
Advertise on podcast: Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners
Rating
5from
This podcast has
92 episodes
Language
CzechPublisher
MichalExplicit
No
Date created
2025/12/27
Latest episode
2026/11/09
Average duration
6 min.
Release period
4 days
Description
Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners je podcast pro úplné začátečníky v češtině. Epizody jsou krátké, mluvené pomalu a jednoduchým jazykem. Neučíme se gramatiku. Posloucháme, zvykáme si na češtinu a postupně rozumíme víc.Text každé epizody najdete v popisku podcastu. Czech Podcast for Beginners. Slow, clear Czech for absolute beginners. Short episodes focused on listening, understanding, and getting used to the sound of Czech — without grammar explanations. Episode transcripts are available in each episode description.
Unlock Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners podcast Email contact info,
Listeners & Audience details
Email contact information
Direct podcast contact details

Listeners
Audience numbers & engagement insights

Audience details
Podcast Insights

Podcast episodes
Check latest episodes from Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners podcast
Ep. 92 – Vlak a nádraží
2026/11/09
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o cestování vlakem v Česku. Také mluvím o jízdenkách, nástupištích, přestupech a zpoždění.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o cestování vlakem.
V Česku jsem vlakem cestoval docela často.
Je to dobrý způsob dopravy mezi městy.
Z Prahy můžeme jet vlakem například do Brna, Plzně, Pardubic nebo Olomouce.
Vlakem se dá cestovat také do menších měst a vesnic.
Když plánuju cestu, nejdřív se podívám na jízdní řád.
Dnes to většinou udělám na internetu, ale můžu ho najít i na nádraží.
Vidím tam čas odjezdu, příjezdu a další informace o vlaku.
Jízdenku si můžu koupit předem přes internet.
To mám nejraději, protože nemusím nic řešit na nádraží.
Jízdenku mám jednoduše v telefonu.
Ale občas je dobré si jízdenku vytisknout na papír.
Na větších nádražích jsou také automaty a pokladny.
Když přijdu na nádraží, podívám se na velkou tabuli s odjezdy.
Tam si zkontroluju svůj vlak a nástupiště.
Nástupiště se může změnit, takže je dobré se podívat ještě jednou před odjezdem.
Na velkém nádraží může být trochu stresující najít správný vlak.
Je tam hodně lidí, několik nástupišť a vlaky odjíždějí různými směry.
Proto je dobré přijít o pár minut dřív.
Pražské hlavní nádraží znám dobře.
Když jsem bydlel v Praze, jezdil jsem odtud často.
Menší nádraží mají úplně jinou atmosféru.
Může tam být jen jedna malá budova a několik kolejí.
Člověk přijde pár minut před odjezdem a vlak je hned před ním.
To mám docela rád.
Je to klidnější než velké nádraží v centru města.
Ve vlaku si většinou sednu a snažím se odpočívat.
Můžu číst, poslouchat podcast nebo se jen dívat z okna.
Občas můžu i pracovat na počítači.
To je jedna z velkých výhod vlaku oproti autu.
Když řídím, musím se celou dobu soustředit na silnici.
Na některých spojích si můžu rezervovat sedadlo.
To se hodí, když je vlak plný.
Když cestuju několik hodin, nechci celou cestu stát.
Cestování vlakem ale není vždycky bez problémů.
Vlak může mít zpoždění.
Pět nebo deset minut většinou není velký problém, ale delší zpoždění už může komplikovat cestu.
Nejhorší je to při přestupu.
Když mám na přestup jen deset minut a první vlak přijede pozdě, začnu být nervózní.
Proto je dobré s nějakým zpožděním počítat.
Na druhou stranu má cestování vlakem po Česku velkou výhodu.
Železniční síť je poměrně hustá a vlakem se dá dostat na hodně míst.
Mám rád hlavně cesty, při kterých vlak jede krajinou.
Dívám se z okna na pole, lesy, vesnice a malá nádraží.
Mám tak možnost vidět Česko z trochu jiné perspektivy.
Vlak používají lidé na různé cesty.
Studenti jezdí do školy, lidé do práce a o víkendu se vlakem jezdí na výlety.
Pro výlety je vlak praktický, protože nemusím hledat parkování.
Samozřejmě záleží na tom, kam jedu.
Na některá místa je auto jednodušší.
Ale když je dobré vlakové spojení, většinou si vyberu vlak.
Můžu si sednout, dívat se ven a trochu si odpočinout.
A co ty?
Cestuješ často vlakem?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 91 – Na letišti
2026/11/05
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o cestování letadlem a o tom, co dělám na letišti před odletem. Také vyprávím o zavazadlech, bezpečnostní kontrole, přestupech, zpoždění a dlouhé cestě do Prahy.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o letišti.
Na letiště jezdím docela často.
Protože bydlím daleko od své rodiny v Praze, létání je pro mě normální součást cestování.
Když letím do Česka, cesta je dlouhá.
Musím jet na letiště, projít kontrolou a potom strávím mnoho hodin v letadle.
Často také někde přestupuju.
Před cestou si vždycky zkontroluju, kdy letadlo odlétá.
Na letiště je dobré přijet s dostatečným předstihem.
Často se doporučuje být na letišti několik hodin dopředu.
Já raději přijedu brzy, protože nechci být ve stresu.
Když přijedu pozdě, může být dlouhá fronta nebo jiný problém.
Na letišti nikdy přesně nevím, kolik času budu potřebovat.
Nejdřív se odbavím.
Dnes to často udělám už doma přes internet nebo v telefonu.
Potom mám palubní lístek v mobilu.
Někdy je ale lepší si ten lístek vytisknout.
Většinou to nepotřebuju, ale je to dobré pro klid duše.
Když mám velký kufr, musím ho odevzdat k odbavení.
Menší zavazadlo si můžu vzít s sebou do letadla.
Tomu malému zavazadlu se říká „příruční zavazadlo“.
Většinou se snažím cestovat s co nejmenším množstvím věcí, ale na delší cestu to někdy nejde.
Po odbavení zavazadla přijde bezpečnostní kontrola.
Musím vyndat některé věci z tašky a projít kontrolou.
Může to být například počítač nebo tekutiny.
Někdy si musím sundat i boty, ale záleží na letišti.
Po kontrole si najdu svoji bránu.
Na obrazovkách kontroluju číslo letu, čas a místo odletu.
Je dobré se podívat několikrát, protože se brána může změnit.
Když mám hodně času, projdu se po letišti.
Dám si kávu, něco malého k jídlu nebo si sednu a čtu.
Ceny na letišti bývají vyšší než normálně.
Proto si často vezmu nějaké jídlo s sebou.
Vodu si koupím nebo si naplním prázdnou láhev až po bezpečnostní kontrole.
Nepříjemné je, když má let zpoždění.
Když mám přestup, může být zpoždění velký problém, protože se bojím, že další let nestihnu.
To se může stát.
Když má ale zpoždění i ten další let, mám štěstí v neštěstí.
Přestupy nemám moc rád.
Musím vystoupit z letadla, najít další bránu a čekat na další let.
Na druhou stranu je příjemné se po několika hodinách letu trochu projít.
Hodně záleží na tom, kolik mám času na přestup.
Při cestě do Evropy často letím přes noc.
Snažím se v letadle spát, ale většinou mi to moc nejde.
Sedadlo není moc pohodlné a kolem mě je pořád nějaký hluk.
Když konečně přiletím do Prahy, jsem většinou hodně unavený.
Ještě musím vyzvednout kufr a dostat se z letiště domů.
Ale po dlouhé cestě mám radost, že jsem zase v Česku.
Letiště může být stresující, ale zároveň ho mám trochu rád.
Lidé tam cestují na dovolenou, za rodinou nebo za prací.
Pro někoho tam také začíná úplně nové dobrodružství.
A co ty?
Létáš často?
Máš rád letiště?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Taky mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 90 – Části těla
2026/11/02
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o lidském těle a o tom, jak ho používáme v každodenním životě. Také mluvím o pohybu, dlouhém sezení a o bolesti zad.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o lidském těle.
Když všechno funguje dobře, o svém těle vůbec nepřemýšlím.
Chodím, pracuju, sportuju a dělám běžné věci.
Ale když mě něco začne bolet, najednou si té části těla všímám celý den.
Například oči.
Oči používáme, když se díváme nebo čteme.
Když dlouho pracuju u počítače, někdy mě bolí oči.
Hlavně večer, když jsem celý den koukal na obrazovku.
Proto je dobré občas vstát, podívat se ven a dát si krátkou pauzu.
Někdy mě také bolí záda.
To je asi častý problém pro lidi, kteří dlouho sedí.
Když celý den sedím u počítače a skoro se nehýbu, večer to cítím.
Proto se snažím během dne vstávat ze židle a trochu se protáhnout.
Pomáhá mi také chůze nebo běh.
Pohyb je pro mě důležitý.
Je dobrý nejen pro tělesné, ale i pro duševní zdraví.
Na rukou máme prsty.
Ruce používáme skoro pořád: při práci, vaření, psaní nebo řízení auta.
Když si poraním jeden prst, rychle zjistím, kolik věcí s ním během dne dělám.
Stejné je to s nohama.
Potřebujeme je při chůzi, běhu, jízdě na kole nebo jen když stojíme.
Po dlouhém výletu mě můžou bolet nohy.
Taková únava není špatná.
Horší je, když si něco poraním.
Například koleno nebo kotník.
Potom je těžší chodit a musím pár dní odpočívat.
Když jsem nemocný, často mě bolí hlava nebo mě bolí v krku.
Můžu mít také kašel, rýmu nebo teplotu.
O tom jsme trochu mluvili v epizodách o doktorovi a lékárně.
Když jdu k doktorovi, je důležité umět říct, co mě bolí.
Doktor potřebuje vědět, jestli mě bolí hlava, záda, břicho, ruka nebo třeba koleno.
Tělo se během života také mění.
Když jsme mladí, často se rychleji zotavíme po sportu nebo po dlouhém dni.
S věkem si člověk začne víc všímat spánku, pohybu a toho, jak se o sebe stará.
Já se snažím pravidelně hýbat, ale určitě v tom nejsem perfektní.
Některé dny hodně sedím a večer si uvědomím, že jsem nikam nešel.
Proto rád chodím na procházky.
Nemusím vždycky dělat náročný sport.
Stačí se trochu projít, protáhnout si nohy a na chvíli odejít od počítače.
Naše tělo dělá každý den obrovské množství práce.
Proto je dobré mu věnovat pozornost, ideálně dříve, než nás začne něco bolet.
A co ty?
Měl jsi dnes dostatek pohybu?
Bolí tě někdy záda z dlouhého sezení?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 89 – V lékárně
2026/10/29
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o návštěvě lékárny a o tom, co tam můžeme koupit. Také mluvím o lécích na předpis a o tom, proč je někdy užitečné požádat lékárníka o radu.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o lékárně.
Do lékárny chodíme, když potřebujeme léky nebo něco pro zdraví.
Můžeme tam koupit například léky na bolest, kašel, rýmu nebo alergii.
Prodávají se tam také vitamíny, náplasti, krémy a další věci.
V Česku najdeme lékárny v každém městě.
Často jsou blízko nemocnice, polikliniky nebo nákupního centra.
Ve větších městech si můžeme vybrat z několika lékáren.
Když jsem nemocný, většinou nejdřív čekám, jestli se můj stav nezlepší.
Když mě jen trochu bolí hlava nebo mám rýmu, nemusím hned k doktorovi.
Často mi stačí odpočinek a nějaký běžný lék z lékárny.
Když nevím jaký lék potřebuji, zeptám se v lékárně.
Můžu říct, že mě bolí v krku, mám kašel nebo mě bolí hlava.
Lékárník potom může doporučit něco vhodného.
To je velká výhoda lékárny.
Nemusím přesně vědět, jaký lék chci.
Můžu vysvětlit svůj problém a zeptat se na doporučení.
Některé léky se prodávají bez receptu.
To jsou běžné léky, které si můžeme koupit sami.
Jiné léky musí předepsat doktor.
Když dostanu od doktora recept, jdu s ním do lékárny.
V lékárně se mě můžou zeptat, jestli užívám jiné léky nebo jestli mám nějaké alergie.
To je důležité, protože některé léky se nemají kombinovat.
Také je dobré poslouchat, jak často mám lék užívat.
Některé léky se berou jednou denně, jiné několikrát.
Některé se mají brát před jídlem a jiné po jídle.
Já si tyto informace raději zkontroluju ještě doma.
Když jsem nemocný nebo unavený, snadno něco zapomenu.
V českých lékárnách se často čeká ve frontě jen krátce.
Některé léky ale nemusí být hned dostupné.
Potom je možné, že lékárna musí lék objednat nebo musím zkusit jinou lékárnu.
V lékárně si můžu koupit i jiné věci.
Například teploměr, náplasti, dezinfekci, opalovací krém nebo vitamíny.
Když cestuju, snažím se mít několik základních věcí s sebou.
Lék na bolest, něco na žaludek a pár náplastí se můžou hodit.
Je jednodušší mít je v batohu než hledat otevřenou lékárnu v cizím městě.
Lékárna je dobré místo, když potřebuju poradit s menším zdravotním problémem.
Když je ale problém vážný nebo trvá dlouho, samozřejmě je lepší jít k doktorovi.
A co ty?
Chodíš často do lékárny?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 88 – Peníze a ceny
2026/10/26
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o penězích, cenách a nakupování v běžném životě. Také mluvím o placení kartou a hotově, slevách a o tom, proč nejlevnější věc nemusí být vždy nejlepší volba.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o penězích a cenách.
Peníze používáme skoro každý den.
Platíme za jídlo, dopravu, bydlení, oblečení nebo zábavu.
Některé věci kupujeme často a nad cenou moc nepřemýšlíme.
U dražších věcí se většinou rozhodujeme déle.
V Česku platíme českými korunami.
Když člověk přijede ze zahraničí, musí si na české ceny zvyknout.
Když jsem byl malý, platil jsem všechno hotově.
Měl jsem v peněžence mince a bankovky.
Musel jsem si kontrolovat, kolik peněz mi ještě zbývá.
Dnes je to úplně jinak.
Většinou platím jen kartou.
Je to rychlé a nemusím u sebe mít hotovost.
Stačí přiložit platební kartu k terminálu.
Hotovost používám výjimečně.
Hodí se na menších akcích nebo na trzích, kde se často kartou platit nedá.
Proto je dobré mít s sebou aspoň nějakou hotovost.
Když nakupuju, často se dívám na ceny.
Ne vždycky vyberu nejlevnější věc, protože mi také záleží na kvalitě.
Ale pokud jsou oba výrobky podobné, většinou koupím ten levnější.
Není důvod kupovat ten dražší.
V supermarketu je jednoduché utratit víc, než člověk plánoval.
Proto používám nákupní seznam.
Taky se říká, že bychom neměli chodit nakupovat, když máme velký hlad.
Výrobky můžou být také v akci.
To znamená, že jsou nějakou dobu levnější.
Ale sleva může být past, protože někdy koupíme i zbytečnosti.
Když něco nepotřebuju, není to vlastně žádná úspora.
To je problém i při nakupování přes internet.
Někdy vidím slevu a informaci, že nabídka brzy skončí.
Najednou mám pocit, že to musím koupit hned.
Lepší je počkat dva nebo tři dny a potom se rozhodnout.
Někdy se stane, že to už nechci.
Cena stejné věci se může lišit podle místa.
Káva v centru města je často dražší než někde mimo centrum.
Když cestuju, vždycky mě zajímá, kolik stojí obyčejné věci.
Například káva, oběd, jízdenka nebo potraviny v supermarketu.
Proto si před cestou najdu informace o cenách.
Občas není snadné porovnat ceny v různých zemích.
V každé zemi jsou platy a životní náklady jiné.
To, za co utrácíme peníze, záleží na našich prioritách.
Pro jednoho člověka je důležité dobré jídlo, pro jiného cestování, zábava nebo pohodlí.
Já se snažím utrácet hlavně za věci, které opravdu používám, nebo za zážitky.
Nemám rád, když mám doma věci, které nepoužívám.
S penězi se člověk učí pracovat celý život.
Není důležité jen to, kolik vyděláváme, ale také jak s penězi zacházíme.
A co ty?
Platíš raději kartou, nebo hotově?
Díváš se často na ceny?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 87 – Kalendář a datum
2026/10/22
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o kalendáři, dnech, měsících a plánování. Dozvíš se také, jak se v Česku píše datum a proč máme svátky podle jmen.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o kalendáři a datu.
Jak často používáš kalendář?
Já ho používám každý den, i když mám volno.
Dívám se do něj, když plánuju práci, návštěvy, dovolenou nebo třeba oslavy narozenin.
Já používám kalendář hlavně v telefonu a v počítači.
Dřív jsem měl rád papírové kalendáře, ale dnes je pro mě jednodušší mít všechno na jednom místě.
V českém kalendáři týden začíná pondělím a končí nedělí.
To zní jako samozřejmost, ale na mnoha amerických kalendářích týden začíná nedělí.
Pro většinu lidí jsou pracovní dny od pondělí do pátku.
Pondělí nemá nejlepší pověst.
Po víkendu se lidé vracejí do práce nebo do školy a často se jim nechce vstávat.
Pátek má naopak hodně lidí rádo, protože začíná víkend.
Znám lidi, kteří říkají, že čtvrtek je malý pátek.
Asi proto, že v pátek už nemají tolik práce a myšlenkami jsou někde jinde.
Datum v češtině říkáme a píšeme trochu jinak než například v USA.
Nejdřív je den, potom měsíc a nakonec rok.
To je důležité hlavně pro lidi ze zemí, kde se píše nejdřív měsíc.
Rok má dvanáct měsíců.
V Česku máme leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec.
Některé české názvy měsíců můžou být pro studenty trochu těžké, protože se nepodobají jiným jazykům.
Například červen a červenec jsou si velmi podobné, takže si je lidé někdy pletou.
Já jsem měl jako dítě nejraději červenec a srpen.
To byly letní prázdniny, takže jsem nemusel chodit do školy.
Prosinec jsem měl taky rád.
Na konci prosince jsme slavili Vánoce a taky jsme jezdili na hory.
V kalendáři jsou také státní svátky.
V těchto dnech bývají školy, úřady a některé firmy zavřené.
Lidé mají volno a často tráví čas s rodinou nebo jedou na výlet.
Na začátku roku se vždy podívám, na jaké dny vycházejí svátky.
Když je svátek v pondělí nebo v pátek, vznikne dlouhý víkend.
To je příjemné, protože máme tři dny volna za sebou.
Když je svátek v úterý nebo ve čtvrtek, přemýšlím, jestli si nevzít v pondělí nebo v pátek volno a udělat si tak ještě delší víkend.
Český kalendář má ještě jednu zajímavou věc: svátky podle jmen.
O tom jsme už mluvili v epizodě číslo 23.
Každý den má v kalendáři jedno nebo více jmen a lidé si k svátku často přejí.
A co ty?
Používáš papírový kalendář, nebo kalendář v telefonu?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 86 – Čas a hodiny
2026/10/19
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o čase, hodinách a každodenním rytmu dne. Dozvíš se také, jak Češi mluví o čase.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o hodinách.
Náš den se většinou řídí časem.
Ráno vstáváme,
dopoledne pracujeme nebo studujeme,
odpoledne máme další povinnosti a večer většinou odpočíváme.
Každý člověk má trochu jiný režim.
Já mám rád pomalejší ráno.
Rád si udělám čaj nebo kávu a nechci hned spěchat.
Ale ne vždycky to jde.
Když musím někam jet, najednou sleduju hodiny mnohem víc.
V češtině je užitečné rozumět tomu, jak lidé mluví o čase.
Jednoduché je říct například sedm třicet nebo osm hodin.
Tomu rozumí každý.
V běžné konverzaci ale Češi často říkají půl osmé.
To znamená 7:30.
Pro mnoho studentů je to na začátku matoucí, protože půl osmé není 8:30, ale 7:30.
Podobně lidé říkají čtvrt na osm.
To je 7:15.
A tři čtvrtě na osm je 7:45.
Tyto výrazy nejsou ze začátku jednoduché, ale jsou velmi běžné.
V Česku se také často používá čas od nuly do dvaceti čtyř hodin.
Hlavně v jízdních řádech, na lístcích, v e-mailech nebo na internetu.
Například, když je napsáno 21:30, znamená to půl desáté večer.
Čas hodně řešíme, když se s někým domlouváme.
Když se chci s někým sejít, musím vědět, v kolik hodin a kde.
V Česku je docela důležité chodit včas.
Když mám schůzku v deset hodin, je dobré přijít pár minut předem.
Když vím, že přijdu pozdě, je slušné alespoň napsat zprávu.
Samozřejmě ne každý člověk je dochvilný.
Někteří lidé chodí často pozdě.
Jiní jsou nervózní, když nepřijdou o deset minut dřív.
Já se snažím chodit včas, ale nestresuji se.
V práci hraje čas velkou roli.
Pracovní den má začátek a konec, schůzky mají přesný čas a úkoly mají termíny.
Když mám moc termínů najednou, je to stresující.
V běžném životě kontrolujeme hodiny pořád.
Díváme se, kdy jede autobus, kdy začíná film, kdy zavírá obchod nebo kdy máme jít k doktorovi.
Já mám někdy pocit, že den uteče moc rychle.
Ráno mám plán, ale během dne se objeví nové věci.
E-mail, telefon, nákup, vaření, úklid nebo nějaký malý problém.
Najednou je večer a já nevím, kam celý den zmizel.
Proto se snažím plánovat jen několik důležitých věcí.
Ale den nemá být jen práce a povinnosti.
Je dobré mít čas i na odpočinek.
Každý člověk má k času jiný vztah.
Někdo plánuje všechno dopředu, jiný žije víc spontánně.
Někdo chodí všude brzy, jiný přichází na poslední chvíli.
Já se snažím plánovat, ale nechci to přehánět.
A co ty?
Vstáváš raději brzy, nebo pozdě?
Chodíš na schůzky včas?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 85 – Škola a studium
2026/10/15
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o škole a studiu v Česku. Dozvíš se, jak funguje základní škola, známky, vysvědčení, školní jídelna, a tak dále.
Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o škole a studiu.
Škola je velká část života.
V Česku chodí děti nejdřív na základní školu.
Základní škola má devět tříd.
To znamená, že děti chodí do školy devět let.
Děti začínají většinou v šesti letech a chodí do školy od pondělí do pátku.
První třída je pro děti velká změna.
Najednou mají aktovku, penál, sešity, učebnice a hlavně domácí úkoly.
Musí sedět v lavici, poslouchat paní učitelku a zvykat si na nový denní režim.
Na základní škole se děti učí číst, psát a počítat.
Později mají více předmětů, například češtinu, matematiku, dějepis, zeměpis, přírodopis, angličtinu nebo tělocvik.
Já si pamatuju, že některé předměty mě bavily víc a některé míň.
Když byla hodina nudná, bylo těžké dávat pozor.
V české škole jsou známky od jedné do pěti.
Jednička je nejlepší známka.
Pětka je nejhorší známka.
Když dítě dostane jedničku, je to úspěch.
Když dostane pětku, většinou to musí opravit.
Na konci pololetí a na konci školního roku dostávají děti vysvědčení.
Vysvědčení je důležitý papír se známkami.
Když má dítě dobré známky, rodiče mají radost.
Když známky nejsou dobré, doma může být dusno.
Ve škole jsou také přestávky.
Přestávka je čas mezi hodinami.
Děti můžou jíst svačinu, mluvit se spolužáky nebo chodit po chodbě.
Pro mě byla přestávka nejlepší část dne.
V českých školách bývá také školní jídelna.
Tam děti chodí na oběd.
Jídlo ve školní jídelně je pro mnoho Čechů silná vzpomínka.
Školní obědy nebyly moc dobré, ale dalo se to jíst.
Já si pamatuju polévky, omáčky, knedlíky, těstoviny i sladká jídla.
Po základní škole jde mnoho studentů na střední školu.
Existují různé typy středních škol.
Gymnázium je více obecné a často připravuje studenty na univerzitu.
Jiné školy jsou praktičtější a připravují studenty na konkrétní práci.
Důležitá zkouška na konci některých středních škol se jmenuje maturita.
V Česku se o maturitě hodně mluví, protože je to velký moment ve studentském životě.
Na maturitu se studenti musí dlouho připravovat.
Všichni jsou nervózní, protože že jde o hodně.
Po střední škole může člověk jít na vysokou školu.
Vysoká škola už je jiná.
Student má víc svobody, ale také víc zodpovědnosti.
Škola ale není jen o známkách a o testech.
Je také o kamarádech, učitelích, výletech, školních akcích a vzpomínkách.
Škola nás ovlivní na dlouhou dobu.
Ale pro hodně lidí studium nekončí, když skončí škola.
I dospělý člověk se pořád něco učí.
Učí se v práci, doma, z knih, z internetu nebo z vlastních chyb.
Studium češtiny je podobné.
Není to jen gramatika a slovíčka.
Je to také kultura, humor, zvyky a způsob, jak lidé mluví.
Když se učíš česky, učíš se postupně rozumět jinému světu.
A to je podle mě zajímavé.
Někdy je to těžké, ale každý malý pokrok se počítá.
A co ty?
Jaká byla tvoje škola?
Měl jsi rád školní obědy?
A co se učíš teď?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 84 – Práce
2026/10/12
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o práci a o tom, jak může vypadat běžný pracovní den v Česku. Zmiňuju kolegy, pauzu na oběd, práci z domova, dovolenou, stres i to, proč je důležité umět po práci odpočívat.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o práci.
Práce je velká část života.
Většina dospělých lidí pracuje, hledá práci nebo se na práci připravuje ve škole.
Práce nám dává peníze, ale také režim, zkušenosti a kontakt s ostatními lidmi.
V Česku mnoho lidí chodí do práce od pondělí do pátku.
Běžný pracovní den začíná ráno a končí odpoledne.
Někdo pracuje od osmi do čtyř, někdo od devíti do pěti a někdo má úplně jiný režim.
Záleží na tom, jakou má člověk práci.
Lidé v kanceláři často sedí u počítače, píšou e-maily, mají schůzky a mluví s kolegy.
Lidé v obchodě pracují se zákazníky.
Lidé ve zdravotnictví, ve školách nebo v továrnách mají zase úplně jiný den.
Já jsem měl v životě různé práce a každá byla jiná.
Některá práce byla fyzicky náročná, jiná byla spíš náročná na hlavu.
Někdy je člověk unavený z pohybu a někdy hlavně z toho, že musí celý den přemýšlet, mluvit s lidmi a řešit problémy.
V práci jsou důležití kolegové.
Když má člověk dobré kolegy, pracovní den je mnohem příjemnější.
Součástí pracovního dne je také pauza na oběd.
Někdo si nosí jídlo z domova,
někdo chodí do restaurace
a někdo jí ve firemní jídelně.
Oběd je důležitý, protože je to často hlavní jídlo dne.
Když jsem pracoval v Česku, chodil jsem na oběd s kolegy.
Na chvíli jsme odešeli od počítačů a mluvili o něčem jiném než práci.
Dnes mnoho lidí pracuje také z domova.
Práce z domova má výhody i nevýhody.
Výhoda je to, že nemusím nikam jezdit a můžu být ve svém prostředí.
Na druhou stranu je někdy těžké dobře komunikovat s kolegy.
Další problém může být oddělení pracovního a osobního života.
Když mám pracovní počítač doma, občas pracuju moc.
Člověk si může říct, že odpoví jen na jeden e-mail, ale najednou pracuje déle, než chtěl.
Proto je důležité umět práci vypnout.
V práci se často řeší také dovolená.
Lidé chtějí mít čas na odpočinek, rodinu nebo cestování.
V létě si mnoho lidí bere dovolenou, protože děti mají prázdniny.
Pro mnoho lidí je práce také stres.
Někdy je moc úkolů, málo času a hodně tlaku.
Člověk potom přijde domů unavený a nemá energii na nic dalšího.
Podle mě je hodně důležité, aby práce měla nějaký smysl.
Nemusí to být vysněná práce.
Ale je dobré vědět, proč něco dělám a komu to pomáhá.
Někdy mě unaví i práce, která není fyzicky těžká.
Třeba dlouhé schůzky, nudné úkoly nebo komunikace s lidmi, se kterými si moc nerozumím.
Naopak zábavná práce mi někdy dodá energii.
Když se mi podaří nebo když se něco naučím, mám z práce lepší pocit.
Po práci je ale důležité mít i vlastní život.
Člověk potřebuje odpočinek, pohyb, rodinu, přátele a koníčky.
A co ty?
Jsi s prací spokojený?
Pracuješ raději s lidmi, nebo sám?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 83 – Moje rodina
2026/10/08
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o rodině a o základních slovech jako máma, táta, rodiče, bratr, sestra, babička a děda. Také vyprávím o tom, jaké to je bydlet daleko od rodiny a zůstávat v kontaktu přes internet.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o rodině.
Rodina je pro většinu lidí důležitá.
Může být velká, nebo malá.
Může bydlet blízko, nebo daleko.
Každá rodina je trochu jiná.
Každý přemýšlí o rodině jinak.
Ale do rodiny s dětmi patří rodiče.
Rodiče jsou máma a táta.
Když mluvím normálně o své rodině, říkám většinou máma a táta.
Když chci mluvit formálněji, můžu říct matka a otec.
Do rodiny patří také děti.
Rodiče můžou mít syna nebo dceru.
Potom máme sourozence.
Sourozenec je bratr nebo sestra.
Já mám bratra.
On je o pět a půl roku mladší než já.
V češtině často říkám brácha.
Brácha je hovorové slovo pro bratra.
Také mám kamaráda z dětství, kterému říkám brácha.
Není to skutečný brácha,
ale je opravdu jako moje rodina.
V rodině máme také prarodiče.
To jsou babička a děda.
Babička je máma mojí mámy nebo mého táty.
Děda je táta mojí mámy nebo mého táty.
Když jsem byl malý, trávil jsem s rodinou hodně času.
Byli jsme doma, chodili jsme na návštěvy nebo jsme jezdili na výlety.
V rodině se člověk učí hodně věcí.
Například mluvit, jíst, chovat se a žít s ostatními lidmi.
Dnes bydlím daleko od své české rodiny.
Moje rodina je v Praze, ale já bydlím v USA.
Proto se nevidíme tak často.
Když se chceme vidět osobně, musím letět letadlem.
Občas letím do Prahy a občas rodina letí za mnou.
Naštěstí si můžeme psát nebo volat.
Občas si zavoláme přes video.
Není to stejné jako osobní setkání, ale je to lepší než nic.
Mám také rodinu tady v Americe.
Moje manželka má svoji rodinu blíž, takže ji vídáme častěji.
Chodíme na návštěvy, máme společné večeře a slavíme spolu narozeniny nebo svátky.
Rodinné vztahy jsou někdy složité.
Lidé mají různé názory.
Můžou se hádat.
A někdy může být těžké se domluvit.
Ale rodina může být také velká podpora.
Když mám problém, můžu někomu zavolat.
Když mám radost, můžu se o ni podělit.
A když přijedu na návštěvu, je příjemné vidět známé lidi.
V češtině se často ptáme:
„Máš velkou rodinu?“
„Máš sourozence?“
„Kde bydlí tvoje rodina?“
„Vídáš svou rodinu často?“
Můžu odpovědět:
„Mám malou rodinu.“
„Mám jednoho bratra.“
„Moje rodina bydlí v Praze.“
„Nevídáme se často, protože bydlíme daleko.“
Každý má s rodinou jiný vztah.
Jeden člověk má blízko k rodičům.
Jiný člověk si víc rozumí se sourozenci.
Další má blízko k babičce nebo dědovi.
A pro mnoho lidí jsou velmi důležití také přátelé.
Myslím, že rodina není jen o tom, kdo je napsaný v rodokmenu.
Rodina můžou být lidé, kteří jsou pro nás důležití.
Lidé, se kterými sdílíme život, vzpomínky a často i starosti.
A co ty?
Máš velkou rodinu, nebo malou rodinu?
Máš sourozence?
A bydlí tvoje rodina blízko, nebo daleko?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 82 – Kino
2026/10/05
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o kině a o tom, proč má sledování filmu v kině jinou atmosféru než doma. Dozvíš se také něco o multikinech, menších kinech, letních kinech, dabingu a titulcích.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o kině.
Kino je místo, kam lidé chodí na filmy.
Film si můžeme pustit doma, ale kino má jinou atmosféru.
Je tam velké plátno, dobrý zvuk a tma.
Když jdu do kina, nejdřív si vyberu film.
Někdy chci vidět komedii, někdy akční film a někdy něco vážnějšího.
Záleží na tom, na co mám zrovna náladu.
Dnes si lístek často koupím přes internet.
Vyberu si film, čas a sedadlo.
To je praktické, protože potom nemusím stát ve frontě.
Když přijdu do kina, ukážu lístek.
Potom přijdu do sálu a hledám svoje místo.
Když mám dobré místo, dobře vidím na plátno.
Mnoho lidí si v kině kupuje popcorn nebo něco k pití.
Když lidé během filmu hodně šustí, trochu mě to ruší.
Před filmem často běží reklamy a ukázky na další filmy.
Někdy jsou ukázky zajímavé, ale trvají moc dlouho.
Když film začne, světla zhasnou a v sále je ticho.
To mám na kině rád.
Na chvíli zapomenu na práci a jiné starosti.
Sleduju příběh a jsem v jiném světě.
Do kina je příjemné jít s někým.
Po filmu si můžeme povídat o tom, co se nám líbilo.
V Praze jsou různé typy kin.
Například velká multikina.
Multikino má hodně sálů a dává hodně filmů každý den.
Často je v nákupním centru.
Když chci vidět nějaký nový film, multikino je praktické.
Ale v Praze jsou také menší kina.
Mají jinou atmosféru.
Můžou dávat menší filmy, staré filmy nebo kultovní filmy.
Kultovní film je film, který má hodně fanoušků.
Někdy je to starší film, který lidé pořád rádi sledují.
V Česku existují také letní kina.
Letní kino je kino venku.
Lidé se dívají na film pod širým nebem.
Letní kina bývají ve městech, ale také na vesnicích.
Většinou nehrají každý den.
Často hrají jen jednou týdně.
A dávají jen jeden film za večer.
Ale letní kino má speciální atmosféru.
V Česku se zahraniční filmy často dávají s dabingem nebo s titulky.
Dabing je hlavně pro lidi, kteří neumí anglicky.
Ale je užitečný i pro studenty češtiny, protože postavy mluví česky.
Hodně lidí preferuje filmy s titulky.
Titulky jsou text dole na obrazovce nebo plátně.
Já mám titulky rád, protože slyším původní hlasy herců.
Kino není jen o filmu.
Je to také malý zážitek.
Člověk jde do města a sleduje příběh s ostatními lidmi.
Je pravda, že sledování filmů v televizi je jednodušší.
Ale já mám rád kino.
Protože některé filmy je opravdu lepší vidět v kině.
A co ty?
Chodíš rád do kina?
Máš raději velké multikino, nebo menší kino?
A byl jsi někdy v letním kině?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 81 – Kolo a cyklistika
2026/10/01
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o kole a cyklistice. Dozvíš se užitečná slova jako helma, cyklostezka, horské kolo, silniční kolo a elektrokolo.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o kole a cyklistice.
Kolo je dopravní prostředek, který má dvě kola, sedlo, řídítka a pedály.
Když jedu na kole, sedím na sedle, držím řídítka a šlapu do pedálů.
Cyklistika je jízda na kole.
Někdo jezdí na kole do práce nebo do školy.
A někdo jezdí jen pro radost.
Já mám kolo, ale používám ho málo.
Když je venku hezky, jezdím rád.
Ale většinou používám kolo jen jako dopravní prostředek.
Když jedu pomalu, je to klidné a pohodové.
Když jedu rychle nebo do kopce, je to už sport a po chvíli cítím nohy.
Na kole je důležité myslet na bezpečnost.
Je dobré mít helmu, protože helma chrání hlavu.
Když jedu večer nebo za tmy, potřebuju také světla, aby mě ostatní dobře viděli.
V Česku je cyklistika docela populární.
Mnoho lidí jezdí o víkendu do přírody.
Například kolem řeky nebo do lesa.
Někdo jezdí sám, ale hodně lidí jezdí s rodinou nebo s kamarády.
Ve městě může být kolo praktické, protože nemusím hledat parkování.
Na druhou stranu může být jízda ve městě nebezpečná,
protože je tam hodně aut a ne všude jsou dobré cyklostezky.
Cyklostezka je cesta pro kola.
Když je dobrá cyklostezka, jízda je bezpečnější a příjemnější.
Na vesnici nebo v přírodě je jízda na kole často klidnější.
Můžu jet kolem polí, lesů nebo vody.
Když jedu na delší výlet, vezmu si vodu a něco malého k jídlu.
Například banán, tyčinku nebo sendvič.
Když je horko, je důležité hodně pít.
Existují různé druhy kol.
Horské kolo je dobré do přírody,
silniční kolo je dobré na rychlou jízdu po silnici
a městské kolo je praktické ve městě.
Ale dnes jsou populární také elektrokola.
Elektrokolo má motor, který pomáhá člověku šlapat, takže je jednodušší jet do kopce nebo na delší výlet.
Jízda na kole je dobrá pro tělo a může být také dobrá pro hlavu.
A co ty?
Jezdíš rád na kole?
Jezdíš spíš ve městě, nebo v přírodě?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 80 – V kavárně
2026/09/28
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o kavárně a o tom, co si tam můžeme objednat. Dozvíš se užitečné věty, které tam můžeš použít.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o kavárně.
Kavárna je místo, kam lidé chodí na kávu.
Ale nemusí si dát jen kávu.
Můžou si dát také čaj, limonádu nebo něco malého k jídlu.
Já mám kavárny rád.
Je to příjemné místo.
Člověk si může sednout, odpočinout si a dát si něco dobrého.
Když jdu do kavárny sám,
vezmu si s sebou knihu.
Objednám si kávu.
Sednu si ke stolu a chvíli čtu nebo jen odpočívám.
Často tam lidé pracují na počítači.
Někdy jdu do kavárny s manželkou nebo s kamarádem.
Dáme si kávu a povídáme si.
Když tam není moc velký hluk, je to příjemné místo na setkání.
Některé kavárny mají zahrádku.
Když je pěkné počasí, tak můžeme sedět venku.
Když přijdu do kavárny, podívám se na nabídku.
Nabídka je buď na papíře nebo je napsaná na tabuli za barem.
Můžu říct:
„Dobrý den, dal bych si černou kávu.“
Nebo:
„Dám si ledový čaj.“
Barista se někdy zeptá:
„Tady, nebo s sebou?“
Můžu odpovědět:
„Tady, prosím.“
Nebo:
„S sebou, prosím.“
Když mám chuť na něco sladkého, dám si dort nebo koláč.
Někdy se zeptám:
„Co doporučujete?“
V kavárně si můžu jen odpočinout.
Sedím u okna.
Dívám se ven a piju kávu.
A nikam nespěchám.
To mám na kavárnách rád.
I když je den rušný, v kavárně může být klidná atmosféra.
Ale ne každá kavárna je klidná.
Někdy je tam hodně lidí.
Někdy hraje hlasitá hudba.
A někdy je těžké najít volný stůl.
Když je kavárna plná, můžu si vzít kávu s sebou.
A piju ji třeba v parku na lavičce.
A co ty?
Chodíš rád do kavárny?
Co si tam obvykle dáváš?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 79 – Divoká zvěř
2026/09/24
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o divoké zvěři a o zvířatech, která můžeme vidět ve městě, na vesnici nebo v přírodě. Dozvíš se například o holubech, veverkách, ježcích, srnách, liškách a divočácích.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o divoké zvěři.
Divoká zvěř jsou zvířata, která nežijí doma.
Nejsou to domácí mazlíčci.
Žijí venku v přírodě, ale někdy je můžeme vidět i ve městě.
Ve městě často vidíme ptáky.
Například holuby, vrabce nebo vrány.
Holubi jsou skoro všude.
V parcích, na náměstí i u nádraží.
Ve městě můžeme vidět také veverky.
Veverka je malé zvíře, které žije na stromech.
Má dlouhý huňatý ocas.
V parku běhá po trávě nebo skáče po větvích.
Někdy ve městě vidíme i ježka.
Ježek je malé zvíře s bodlinami.
Často chodí ven večer nebo v noci.
Proto ho přes den moc nevidíme.
U řeky nebo u rybníka můžeme vidět kachny.
Někdy také labutě.
Labutě jsou krásné, ale můžou být trochu agresivní.
Proto je lepší se k nim moc nepřibližovat.
Na vesnici nebo u lesa můžeme vidět jiná zvířata.
Například srnu, zajíce, lišku nebo divočáka.
Srna je plachá.
To znamená, že se bojí lidí.
Když nás uvidí, většinou rychle uteče.
Zajíc má dlouhé uši a rychle běhá.
Často ho můžeme vidět na poli nebo na louce.
Liška má oranžovou srst a dlouhý ocas.
V pohádkách je liška chytrá.
Ve skutečnosti je hlavně opatrná.
Divočák je divoké prase.
Může být nebezpečný, hlavně když má mládě.
Když vidíme divočáka, je lepší odejít a nechat ho být.
Když jsem byl malý, rád jsem chodil do lesa.
Někdy jsem viděl srnu.
Někdy jsem viděl stopy zvířat v blátě nebo ve sněhu.
A někdy jsem jen slyšel ptáky.
V přírodě je dobré být potichu.
Když děláme hluk, zvířata utečou.
Když jsme tiše, máme větší šanci něco vidět.
Je také důležité mít k divokým zvířatům respekt.
Neměli bychom se k nim moc přibližovat.
Neměli bychom na ně sahat.
A neměli bychom je krmit.
Krmit divoká zvířata není dobrý nápad.
Zvířata si potom zvyknou na lidi.
A to může být problém pro zvířata i pro lidi.
Divoká zvěř je kolem nás častěji, než si myslíme.
Stačí se dívat kolem sebe.
Ve městě, v parku, na vesnici i v lese.
A co ty?
Jaká divoká zvířata vidíš ve svém městě?
Viděl jsi někdy srnu, lišku nebo divočáka?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Ep. 78 – Internet
2026/09/21
Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.
V této epizodě mluvím o internetu a o tom, jak ho používáme k práci, studiu, zábavě i komunikaci. Internet je užitečný, ale je dobré dávat si pozor na čas, reklamy, informace a soukromí.
Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.
Dnes budu mluvit o internetu.
Internet používáme každý den.
Používáme ho doma, v práci, ve škole i na cestách.
Někdy na počítači.
A někdy na telefonu nebo tabletu.
Já používám internet opravdu hodně.
Používám ho k práci.
Používám ho ke studiu.
A používám ho také pro zábavu.
Když něco nevím, často to hledám na internetu.
Napíšu otázku do vyhledávače.
Potom si přečtu článek nebo se podívám na video.
Tyto informace můžou být i v knihovně,
ale internet je rychlejší.
Internet je velmi užitečný.
Můžu najít informace, poslouchat hudbu.
Můžu sledovat filmy i nakupovat.
A můžu mluvit s lidmi, kteří bydlí daleko.
Díky internetu můžu také dělat tento podcast.
Můžu nahrát epizodu a dát ji na internet.
Lidé ji potom můžou poslouchat v různých zemích.
To je krásná věc.
Kdyby nebyl internet, tento podcast by asi neexistoval.
Internet je skvělý pro studium češtiny.
Můžeš poslouchat podcasty, sledovat česká videa a filmy.
Můžeš číst české texty.
A můžeš si najít učitele nebo kamaráda na mluvení.
Nemusíš žít v Česku, abys slyšel češtinu každý den.
Stačí mít chytrý telefon a připojení k internetu.
Ale internet má i své nevýhody.
Někdy na něm trávím moc času.
Chci se jen podívat na jednu věc,
ale najednou je pryč půl hodiny.
To se stává často.
Otevřu telefon.
Podívám se na zprávu.
Potom na další zprávu.
Potom na video.
A potom zjistím, že jsem ztratil hodně času.
Internet je plný informací.
Ale ne všechny informace jsou dobré.
Některé informace jsou staré nebo nepravdivé.
A některé informace nejsou užitečné.
Proto je dobré přemýšlet.
Kdo to napsal?
Je to dobrý zdroj?
Není to jen reklama?
Není to moc dobré, aby to byla pravda?
Na internetu je také hodně reklam.
Některé reklamy jsou užitečné.
Ale některé jen chtějí, abychom něco koupili.
Proto je dobré být opatrný.
Další problém je soukromí.
Na internetu je důležité dávat pozor.
Nemusím sdílet všechno.
Nemusím psát všechno veřejně.
A nikdy není dobré posílat někomu svoje heslo a další osobní informace.
Internet je silný nástroj.
Může nám pomáhat.
Ale může nás také rušit.
Záleží na tom, jak ho používáme.
Můžu se učit, tvořit, pracovat.
A můžu být v kontaktu s lidmi.
Když ho používám špatně, ztrácím čas.
Mám špatné informace a jsem unavený.
Myslím, že je dobré mít s internetem zdravý vztah.
Používat ho, když mi pomáhá.
Ale také ho někdy vypnout.
Jít ven.
Číst knihu.
Nebo si povídat s někým osobně.
A co ty?
Používáš internet hodně?
To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.
Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.
—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show
Podcast reviews
Read Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners podcast reviews
Podcast sponsorship advertising
Start advertising on Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners relevant audience podcasts
You may also like to advertise on these Podcasts

4.9554862201
The MeidasTouch Podcast
MeidasTouch Network

4.639655
Only Murders in the Building Podcast
Straw Hut Media

4.7833521
The Home Service Expert Podcast
Tommy Mello: $200 Million Founder|Forbes, Inc., Entrepreneur Columnist

4.443621369
Something You Should Know
Mike Carruthers | OmniCast Media

4.7906254
Everything is Fine
Jennifer Romolini and Kim France

4.610912581
Serialously with Annie Elise
Annie Elise & Audioboom Studios

4.41171483
The Outlier Health Podcast
Matt Frazier, Matt Tullman, Isabelle Caputo, and Doug Hay

4.616215365
Giggly Squad
Hannah Berner & Paige DeSorbo

4.8219787
Imperfect Action
Steph Taylor

4.727630592
This Past Weekend w/ Theo Von
Theo Von