce jsou, proč je máme a co se v našem těle děje, když je prožíváme? A hlavně – proč jsme se tolik naučili před některými z nich utíkat? Mluvím o tom: 🟠 jak vznikají emoce a k čemu je vlastně potřebujeme, 🟠 jakých šest základních emocí popsal psycholog Paul Ekman a jaké další emoce prožíváme, 🟠 proč máme tendenci některé emoce potlačovat, popírat nebo racionalizovat, 🟠 jakou roli v tom hrají naše zkušenosti, ego, trauma i naučené vzorce, 🟠 proč „ty to moc prožíváš“ nebo „ty nic necítíš“ nemusí vypovídat o tom, co se skutečně odehrává uvnitř nás, 🟠 a jak se emocemi nenechat zahltit pomocí tří kroků: pojmenovat – prožít – odložit.  Sdílím i svoji vlastní zkušenost s obdobím, kdy pro mě emoce a profesionalita jednoduše nešly dohromady. A cestu od jejich odsouvání k pochopení, že dovolit si něco cítit neznamená ztratit kontrolu. Možná je to právě naopak. Přeju vám příjemný poslech a do nové série hlavně odvahu dovolit si cítit. Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Kolik informací ještě dokážeme přijmout, než se z nich stane jenom hluk? A má vůbec smysl psát knihy ve světě, kde nám během několika vteřin dokáže odpovědět umělá inteligence? První díl nové série otevírám speciálním rozhovorem s Michaelou Dombrovskou, ženou, která ve svém životě propojuje několik na první pohled úplně odlišných světů. Akademické prostředí a práci s informacemi. Psaní knih a článků pro Vogue CS. Jógu, minimalismus, informační detox i hledání větší jednoduchosti v každodenním životě.  Mluvíme o tom: 🟠 jak dnes vypadá svět knihovnictví a práce s informacemi a jak ho proměňuje umělá inteligence, 🟠 jestli budeme za dvacet nebo třicet let ještě číst knihy a zda má v době AI stále smysl nějakou napsat, 🟠 jak vznikají Míšiny vlastní knihy, co obnáší kreativní proces a jestli může knihu napsat opravdu každý, 🟠 proč bude schopnost kriticky přemýšlet a orientovat se v informacích možná ještě důležitější než dřív, 🟠 co znamená informační detox a jak poznat chvíli, kdy už se z informací stává pouhý hluk, 🟠 a jak si v době neustálých podnětů, výkonu a dostupnosti vytvořit prostor, ve kterém můžeme být opravdu offline – nejen telefonem, ale i hlavou. Věříme, že si z dnešního rozhovoru neodnesete jen nové informace, ale i chuť se na chvíli zastavit, odpojit od okolního hluku… a znovu se napojit sami na sebe.  Přejeme vám příjemný poslech a krásný vstup do páté série Petra Crhák Talks. Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Tenhle díl není o tom, jak si správně přát (o tom už mám spoustu předchozích), ale je o tom, jak se stát člověkem, kterému se věci začnou dít jinak. Možná už jsi zkoušel/a manifestaci. Psal/a sis přání. Vizualizoval/a. Snažil/a se „nastavit mysl správně“…A stejně to nefungovalo tak, jak jsi čekal/a. A právě tady přichází ten zlom. Protože manifestace není o tom, co říkáš. Je o tom, kým jsi. V tomhle díle rozebírám, jak funguje realita z hlubší perspektivy, ne jako něco pevného, ale jako pole možností, které reaguje na naši pozornost, vnitřní nastavení a identitu. Mluvím o tom: 🟠 proč manifestace často nefunguje, i když „děláme všechno správně“, 🟠 jaký je rozdíl mezi chtěním z nedostatku a tvořením z plnosti, 🟠 proč pole nereaguje na tvoje slova, ale na tvůj vnitřní stav, 🟠 jak pracovat s hojností, ochranou a milostí jako základními principy, 🟠 a jak přestat být v roli oběti a začít tvořit vědomě. Přeju ti příjemný poslech. A odvahu pustit kontrolu tam, kde tě drží zpátky. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Představ si, že každé slovo, které vyslovíš, něco vytváří. Některá slova uklidňují. Jiná zraňují. A některá… aniž si to uvědomujeme, postupně berou energii nám i vztahům kolem nás. V tomhle díle otevírám téma vědomé komunikace. Ne jako techniky, jak „mluvit správně“. Ale jako způsobu, jak být v kontaktu, a to se sebou i s druhými. V tomto díle mluvím o tom: 🟠 proč komunikace nezačíná u slov, ale u našeho vnitřního nastavení, 🟠 jaký vliv mají slova na naši energii, tělo i vztahy, 🟠 proč některé způsoby komunikace vytváří napětí, i když to nemyslíme špatně, 🟠 jak malé změny ve slovníku dokážou úplně změnit průběh rozhovoru, 🟠 a proč třeba obyčejné „ale“ může v komunikaci víc zavírat než otevírat. Sdílím i jednoduché praktické tipy, které můžeš začít používat a sledovat, co to udělá s tebou i s lidmi kolem tebe. Protože vědomá komunikace není o dokonalosti. Je o pozornosti. Tento díl není jen o tom, jak mluvíš, ale i o tom, jak posloucháš. Možná se nepotřebujeme naučit víc argumentovat. Možná se potřebujeme naučit víc vnímat. A možná zjistíš, že některé konflikty vůbec nevznikají kvůli tomu, co říkáme, ale jak to říkáme. Přeju ti příjemný poslech. A zvědavost na to, jakou energii dnes svými slovy vytváříš. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Hostem dnešního dílu je Ivo Novotný a já jsem velmi vděčná, že přijal mé pozvání. Ivo je člověk s více než 25 lety zkušeností z vrcholového managementu, který dnes jako exekutivní kouč pomáhá lídrům zvládat tlak, změny a zároveň neztratit sami sebe. Ivo má za sebou kariéru v nadnárodních firmách napříč střední a východní Evropou, kde působil na nejvyšších HR a manažerských pozicích. Dnes tyhle zkušenosti propojuje s koučinkem, mindfulness a hlubokým pochopením toho, co leadership opravdu obnáší, a to nejen na papíře, ale v reálném životě. V tomhle rozhovoru mluvíme o tom: 🟠 jak ve skutečnosti vypadá manažerský život a co člověk pochopí až ve chvíli, kdy nese odpovědnost za druhé, 🟠 kde je hranice mezi „jen únavou“ a vyhořením, 🟠 jak poznat moment, kdy už stará cesta nedává smysl, 🟠 co se děje, když člověk opustí jistoty a začne znovu, 🟠 a proč dobrý leadership nevzniká jen v hlavě, ale hlavně ve vztahu k sobě samému. Dotýkáme se i témat, o kterých se v byznysu moc nemluví, jako jsou strach, tlak, nejistota, slepá místa lídrů… ale taky odvaha, změna a návrat k tomu, co je opravdu důležité. Tenhle díl není jen pro manažery. Je pro každého, kdo někdy nese zodpovědnost – za práci, za lidi nebo za svůj vlastní život. Přejeme ti příjemný poslech. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

V tomhle díle otevírám téma vyhoření. Pro někoho je to jen často skloňované slovo, pro jiného realita, která ho úplně zastavila. A pak jsou tu i ti, kteří ho právě prožívají… jen si to ještě neumí pojmenovat. Co vlastně vyhoření je, jak vzniká, čím se liší od „obyčejného“ stresu a proč se tak často tváří nenápadně — dokud už není pozdě? Mluvím o tom: 🟠 co je syndrom vyhoření a jak ho popsal Herbert Freudenberger už v roce 1974, 🟠 proč byl v roce 2019 oficiálně zařazen WHO do mezinárodní klasifikace nemocí, 🟠 jaký je rozdíl mezi stresem, chronickým stresem, vyhořením a depresí, 🟠 u koho se vyhoření objevuje nejčastěji a proč se zdaleka netýká jen práce, 🟠 jak poznat první signály u sebe i u druhých, 🟠 jaké jsou fáze vyhoření a co se děje, když je dlouho ignorujeme. Sdílím i svůj vlastní koncept Body Battery, tedy jednoduchý pohled na naši energii jako na baterku v mobilu. Protože i my máme svoje procenta. Máme situace, které nás dobíjejí, a pak ty, které nás vybíjejí na pozadí, aniž bychom si to vůbec uvědomili. A právě to bývá často ten největší problém. Přeju ti příjemný poslech. A hlavně jemnost k sobě, pokud už teď cítíš, že tvoje baterka nevolá po dalším výkonu… ale po nabití. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

V minulém díle jsme spolu rozstříhali neviditelná pouta manipulace. Ale dnes půjdeme ještě hlouběji. Dnes se podíváme na lidi, kteří umí masku normality nosit tak přesvědčivě, že ve výsledku nezačneš pochybovat o nich… ale o sobě. Možná znáš ten pocit, že jsi po rozhovoru s někým úplně vyčerpaná/ý. I když ten člověk mluvil klidně, logicky a vlastně „úplně normálně“. Možná máš pocit, že se musíš omlouvat za svou radost, za své hranice nebo za to, že vůbec existuješ vedle někoho, kdo si bere všechen prostor pro sebe. A přesně o tom je tenhle díl. Mluvím v něm o tom: 🟠 jaký je rozdíl mezi toxickým člověkem, manipulátorem, sociopatem a psychopatem, 🟠 proč nás některé vztahy bolí nejen psychicky, ale doslova i biologicky, 🟠 jak poznat, kdy je někdo „jen“ zahlcený a kdy je pro naši psychiku skutečným jedem, 🟠 proč nás toxičtí lidé tak často drží v mlze, chaosu a pochybnostech, 🟠 a jak si chránit energii, hranice i zdravý rozum. Dotýkám se i toho, proč s toxickými lidmi nefunguje logika tak, jak bychom si přáli. Protože když je naše tělo dlouhodobě ve stresu, nejedeme z klidu a jasnosti, ale z režimu přežití. A právě to je jeden z důvodů, proč je tak těžké z těchto vztahů vystoupit. Přeju ti příjemný poslech. A hlavně odvahu věřit svému vnitřnímu radaru (více o něm a dalších praktických tipech se dozvíš v tomto díle). 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Manipulace často není hlasitá. Není na první pohled vidět. Nechodí s cedulkou „pozor, toxický člověk“. Často přichází zabalená do laskavosti, zájmu, péče nebo dobře míněných slov. A právě proto je tak těžké ji rozpoznat. V tomhle díle mluvím o tom: 🟠 jaký je rozdíl mezi zdravým vlivem a manipulací, 🟠 proč manipulace často začíná jako laskavost, kterou jsme si vůbec neobjednali, 🟠 jak funguje gaslighting a proč kvůli němu začínáme pochybovat o vlastní realitě, 🟠 co je Karpmanův dramatický trojúhelník a jak nás drží v rolích oběti, zachránce a pronásledovatele, 🟠 proč z manipulativních vztahů neodcházíme tak snadno, i když už víme, že nám ubližují, 🟠 a hlavně jak ta neviditelná pouta začít konečně rozstřihávat. Dotýkám se i konkrétních situací z práce, vztahů i rodiny. Protože manipulace nevypadá všude stejně, ale mechanismus bývá často velmi podobný: někdo tě nenápadně odpojuje od sebe samé a postupně tě vtahuje do hry, ve které ztrácíš sílu, jistotu a vlastní kompas. V tomto díle najdeš praktické tipy, konkrétní věty a malé „nůžky na manipulaci“, které můžeš použít v momentě, kdy cítíš tlak, vinu nebo zpochybnění. Protože někdy není největší problém to, že někdo tahá za nitky. Největší problém je, že jsme si zvykli myslet, že je to normální. Přeju ti příjemný poslech. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Krize 20. Snowflakes. Gen Z. Jak už tušíš, přesně o tomhle je dnešní povídání. 😜 Jsou dnešní dvacátníci přecitlivělí… nebo jen žijí v úplně jiném světě než jejich rodiče? V tomhle bonusovém díle si s Denisou Harkabusovou sedáme ke stolu jako dvě generace. Ne proto, abychom se soudily, ale proto, abychom sdílely své pohledy na otázky: ,,Je krize dvacátníků novodobý výmysl? Prožívaly ji i předchozí generace nebo jen se o ní nemluvilo? Mají to dnes mladí těžší… nebo prostě jen jinak? Mluvíme o: 🟠 tlaku sociálních sítí a neustálém srovnávání 🟠 nekonečných možnostech a neschopnosti se rozhodnout 🟠 úzkostech, imposter syndromu a pocitu, že zaostáváš 🟠 i o tom, kdy je to „jen fáze“ a kdy už je dobré vyhledat pomoc Sdílíme osobní zkušenosti z období po škole, z odmítnutí, z hledání práce i sebe sama. Dotýkáme se i výzkumu, který potvrzuje, že úzkost a stres u generace 18–29 let skutečně rostou. Odkaz na zmíněný výzkum najdeš tady 👉 Springtide Research Institute McKinsey & Company Tenhle díl není o tom, kdo to měl horší. Je o pochopení, o mostu mezi generacemi i o tom, že krize nemusí být selhání, ale přechod. A že těch krizí v životě bude ještě víc. 😉 Přejeme ti příjemný poslech. A hlavně trochu víc klidu v tom, kde právě právě jsi. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Tento díl bude o zaseknutí. O tom zvláštním stavu, kdy děláš hodně, ale necítíš pohyb. Kdy jsi unavená/ý, i když se „vlastně nic neděje“. Kdy víš, co nechceš, ale vůbec netušíš, co vlastně chceš. Kdy se točíš pořád kolem stejných témat a začínáš si říkat, jestli není problém v tobě. Jenže ono to často není lenost. Ani neschopnost. Zaseknutí je často konflikt sil. Jedna část chce jet dopředu a druhá tě drží. A čím víc přidáváš plyn, tím víc se vyčerpáváš. V tomhle díle mluvím o tom: 🟠 jak se zaseknutí v životě nejčastěji projevuje, 🟠 co bývá naší vnitřní „ruční brzdou“ = strach, loajalita, staré identity, nedokončené cykly nebo vnitřní konflikt, 🟠 proč nás psychika někdy radši drží ve známém nepohodlí než v neznámé svobodě, 🟠 jak poznat, co mě opravdu brzdí, 🟠 a jak se začít odbrzďovat bez dalšího tlaku na výkon. Sdílím i svou osobní zkušenost s tím, čemu říkám kvantový skok. Ne jako zázrak přes noc, ale jako moment, kdy se nezměnila realita (změnil se můj vztah k ní). Kdy jsem konečně přestala jet proti sobě a dovolila si pustit starý příběh, který mě držel. Protože někdy se život nerozjede proto, že bychom měli málo odvahy. Ale proto, že si ještě nedovolíme pustit to, co nás dosud chránilo. Přeju ti příjemný poslech. A možná si při něm polož jen jednu jemnou otázku: Kde v mém životě jedu naplno… a přitom mám pořád zataženou ruční brzdu? 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Před každým dílem si pokládám pár otázek. A možná si je dnes kladeš i ty… Proč mám pocit, že se mi v životě některé věci pořád vrací? Jedu teď přirozeným cyklem, nebo jsem se někde zasekla? Co když moje únava není slabost, ale signál? A co by se změnilo, kdybych cykly nebrala jako problém, ale jako kompas? V tomhle díle otevírám téma, které všichni žijeme, ale málokdy o něm mluvíme bez zlehčení nebo bez zbytečných ezokliček. O cyklech v životě. V těle. V emocích. Ve vztazích. V práci. O tom, proč se některé věci vrací, proč nás některé fáze děsí a proč máme často pocit, že bychom už přece měli být „dál“. Mluvím o tom: 🟠 proč život není přímka, ale vlna, dech a pohyb, 🟠 proč to, co se vrací, nemusí být krok zpátky, ale pohyb do hloubky, 🟠 jaké cykly běží v nás i kolem nás pořád dokola, 🟠 proč únava někdy nevzniká z přílišného chtění, ale z nedokončených cyklů, 🟠 jak poznat, v jaké fázi právě jsem a co ode mě tahle fáze potřebuje. Dotýkám se i přirozeného rytmu ročních období, Gestalt cyklu zkušenosti a toho, co se stane, když se snažíme držet fázi, která už skončila. Protože často nás nebolí samotný konec cyklu, ale odpor k němu. Přeju ti příjemný poslech. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Dnešním hostem je Blanka Novotná, která se dlouhodobě věnuje výzkumu tématu longevity, tedy dlouhověkosti a kvality života ve vyšším věku. Ve své práci propojuje vědecké poznatky o zdraví, životním stylu i psychice s otázkou, která se týká nás všech: Jak žít dlouhý život a přitom ho opravdu prožít? S Blankou si povídáme o tom, co vlastně dlouhověkost znamená doopravdy a proč to není jen o tom „žít déle“, ale hlavně žít zdravěji, silněji a kvalitněji. Dotýkáme se rozdílu mezi life span a health span, toho, co na dlouhověkosti opravdu ovlivníme my sami, a co už tolik ne. A taky toho, proč kolem longevity dnes vzniká tolik trendů, polopravd a zázračných slibů. Mluvíme o tom: 🟠 co říká věda o dlouhověkosti a zdravém stárnutí, 🟠 jak velkou roli hrají geny a jak velkou náš každodenní životní styl, 🟠 co má podle výzkumů skutečně největší dopad, 🟠 co je dnes možná až moc přeceňované a co naopak pořád podceňujeme, 🟠 jak důležitý je spánek, pohyb, vztahy, psychika i pocit smyslu, 🟠 a co můžeme začít dělat už dnes pro své budoucí já. Tenhle rozhovor není o tlaku na dokonalost ani o tom, že si musíš hned kupovat drahé biohacky, ledové vany nebo zázračné doplňky. Je spíš o návratu k tomu podstatnému. K otázce, jak chceme žít teď, aby nám bylo dobře i později. Přejeme ti příjemný poslech. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Žijeme v době, kdy je osobní rozvoj skoro nový operační systém našeho života. Kupujeme knihy, ukládáme si citáty, sdílíme obálky na Instagramu a tak trochu doufáme, že právě tahle kniha bude ta, která všechno změní. 📚😎 Jenže mám pro tebe jednu jemnou, ale zásadní pravdu. Knihy tě samy o sobě nezmění. Knihy nerozvíjejí tebe. Rozvíjejí to, co je v tobě už připravené jednat. V tomhle díle se díváme na téma 🔸 BOOK THEARPY 🔸 .  Co to vlastně je? Může kniha přinést zázrak? Nebo je to jen hezký pocit, který rychle vyprchá? A hlavně, jak s knihami pracovat tak, aby nebyly jen inspirací, ale skutečným nástrojem změny? Mluvím o tom: 🟠 proč samotná informace nezmění chování (Knowing-that vs. Knowing-how), 🟠 co říká psychologie dlouhodobé změny (Bandura, self-efficacy, COM-B model), 🟠 jaký je rozdíl mezi inspiračními, praktickými a behaviorálními knihami, 🟠 proč „čtu to jako oni, chci to jako oni“ často nestačí, 🟠 a co opravdu funguje vedle čtení. Psychologie dlouhodobé změny říká jasně: informace sama o sobě chování nemění. Rozdíl je mezi „vědět co“ a „vědět jak a opravdu to dělat“. Můžeš číst o návycích, mindsetu i odvaze, ale pokud se to nepřenese do reality, zůstane to jen hezkou myšlenkou. Přeji příjemný poslech. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn

Začínáme novou sérii. Tentokrát velmi praktickou. Velmi osobní. A hlavně velmi použitelnou. 🤗 Věděl/a jsi, že můžeš být koučem sám/a sobě? 👀 V téhle epizodě otevírám téma sebekoučinku: kdy ho skutečně potřebujeme, jak funguje a jak ho používat tak, aby nebyl jen hezkou teorií, ale reálným nástrojem pro každodenní život. Mluvím o tom: 🟠 kdy sebekoučink nejvíc potřebujeme (krize, rozchod, změna práce, kariérní posun, zvýšení platu… nebo prostě kdykoli chceme růst), 🟠 proč je rozdíl mezi fixním a růstovým myšlením zásadní, 🟠 co je to book therapy a proč psaní rukou mění náš mozek (a stay tuned na další díl), 🟠 jak fungují principy koučinku – způsob myšlení, dovednosti i konkrétní nástroje. Sdílím i výzkumy, které potvrzují, že psaní rukou aktivuje širší síť mozku než psaní na klávesnici. Je pomalejší, a právě proto tě nutí myslet, parafrázovat a vytvářet si vlastní strukturu místo mechanického přepisu. Slíbený odkaz na studii najdeš zde 👉 Epoch Times ČR  MDPI Vítej v nové sérii a přeji příjemný poslech. 🧡 Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn