Advertise on podcast: Hlasovky

„Tak už se sakra začni chovat dospěle,“ říkali některým z nás rodiče. Co tím ale vlastně mysleli? Dodržovat normy soudobé kapitalistické a patriarchální společnosti – hákovat osmičky v kanclu, najít si chlapíka a porodit aspoň tři děcka? Společně s nejlepší společností – tedy s Kájou a Magdou z podcastu Hysterie – jsme probraly, co vlastně znamená být dospělým člověkem i kdy má ona mytická (a mnohdy děsivá) dospělost začínat. Můžeme si i v dospělosti udržet hravost? Kdo si vlastně může dovolit chovat se „nedospěle“? A co to má všechno společného s feminismem?!

Bílá provinilost, checkování privilegií, snaha o jejich předání… mít světlou pleť je prostě těžké! Nebo? Jak by v Česku měla probíhat debata o takzvané bělosti? Neměli*y bychom se spíš bavit o bílé moci? A co s tím vším mají společného optické kabely? V nejnovějším díle Hlasovek probíráme podnět od našeho skvělého posluchačstva. Bavíme se o tom, jak se nezaseknout v přemýšlení nad vlastním prožíváním bělosti, jak společně vzdorovat rasistickému kapitalismu i zdvižené obočí jestli rasa vůbec existuje. Spoiler alert: ne. Jestli i vás pálí téma, kvůli kterému nedokážete spát, pošlete nám hlasovku! Mailem, na Facebook, na Instagram, Českou poštou na disku – nesoudíme, přijímáme. A pokud nás chcete vidět na živo, zapište si termín 18. června. Hlasovky live budeme natáčet společně s podcastem Hysterie v pražské Planetě Za na našich 4. narozeninách a křtu naší nové knížky. Těšíme se na vás ♡

Jste keeper nebo leaver? Dáváte lidem nespočet šancí, nebo to raději balíte, když se věci přestanou dařit? V nejnovějším díle Hlasovek rozebíráme, jak rozpoznat, jestli je lepší odejít, nebo zůstat. Z romantického vztahu, přátelství, práce nebo odkudkoli jinde. Tu a tam je řešení jednoduché. Překonat krizové období a odhodlat se na věcech zapracovat, nebo naopak prásknout do stolu a jednou pro vždy celou záležitost uzavřít. Jenže… život občas životuje. Nezřídka proto čelíme situacím, kdy vztahy nejsou natolik trýznivé, abychom odešliy, ani dostatečně nadějeplné, abychom si dovoliliy zůstat. A tak čekáme. A zpětně si klepeme na čelo, proč jsme se nerozhodliy odejít mnohem dřív. Je ale vyčkávání opravdu tak pasivní, jak se může zdát? A existují nějaké nástroje, které nám v rozhodovacích obtížích mohou pomoci? My si myslíme, že ano, i když je samy často neumíme úplně ideálně používat. Univerzální řešení na vaše rozhodovací peripetie v nejnovějším díle tedy nenajdete. Ale rozhodně se vám uleví, protože v tom nejste samiy. Odkazy na zdroje, které jsme zmiňovaly v této epizodě: Esther Perel: knížky Mating in Captivity a The State of Affairs YT video Should I Stay or Should I go? - Letter from Esther live: https://www.youtube.com/watch?v=IrkjMgAlnVk The Myth of Unconditional Love in Romantic Relationships https://estherperel.substack.com/p/the-myth-of-unconditional-love-in The Mindy Project: https://www.imdb.com/title/tt2211129/ Máte spoustu otázek a rádiy byste je někomu nahráliy? Potřebovali*y byste se vypovídat v hlasovce, ale nemáte ji komu poslat, protože vaše kámošstvo hlasové zprávy nenávidí? Pošlete ji nám! Možná nebudeme mít odpovědi, ale rády se o tom spolu budeme 45 minut bavit. Vaše hlasovky jsou vítané a především žádané! Zašlete nám je na mail [email protected] nebo do zpráv na Instagramu nebo Facebooku. Podpořte nás na Darujme! https://www.darujme.cz/podporujdruhousmenu

Když jsme byly mladší, myslely jsme si, že být cool znamená nebýt máma. Už si přesně nepamatujeme, která vlna feminismu nám to vlastně vsugerovala. Dnes se na mateřství i rodičovství díváme trošku jinak. Jenže – máme přivést dítě do světa, kde si sotva můžeme dovolit bydlení? Plánování rodičovství vždy odhalí dlouhý seznam toho, co bychom chtěly nejdřív vyřešit. Dát se psychicky dohromady. Zajistit trvalý příjem. „Vyblbnout se”. Najít si stabilní bydlení. Hmm… Bude to v téhle ekonomice vůbec někdy možné? A nejsou naše obavy spíš výmluvami? Co když se ve skutečnosti bojíme, kým se vlastně staneme, pokud někdy budeme matkami? V nové epizodě otevíráme vlastní obavy a touhy spojené s mateřstvím. Ptáme se, jestli se v této roli můžeme realizovat i mimo péči o vlastní biologické děti. Co vlastně považujeme za „pravé” mateřství? Kdo na něj má nárok a kdo je z něj vylučován? A jak jeho idealizaci využívají představitelé krajní pravice a trad wives? Poslechněte si nový díl našeho podcastu!

Mít profil na sociálních sítích už se prakticky rovná plnému pracovnímu úvazku. Vykurátorovaný grid, sbírka rozkošných chlupatých mikrofonků, hodiny stříhání a titulkování, hlídání aktuálních trendů. Existujeme, pokud to každý den nedokazuje nové stories v ultraHD rozlišení? A máme vůbec nějaké názory, pokud jimi pravidelně nekrmíme Metu a podobné hodné korporace, které přece jen chtějí, abychom si byli*y blíž? V prvním díle letošního roku si povídáme o tom, jak (ne)zvládáme čelit tlaku sociálních sítí. A taky přibližujeme, jak se s tím popasováváme při spoluvedení nezávislého feministického média. Dneska už totiž nestačí vydávat magazín, mít komunitní kavárnu nebo třeba provozovat porodnici. Všichni*všechny o tom taky musí sdílet příspěvky, natáčet a soutěžit o pozornost stále unavenějších sledujících. Jak obstát v křeččím kole neustálého postování? A je vůbec možné z něj udělat salto ven?

Vánoce jsou tady a my pro vás (a taky pro nás) máme dárek. Není to žádná hlasovka (děkujeme za optání), ale něco mnohem lepšího… nebo spíš horšího? Čeká vás půlhodinové povídání s vašimi cringe & only redaktorkami Míšou, Eliškou a Majou. Ve vánočních Hlasovkách (čti Deskovkách) si vytahujeme předem neznámé otázky, které jdou přímo na tělo, sáhají do duše a občas lezou na nervy. Kdo Elišce změnil život a jaká byla ta úplně nejlepší věc, kterou pro ni kdy někdo udělal? Co se Maja naučila od malé opice Willyho a proč proč dobrovolně šla na filmový maraton Evil Dead? V čem Míšu inspiruje její máma a kdy se naposledy rozbrečela? A hlavně, kdo přišel s teorií, že lidstvo se dělí jen na dvě skupiny: crazy b!tch a little c*nt? To všechno (a možná ještě víc, než jste chtěli*y vědět) uslyšíte v tomhle speciálním vánočním dílu Hlasovek.

Ať děláme, co děláme, zdá se, že standardů toho, jak by naše těla a obličeje měly vypadat, prostě nelze dosáhnout. O tématu krásy bylo napsáno bezpočet knih a článků, a přesto se nezdá, že by se nám s vlastním vzhledem žilo lépe. Možná spíš naopak. Krása není pouze mocná zbraň v podobě „pretty privilege”, ale taky pořádná makačka. Především v době, kdy jde komodifikovat úplně cokoliv. Příslib, že „ženy můžou mít všechno” se rychle proměnil v apel na to, že všechno mít prostě musí. Dnes nestačí být krásná, je nutné být taky neuvěřitelně chytrá – #hotandeducated. Naše posluchačka se ve své hlasovce ptá, jak velké téma je krása pro redakci Druhé : směny a jestli je možné se s tlakem na neustálé zdokonalování vlastního vzhledu vypořádat. Máme odpovědi? Možná úplně ne, ale tvoříme podcast, takže rozhodně máme názor! Poslouchejte další díl Hlasovek!

Máte občas pocit, že nikdy nejste dost? Zdá se vám, že vaše úspěchy jsou ve skutečnosti marginální? Máte strach z příchodu dne, kdy na vás lidé konečně přijdou a odhalí, že jste ve skutečnosti podvodník nebo podvodnice? Vítejte v klubu! I nám totiž přijde, že naše životy připomínají dějiny boje s imposter syndromem. Je ale možné, že něco, čemu říkáme imposter syndrom, je ve skutečnosti spíše zažitý společenský vzorec než patologie? Souvisí imposter syndrom se situacemi, ve kterých se zrovna nacházíme a lidmi, kteří nás obklopují? Proč se s některými z nich cítíme jako rock stars a s jinými jako rohožky? A rozhodně s tím vším nemá nic společného náš gender a třída, že? Ale má! Proto si poslechněte náš nový díl – zpívání a Michal Tučný included! Máme nový merch! Prohlížejte a objednávejte do 2. prosince na www.druhasmena.cz/merch Máte rádi*y náš podcast a chcete, abychom nevyhořely dřív než naše mikrofony? Podpořte nás trvalým příkazem na Darujme – každý příspěvek nám pomáhá přežít stres, který s sebou nese prekarita: darujme.cz/podporujdruhousmenu

Ve světě i u nás začíná být pomaličku bezpečnější mluvit o genocidě v Palestině, aniž by to někoho stálo pověst nebo rovnou pracovní místo. K brutálním zločinům Izraele se začínají vyjadřovat některá média a na sociálních sítích sdílejí své stanovisko větší i menší celebrity. V lidech, kteří se v propalestinském hnutí angažují dlouhodobě, to může vyvolávat jistý pocit frustrace, pramenící především z chybějící solidarity v těch nejtěžších chvílích. Neměliy bychom být ale prostě rádiy, že se o Palestině více mluví? V nejnovější epizodě se zabýváme tím, jak s těmito zdánlivě protichůdnými emocemi pracovat. Jak přistupovat k lidem, kteří po dvou letech konečně „prolomili ticho“? Jak se vypořádat s tím, že v Česku hnutí táhne pár zapálených, ale totálně vyčerpaných jedinců? Jak se poučit z chyb, kterých jsme se ve společnosti během minulých let dopustili a posunout se dál – abychom zabránili opakování stejných krutostí? V čerstvém dílu rozebíráme další hlasovku od naší skvělé posluchačky! Svým velice aktuálním dotazem naší redakci celkem zatopila a podcast jsme tak musely nahrávat dvakrát. Víc se dozvíte v nové epizodě, která je už teď ve vašich podcastových aplikacích! Děkujeme všem, kteří se neúnavně už dva roky organizují za svobodnou Palestinu. Od řeky k moři! Máte rádi*y náš podcast a chcete, abychom nevyhořely dřív než naše mikrofony? Podpořte nás trvalým příkazem na Darujme – každý příspěvek nám pomáhá přežít stres, který s sebou nese prekarita: darujme.cz/podporujdruhousmenu Tady jsou odkazy na zdroje, o kterých jsme mluvily v epizodě: Text Prokopa Singera: https://druhasmena.cz/clanky/odrazy-strachu-v-informovani-o-gaze-media-autocenzura-a-selhani-solidarity Text Elišky Koldové: https://druhasmena.cz/clanky/fizlem-ve-vlastnich-radach-mezi-strachem-z-verejneho-lynce-a-touhou-po-spravedlnosti Instagram americké odborářky Alex All Things Labour: https://www.instagram.com/allthingslabor/

Máte někdy pocit, že už necítíte vůbec nic? Že je kolem vás tolik podnětů, až vás to odpojí od reality? Nebo naopak disociaci používáte vědomě – jako způsob, jak zvládnout tlak a očekávání, která na vás klade okolí (nebo vy na sebe)? Nejste v tom sami! V tomto díle se podíváme na disociaci, daydreaming i další obranné mechanismy, které nám pomáhají odpojit se – ať už abychom dosáhliy lepšího výkonu, nebo si nepřipouštěliy těžké emoce. Dovolí nám ale disociace uniknout negativním pocitům úplně? Nebo na nás stejně vždycky někde číhají? A co by se stalo, kdybychom jako společnost přestali disociovat? Jak to celé souvisí s novou kampaní Díky, že můžem? Poslouchejte – a hlavně nádech a výdech!

Nechceme se hádat, ale… Hádky jsou neoddělitelnou součástí našich soukromých a profesionálních vztahů! Prostě se jim nejde vyhnout. Jinak člověk exploduje. Máme ale vůbec příležitost naučit se, jak se hádat líp a jak se vyhnout tomu, aby nás konflikty totálně zničily? U velké části z nás se neshody v rodině řešily křikem a mlácením dveřmi, trestáním, defenzivními proklamacemi nebo se prostě neřešily vůbec. Z domu jsme si tak úplně nejlepší nástroje pro zvládání konfliktů neodnesli*y. Právě mechanických návodů a strategií pro řešení sporů je ale dnes všude plno. Často na ně narazíme ve spojení s poučkou, že konflikt máme vnímat především jako potenciál k osobnímu růstu i utužení mezilidským vztahů. Pokud je ale hádání se tak hot, proč se ho mnoho z nás tolik bojí? Jak by měla vypadat rezoluce sporu, která nebude oproštěná od lidských emocí? A jak se (ne)umí hádat redaktorky Druhé : směny? I o tom jsme si povídaly v prvních Hlasovkách živě!

Odcházíš z prvního rande, před nímž jsi strávila hodiny v koupelně, u šatníku, před zrcadlem. On se tě pak nezeptá ani na jednu otázku. Ty o něm zjistíš všechno. V kapse už ti ale vibruje zpráva, jak si to moc užil a kdy se uvidíte příště. S takovou situací už se nejspíš setkala nejedna žena. Randění v patriarchátu je (občas) prostě katastrofa. Proč do vztahů s muži musíme často vkládat tolik práce? Proč máme mnohdy pocit, že jsou na nás kladeny mnohem větší nároky než na ně? Nepohybujeme se už kvůli naší frustraci na hraně femcelství? A existuje něco takového vůbec? V novém dílu podcastu Hlasovky rozebíráme první otázku od našeho skvělého posluchačstva! Bavíme se nejen o randění, ale taky o tom, jak s muži spolupracovat v pracovních i aktivistických kolektivech. Existuje cesta ven z únavy a odcizení, které někdy může chování našich soudruhů vyvolávat? Pro odpovědi (nebo taky ne) laďte čtvrtý díl ve všech podcastových aplikacích.

Mentální zdraví je všude – na sociálních sítích, v médiích, v podcastech i v našich konverzacích s přáteli. Máme pro své pocity lepší slovník než kdykoli předtím. Umíme pojmenovat toxické vzorce chování a o vytyčování a respektování osobních hranic mluvíme téměř každý den. Jenže se nezdá, že by se naše mentální zdraví skutečně závratně zlepšovalo. A už vůbec se nezdá, že bychom se lépe chovali*y k sobě navzájem. Někteří lidé se navíc naučili terapeutickou řeč používat jako zbraň. Má být mentální zdraví skutečně naší prioritou v jakékoliv situaci? Jak s ním vlastně nakládat uvnitř aktivistických kolektivů? I o tom si povídáme ve třetím díle Hlasovek!

Kolikrát jste se někomu snažiliy vysvětlit, že i bez romantického vztahu jste plnohodnotným člověkem? Že se nehodláte spokojit s bare minimem jen proto, abyste mohliy s někým vítězoslavně chodit po ulicích ruku v ruce? Romantická láska je nám od malička prezentovaná jako životní cíl, bez kterého nemá nic smysl. Mnohdy ale ohlodává přátelské vztahy i různé verze našich osobností, které bychom mohli*y objevovat s jinými lidmi. Co když je ale pro nás romantický vztah opravdu tím nejdůležitějším? Máme se kvůli tomu cítit špatně? A pokud jsme v monogamním dlouhodobém vztahu, znamená to automaticky, že jsme proto míň osvobození*é? S podobnými pochybnostmi bojuje i druhosměnní redaktorka Eliška, která se někdy cítí být obětí mýtu romantiky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale často si to vlastně užívá. Tak co s tím? Pojďte to s námi zkusit rozmotat v druhém díle našeho podcastu Hlasovky!

Vzpomenete si občas na to, jak jste ještě před pár lety sebevědomě hlásaliy názory, které vám dneska přijdou úplně zcestné? Chtěliy byste se v takových momentech ze všechno toho studu zcvrknout nebo se schovat pod peřinu, aby vás nikdo neviděl? Tak to jste na tom podobně jako naše redaktorka Míša, která kdysi coby zapálená liberálka a čtenářka Respektu přesvědčovala svou babičku, že slevy na jízdném pro seniory*ky a studenstvo jsou totálně mimo, protože takový rozpočtově neodpovědný krok jednou zaplatíme my, mladí! Za mnohá naše dřívější já se stydíme. Důležitější než sdílení (ne)dávných trapných názorů je ale ptát se, proč jsme je měly a jaké prostředí je formovalo. Ne každý má štěstí narodit se do rodiny, kde se marxistická teorie „saje jako mateřské mléko”. Nakonec jsme se tam ale stejně dostaly. Jak je to možné? Jaké zážitky byly nutné ke změně politických přesvědčení? A co když za pár let budeme cringovat nad tím, co teď tvrdíme? To rozebíráme v prvním dílu Hlasovek.