Advertise on podcast: Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o kalendáři, dnech, měsících a plánování. Dozvíš se také, jak se v Česku píše datum a proč máme svátky podle jmen. Text epizody: Ahoj. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o kalendáři a datu. Jak často používáš kalendář? Já ho používám každý den, i když mám volno. Dívám se do něj, když plánuju práci, návštěvy, dovolenou nebo třeba oslavy narozenin. Já používám kalendář hlavně v telefonu a v počítači. Dřív jsem měl rád papírové kalendáře, ale dnes je pro mě jednodušší mít všechno na jednom místě. V českém kalendáři týden začíná pondělím a končí nedělí. To zní jako samozřejmost, ale na mnoha amerických kalendářích týden začíná nedělí. Pro většinu lidí jsou pracovní dny od pondělí do pátku. Pondělí nemá nejlepší pověst. Po víkendu se lidé vracejí do práce nebo do školy a často se jim nechce vstávat. Pátek má naopak hodně lidí rádo, protože začíná víkend. Znám lidi, kteří říkají, že čtvrtek je malý pátek. Asi proto, že v pátek už nemají tolik práce a myšlenkami jsou někde jinde. Datum v češtině říkáme a píšeme trochu jinak než například v USA. Nejdřív je den, potom měsíc a nakonec rok. To je důležité hlavně pro lidi ze zemí, kde se píše nejdřív měsíc. Rok má dvanáct měsíců. V Česku máme leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec. Některé české názvy měsíců můžou být pro studenty trochu těžké, protože se nepodobají jiným jazykům. Například červen a červenec jsou si velmi podobné, takže si je lidé někdy pletou. Já jsem měl jako dítě nejraději červenec a srpen. To byly letní prázdniny, takže jsem nemusel chodit do školy. Prosinec jsem měl taky rád. Na konci prosince jsme slavili Vánoce a taky jsme jezdili na hory. V kalendáři jsou také státní svátky. V těchto dnech bývají školy, úřady a některé firmy zavřené. Lidé mají volno a často tráví čas s rodinou nebo jedou na výlet. Na začátku roku se vždy podívám, na jaké dny vycházejí svátky. Když je svátek v pondělí nebo v pátek, vznikne dlouhý víkend. To je příjemné, protože máme tři dny volna za sebou. Když je svátek v úterý nebo ve čtvrtek, přemýšlím, jestli si nevzít v pondělí nebo v pátek volno a udělat si tak ještě delší víkend. Český kalendář má ještě jednu zajímavou věc: svátky podle jmen. O tom jsme už mluvili v epizodě číslo 23. Každý den má v kalendáři jedno nebo více jmen a lidé si k svátku často přejí. A co ty? Používáš papírový kalendář, nebo kalendář v telefonu? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o čase, hodinách a každodenním rytmu dne. Dozvíš se také, jak Češi mluví o čase. Text epizody: Ahoj. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o hodinách. Náš den se většinou řídí časem. Ráno vstáváme, dopoledne pracujeme nebo studujeme, odpoledne máme další povinnosti a večer většinou odpočíváme. Každý člověk má trochu jiný režim. Já mám rád pomalejší ráno. Rád si udělám čaj nebo kávu a nechci hned spěchat. Ale ne vždycky to jde. Když musím někam jet, najednou sleduju hodiny mnohem víc. V češtině je užitečné rozumět tomu, jak lidé mluví o čase. Jednoduché je říct například sedm třicet nebo osm hodin. Tomu rozumí každý. V běžné konverzaci ale Češi často říkají půl osmé. To znamená 7:30. Pro mnoho studentů je to na začátku matoucí, protože půl osmé není 8:30, ale 7:30. Podobně lidé říkají čtvrt na osm. To je 7:15. A tři čtvrtě na osm je 7:45. Tyto výrazy nejsou ze začátku jednoduché, ale jsou velmi běžné. V Česku se také často používá čas od nuly do dvaceti čtyř hodin. Hlavně v jízdních řádech, na lístcích, v e-mailech nebo na internetu. Například, když je napsáno 21:30, znamená to půl desáté večer. Čas hodně řešíme, když se s někým domlouváme. Když se chci s někým sejít, musím vědět, v kolik hodin a kde. V Česku je docela důležité chodit včas. Když mám schůzku v deset hodin, je dobré přijít pár minut předem. Když vím, že přijdu pozdě, je slušné alespoň napsat zprávu. Samozřejmě ne každý člověk je dochvilný. Někteří lidé chodí často pozdě. Jiní jsou nervózní, když nepřijdou o deset minut dřív. Já se snažím chodit včas, ale nestresuji se. V práci hraje čas velkou roli. Pracovní den má začátek a konec, schůzky mají přesný čas a úkoly mají termíny. Když mám moc termínů najednou, je to stresující. V běžném životě kontrolujeme hodiny pořád. Díváme se, kdy jede autobus, kdy začíná film, kdy zavírá obchod nebo kdy máme jít k doktorovi. Já mám někdy pocit, že den uteče moc rychle. Ráno mám plán, ale během dne se objeví nové věci. E-mail, telefon, nákup, vaření, úklid nebo nějaký malý problém. Najednou je večer a já nevím, kam celý den zmizel. Proto se snažím plánovat jen několik důležitých věcí. Ale den nemá být jen práce a povinnosti. Je dobré mít čas i na odpočinek. Každý člověk má k času jiný vztah. Někdo plánuje všechno dopředu, jiný žije víc spontánně. Někdo chodí všude brzy, jiný přichází na poslední chvíli. Já se snažím plánovat, ale nechci to přehánět. A co ty? Vstáváš raději brzy, nebo pozdě? Chodíš na schůzky včas? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o škole a studiu v Česku. Dozvíš se, jak funguje základní škola, známky, vysvědčení, školní jídelna, a tak dále. Text epizody: Ahoj. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o škole a studiu. Škola je velká část života. V Česku chodí děti nejdřív na základní školu. Základní škola má devět tříd. To znamená, že děti chodí do školy devět let. Děti začínají většinou v šesti letech a chodí do školy od pondělí do pátku. První třída je pro děti velká změna. Najednou mají aktovku, penál, sešity, učebnice a hlavně domácí úkoly. Musí sedět v lavici, poslouchat paní učitelku a zvykat si na nový denní režim. Na základní škole se děti učí číst, psát a počítat. Později mají více předmětů, například češtinu, matematiku, dějepis, zeměpis, přírodopis, angličtinu nebo tělocvik. Já si pamatuju, že některé předměty mě bavily víc a některé míň. Když byla hodina nudná, bylo těžké dávat pozor. V české škole jsou známky od jedné do pěti. Jednička je nejlepší známka. Pětka je nejhorší známka. Když dítě dostane jedničku, je to úspěch. Když dostane pětku, většinou to musí opravit. Na konci pololetí a na konci školního roku dostávají děti vysvědčení. Vysvědčení je důležitý papír se známkami. Když má dítě dobré známky, rodiče mají radost. Když známky nejsou dobré, doma může být dusno. Ve škole jsou také přestávky. Přestávka je čas mezi hodinami. Děti můžou jíst svačinu, mluvit se spolužáky nebo chodit po chodbě. Pro mě byla přestávka nejlepší část dne. V českých školách bývá také školní jídelna. Tam děti chodí na oběd. Jídlo ve školní jídelně je pro mnoho Čechů silná vzpomínka. Školní obědy nebyly moc dobré, ale dalo se to jíst. Já si pamatuju polévky, omáčky, knedlíky, těstoviny i sladká jídla. Po základní škole jde mnoho studentů na střední školu. Existují různé typy středních škol. Gymnázium je více obecné a často připravuje studenty na univerzitu. Jiné školy jsou praktičtější a připravují studenty na konkrétní práci. Důležitá zkouška na konci některých středních škol se jmenuje maturita. V Česku se o maturitě hodně mluví, protože je to velký moment ve studentském životě. Na maturitu se studenti musí dlouho připravovat. Všichni jsou nervózní, protože že jde o hodně. Po střední škole může člověk jít na vysokou školu. Vysoká škola už je jiná. Student má víc svobody, ale také víc zodpovědnosti. Škola ale není jen o známkách a o testech. Je také o kamarádech, učitelích, výletech, školních akcích a vzpomínkách. Škola nás ovlivní na dlouhou dobu. Ale pro hodně lidí studium nekončí, když skončí škola. I dospělý člověk se pořád něco učí. Učí se v práci, doma, z knih, z internetu nebo z vlastních chyb. Studium češtiny je podobné. Není to jen gramatika a slovíčka. Je to také kultura, humor, zvyky a způsob, jak lidé mluví. Když se učíš česky, učíš se postupně rozumět jinému světu. A to je podle mě zajímavé. Někdy je to těžké, ale každý malý pokrok se počítá. A co ty? Jaká byla tvoje škola? Měl jsi rád školní obědy? A co se učíš teď? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o práci a o tom, jak může vypadat běžný pracovní den v Česku. Zmiňuju kolegy, pauzu na oběd, práci z domova, dovolenou, stres i to, proč je důležité umět po práci odpočívat. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o práci. Práce je velká část života. Většina dospělých lidí pracuje, hledá práci nebo se na práci připravuje ve škole. Práce nám dává peníze, ale také režim, zkušenosti a kontakt s ostatními lidmi. V Česku mnoho lidí chodí do práce od pondělí do pátku. Běžný pracovní den začíná ráno a končí odpoledne. Někdo pracuje od osmi do čtyř, někdo od devíti do pěti a někdo má úplně jiný režim. Záleží na tom, jakou má člověk práci. Lidé v kanceláři často sedí u počítače, píšou e-maily, mají schůzky a mluví s kolegy. Lidé v obchodě pracují se zákazníky. Lidé ve zdravotnictví, ve školách nebo v továrnách mají zase úplně jiný den. Já jsem měl v životě různé práce a každá byla jiná. Některá práce byla fyzicky náročná, jiná byla spíš náročná na hlavu. Někdy je člověk unavený z pohybu a někdy hlavně z toho, že musí celý den přemýšlet, mluvit s lidmi a řešit problémy. V práci jsou důležití kolegové. Když má člověk dobré kolegy, pracovní den je mnohem příjemnější. Součástí pracovního dne je také pauza na oběd. Někdo si nosí jídlo z domova, někdo chodí do restaurace a někdo jí ve firemní jídelně. Oběd je důležitý, protože je to často hlavní jídlo dne. Když jsem pracoval v Česku, chodil jsem na oběd s kolegy. Na chvíli jsme odešeli od počítačů a mluvili o něčem jiném než práci. Dnes mnoho lidí pracuje také z domova. Práce z domova má výhody i nevýhody. Výhoda je to, že nemusím nikam jezdit a můžu být ve svém prostředí. Na druhou stranu je někdy těžké dobře komunikovat s kolegy. Další problém může být oddělení pracovního a osobního života. Když mám pracovní počítač doma, občas pracuju moc. Člověk si může říct, že odpoví jen na jeden e-mail, ale najednou pracuje déle, než chtěl. Proto je důležité umět práci vypnout. V práci se často řeší také dovolená. Lidé chtějí mít čas na odpočinek, rodinu nebo cestování. V létě si mnoho lidí bere dovolenou, protože děti mají prázdniny. Pro mnoho lidí je práce také stres. Někdy je moc úkolů, málo času a hodně tlaku. Člověk potom přijde domů unavený a nemá energii na nic dalšího. Podle mě je hodně důležité, aby práce měla nějaký smysl. Nemusí to být vysněná práce. Ale je dobré vědět, proč něco dělám a komu to pomáhá. Někdy mě unaví i práce, která není fyzicky těžká. Třeba dlouhé schůzky, nudné úkoly nebo komunikace s lidmi, se kterými si moc nerozumím. Naopak zábavná práce mi někdy dodá energii. Když se mi podaří nebo když se něco naučím, mám z práce lepší pocit. Po práci je ale důležité mít i vlastní život. Člověk potřebuje odpočinek, pohyb, rodinu, přátele a koníčky. A co ty? Jsi s prací spokojený? Pracuješ raději s lidmi, nebo sám? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o rodině a o základních slovech jako máma, táta, rodiče, bratr, sestra, babička a děda. Také vyprávím o tom, jaké to je bydlet daleko od rodiny a zůstávat v kontaktu přes internet. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o rodině. Rodina je pro většinu lidí důležitá. Může být velká, nebo malá. Může bydlet blízko, nebo daleko. Každá rodina je trochu jiná. Každý přemýšlí o rodině jinak. Ale do rodiny s dětmi patří rodiče. Rodiče jsou máma a táta. Když mluvím normálně o své rodině, říkám většinou máma a táta. Když chci mluvit formálněji, můžu říct matka a otec. Do rodiny patří také děti. Rodiče můžou mít syna nebo dceru. Potom máme sourozence. Sourozenec je bratr nebo sestra. Já mám bratra. On je o pět a půl roku mladší než já. V češtině často říkám brácha. Brácha je hovorové slovo pro bratra. Také mám kamaráda z dětství, kterému říkám brácha. Není to skutečný brácha, ale je opravdu jako moje rodina. V rodině máme také prarodiče. To jsou babička a děda. Babička je máma mojí mámy nebo mého táty. Děda je táta mojí mámy nebo mého táty. Když jsem byl malý, trávil jsem s rodinou hodně času. Byli jsme doma, chodili jsme na návštěvy nebo jsme jezdili na výlety. V rodině se člověk učí hodně věcí. Například mluvit, jíst, chovat se a žít s ostatními lidmi. Dnes bydlím daleko od své české rodiny. Moje rodina je v Praze, ale já bydlím v USA. Proto se nevidíme tak často. Když se chceme vidět osobně, musím letět letadlem. Občas letím do Prahy a občas rodina letí za mnou. Naštěstí si můžeme psát nebo volat. Občas si zavoláme přes video. Není to stejné jako osobní setkání, ale je to lepší než nic. Mám také rodinu tady v Americe. Moje manželka má svoji rodinu blíž, takže ji vídáme častěji. Chodíme na návštěvy, máme společné večeře a slavíme spolu narozeniny nebo svátky. Rodinné vztahy jsou někdy složité. Lidé mají různé názory. Můžou se hádat. A někdy může být těžké se domluvit. Ale rodina může být také velká podpora. Když mám problém, můžu někomu zavolat. Když mám radost, můžu se o ni podělit. A když přijedu na návštěvu, je příjemné vidět známé lidi. V češtině se často ptáme: „Máš velkou rodinu?“ „Máš sourozence?“ „Kde bydlí tvoje rodina?“ „Vídáš svou rodinu často?“ Můžu odpovědět: „Mám malou rodinu.“ „Mám jednoho bratra.“ „Moje rodina bydlí v Praze.“ „Nevídáme se často, protože bydlíme daleko.“ Každý má s rodinou jiný vztah. Jeden člověk má blízko k rodičům. Jiný člověk si víc rozumí se sourozenci. Další má blízko k babičce nebo dědovi. A pro mnoho lidí jsou velmi důležití také přátelé. Myslím, že rodina není jen o tom, kdo je napsaný v rodokmenu. Rodina můžou být lidé, kteří jsou pro nás důležití. Lidé, se kterými sdílíme život, vzpomínky a často i starosti. A co ty? Máš velkou rodinu, nebo malou rodinu? Máš sourozence? A bydlí tvoje rodina blízko, nebo daleko? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o kině a o tom, proč má sledování filmu v kině jinou atmosféru než doma. Dozvíš se také něco o multikinech, menších kinech, letních kinech, dabingu a titulcích. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o kině. Kino je místo, kam lidé chodí na filmy. Film si můžeme pustit doma, ale kino má jinou atmosféru. Je tam velké plátno, dobrý zvuk a tma. Když jdu do kina, nejdřív si vyberu film. Někdy chci vidět komedii, někdy akční film a někdy něco vážnějšího. Záleží na tom, na co mám zrovna náladu. Dnes si lístek často koupím přes internet. Vyberu si film, čas a sedadlo. To je praktické, protože potom nemusím stát ve frontě. Když přijdu do kina, ukážu lístek. Potom přijdu do sálu a hledám svoje místo. Když mám dobré místo, dobře vidím na plátno. Mnoho lidí si v kině kupuje popcorn nebo něco k pití. Když lidé během filmu hodně šustí, trochu mě to ruší. Před filmem často běží reklamy a ukázky na další filmy. Někdy jsou ukázky zajímavé, ale trvají moc dlouho. Když film začne, světla zhasnou a v sále je ticho. To mám na kině rád. Na chvíli zapomenu na práci a jiné starosti. Sleduju příběh a jsem v jiném světě. Do kina je příjemné jít s někým. Po filmu si můžeme povídat o tom, co se nám líbilo. V Praze jsou různé typy kin. Například velká multikina. Multikino má hodně sálů a dává hodně filmů každý den. Často je v nákupním centru. Když chci vidět nějaký nový film, multikino je praktické. Ale v Praze jsou také menší kina. Mají jinou atmosféru. Můžou dávat menší filmy, staré filmy nebo kultovní filmy. Kultovní film je film, který má hodně fanoušků. Někdy je to starší film, který lidé pořád rádi sledují. V Česku existují také letní kina. Letní kino je kino venku. Lidé se dívají na film pod širým nebem. Letní kina bývají ve městech, ale také na vesnicích. Většinou nehrají každý den. Často hrají jen jednou týdně. A dávají jen jeden film za večer. Ale letní kino má speciální atmosféru. V Česku se zahraniční filmy často dávají s dabingem nebo s titulky. Dabing je hlavně pro lidi, kteří neumí anglicky. Ale je užitečný i pro studenty češtiny, protože postavy mluví česky. Hodně lidí preferuje filmy s titulky. Titulky jsou text dole na obrazovce nebo plátně. Já mám titulky rád, protože slyším původní hlasy herců. Kino není jen o filmu. Je to také malý zážitek. Člověk jde do města a sleduje příběh s ostatními lidmi. Je pravda, že sledování filmů v televizi je jednodušší. Ale já mám rád kino. Protože některé filmy je opravdu lepší vidět v kině. A co ty? Chodíš rád do kina? Máš raději velké multikino, nebo menší kino? A byl jsi někdy v letním kině? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o kole a cyklistice. Dozvíš se užitečná slova jako helma, cyklostezka, horské kolo, silniční kolo a elektrokolo. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o kole a cyklistice. Kolo je dopravní prostředek, který má dvě kola, sedlo, řídítka a pedály. Když jedu na kole, sedím na sedle, držím řídítka a šlapu do pedálů. Cyklistika je jízda na kole. Někdo jezdí na kole do práce nebo do školy. A někdo jezdí jen pro radost. Já mám kolo, ale používám ho málo. Když je venku hezky, jezdím rád. Ale většinou používám kolo jen jako dopravní prostředek. Když jedu pomalu, je to klidné a pohodové. Když jedu rychle nebo do kopce, je to už sport a po chvíli cítím nohy. Na kole je důležité myslet na bezpečnost. Je dobré mít helmu, protože helma chrání hlavu. Když jedu večer nebo za tmy, potřebuju také světla, aby mě ostatní dobře viděli. V Česku je cyklistika docela populární. Mnoho lidí jezdí o víkendu do přírody. Například kolem řeky nebo do lesa. Někdo jezdí sám, ale hodně lidí jezdí s rodinou nebo s kamarády. Ve městě může být kolo praktické, protože nemusím hledat parkování. Na druhou stranu může být jízda ve městě nebezpečná, protože je tam hodně aut a ne všude jsou dobré cyklostezky. Cyklostezka je cesta pro kola. Když je dobrá cyklostezka, jízda je bezpečnější a příjemnější. Na vesnici nebo v přírodě je jízda na kole často klidnější. Můžu jet kolem polí, lesů nebo vody. Když jedu na delší výlet, vezmu si vodu a něco malého k jídlu. Například banán, tyčinku nebo sendvič. Když je horko, je důležité hodně pít. Existují různé druhy kol. Horské kolo je dobré do přírody, silniční kolo je dobré na rychlou jízdu po silnici a městské kolo je praktické ve městě. Ale dnes jsou populární také elektrokola. Elektrokolo má motor, který pomáhá člověku šlapat, takže je jednodušší jet do kopce nebo na delší výlet. Jízda na kole je dobrá pro tělo a může být také dobrá pro hlavu. A co ty? Jezdíš rád na kole? Jezdíš spíš ve městě, nebo v přírodě? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o kavárně a o tom, co si tam můžeme objednat. Dozvíš se užitečné věty, které tam můžeš použít. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o kavárně. Kavárna je místo, kam lidé chodí na kávu. Ale nemusí si dát jen kávu. Můžou si dát také čaj, limonádu nebo něco malého k jídlu. Já mám kavárny rád. Je to příjemné místo. Člověk si může sednout, odpočinout si a dát si něco dobrého. Když jdu do kavárny sám, vezmu si s sebou knihu. Objednám si kávu. Sednu si ke stolu a chvíli čtu nebo jen odpočívám. Často tam lidé pracují na počítači. Někdy jdu do kavárny s manželkou nebo s kamarádem. Dáme si kávu a povídáme si. Když tam není moc velký hluk, je to příjemné místo na setkání. Některé kavárny mají zahrádku. Když je pěkné počasí, tak můžeme sedět venku. Když přijdu do kavárny, podívám se na nabídku. Nabídka je buď na papíře nebo je napsaná na tabuli za barem. Můžu říct: „Dobrý den, dal bych si černou kávu.“ Nebo: „Dám si ledový čaj.“ Barista se někdy zeptá: „Tady, nebo s sebou?“ Můžu odpovědět: „Tady, prosím.“ Nebo: „S sebou, prosím.“ Když mám chuť na něco sladkého, dám si dort nebo koláč. Někdy se zeptám: „Co doporučujete?“ V kavárně si můžu jen odpočinout. Sedím u okna. Dívám se ven a piju kávu. A nikam nespěchám. To mám na kavárnách rád. I když je den rušný, v kavárně může být klidná atmosféra. Ale ne každá kavárna je klidná. Někdy je tam hodně lidí. Někdy hraje hlasitá hudba. A někdy je těžké najít volný stůl. Když je kavárna plná, můžu si vzít kávu s sebou. A piju ji třeba v parku na lavičce. A co ty? Chodíš rád do kavárny? Co si tam obvykle dáváš? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o divoké zvěři a o zvířatech, která můžeme vidět ve městě, na vesnici nebo v přírodě. Dozvíš se například o holubech, veverkách, ježcích, srnách, liškách a divočácích. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o divoké zvěři. Divoká zvěř jsou zvířata, která nežijí doma. Nejsou to domácí mazlíčci. Žijí venku v přírodě, ale někdy je můžeme vidět i ve městě. Ve městě často vidíme ptáky. Například holuby, vrabce nebo vrány. Holubi jsou skoro všude. V parcích, na náměstí i u nádraží. Ve městě můžeme vidět také veverky. Veverka je malé zvíře, které žije na stromech. Má dlouhý huňatý ocas. V parku běhá po trávě nebo skáče po větvích. Někdy ve městě vidíme i ježka. Ježek je malé zvíře s bodlinami. Často chodí ven večer nebo v noci. Proto ho přes den moc nevidíme. U řeky nebo u rybníka můžeme vidět kachny. Někdy také labutě. Labutě jsou krásné, ale můžou být trochu agresivní. Proto je lepší se k nim moc nepřibližovat. Na vesnici nebo u lesa můžeme vidět jiná zvířata. Například srnu, zajíce, lišku nebo divočáka. Srna je plachá. To znamená, že se bojí lidí. Když nás uvidí, většinou rychle uteče. Zajíc má dlouhé uši a rychle běhá. Často ho můžeme vidět na poli nebo na louce. Liška má oranžovou srst a dlouhý ocas. V pohádkách je liška chytrá. Ve skutečnosti je hlavně opatrná. Divočák je divoké prase. Může být nebezpečný, hlavně když má mládě. Když vidíme divočáka, je lepší odejít a nechat ho být. Když jsem byl malý, rád jsem chodil do lesa. Někdy jsem viděl srnu. Někdy jsem viděl stopy zvířat v blátě nebo ve sněhu. A někdy jsem jen slyšel ptáky. V přírodě je dobré být potichu. Když děláme hluk, zvířata utečou. Když jsme tiše, máme větší šanci něco vidět. Je také důležité mít k divokým zvířatům respekt. Neměli bychom se k nim moc přibližovat. Neměli bychom na ně sahat. A neměli bychom je krmit. Krmit divoká zvířata není dobrý nápad. Zvířata si potom zvyknou na lidi. A to může být problém pro zvířata i pro lidi. Divoká zvěř je kolem nás častěji, než si myslíme. Stačí se dívat kolem sebe. Ve městě, v parku, na vesnici i v lese. A co ty? Jaká divoká zvířata vidíš ve svém městě? Viděl jsi někdy srnu, lišku nebo divočáka? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o internetu a o tom, jak ho používáme k práci, studiu, zábavě i komunikaci. Internet je užitečný, ale je dobré dávat si pozor na čas, reklamy, informace a soukromí. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o internetu. Internet používáme každý den. Používáme ho doma, v práci, ve škole i na cestách. Někdy na počítači. A někdy na telefonu nebo tabletu. Já používám internet opravdu hodně. Používám ho k práci. Používám ho ke studiu. A používám ho také pro zábavu. Když něco nevím, často to hledám na internetu. Napíšu otázku do vyhledávače. Potom si přečtu článek nebo se podívám na video. Tyto informace můžou být i v knihovně, ale internet je rychlejší. Internet je velmi užitečný. Můžu najít informace, poslouchat hudbu. Můžu sledovat filmy i nakupovat. A můžu mluvit s lidmi, kteří bydlí daleko. Díky internetu můžu také dělat tento podcast. Můžu nahrát epizodu a dát ji na internet. Lidé ji potom můžou poslouchat v různých zemích. To je krásná věc. Kdyby nebyl internet, tento podcast by asi neexistoval. Internet je skvělý pro studium češtiny. Můžeš poslouchat podcasty, sledovat česká videa a filmy. Můžeš číst české texty. A můžeš si najít učitele nebo kamaráda na mluvení. Nemusíš žít v Česku, abys slyšel češtinu každý den. Stačí mít chytrý telefon a připojení k internetu. Ale internet má i své nevýhody. Někdy na něm trávím moc času. Chci se jen podívat na jednu věc, ale najednou je pryč půl hodiny. To se stává často. Otevřu telefon. Podívám se na zprávu. Potom na další zprávu. Potom na video. A potom zjistím, že jsem ztratil hodně času. Internet je plný informací. Ale ne všechny informace jsou dobré. Některé informace jsou staré nebo nepravdivé. A některé informace nejsou užitečné. Proto je dobré přemýšlet. Kdo to napsal? Je to dobrý zdroj? Není to jen reklama? Není to moc dobré, aby to byla pravda? Na internetu je také hodně reklam. Některé reklamy jsou užitečné. Ale některé jen chtějí, abychom něco koupili. Proto je dobré být opatrný. Další problém je soukromí. Na internetu je důležité dávat pozor. Nemusím sdílet všechno. Nemusím psát všechno veřejně. A nikdy není dobré posílat někomu svoje heslo a další osobní informace. Internet je silný nástroj. Může nám pomáhat. Ale může nás také rušit. Záleží na tom, jak ho používáme. Můžu se učit, tvořit, pracovat. A můžu být v kontaktu s lidmi. Když ho používám špatně, ztrácím čas. Mám špatné informace a jsem unavený. Myslím, že je dobré mít s internetem zdravý vztah. Používat ho, když mi pomáhá. Ale také ho někdy vypnout. Jít ven. Číst knihu. Nebo si povídat s někým osobně. A co ty? Používáš internet hodně? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o hudebních nástrojích. Dozvíš se také, proč se mi líbí klavír a kytara a proč je při učení hudby důležitá trpělivost. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o hudebních nástrojích. Hudební nástroj je věc, na kterou můžeme hrát hudbu. Například kytara, klavír, housle nebo bubny. V češtině říkáme: hrát na nástroj. Například: „Hraju na kytaru.“ „Hraju na klavír.“ „Hraju na housle.“ Já mám hudbu moc rád. Hudbu poslouchám každý den. Ale na hudební nástroje nehraju. Neumím to. Hodně dětí v česku se učí hrát na nějaký hudební nástroj. Pamatuji si, že se hodně dětí učilo hrát na flétnu. Je malá a není moc drahá. Starší děti se často učí hrát na kytaru. Kytara se mi líbila. Občas mě učil hrát můj děda. Ale nebyl jsem moc trpělivý. Když se člověk učí hrát na nástroj, musí hodně cvičit. Musí hrát stejné věci znovu a znovu. A na začátku to často nezní dobře. Myslím, že hudební nástroje dobře ukazují, jak důležitá je trpělivost. Nestačí mít rád hudbu. Člověk musí pravidelně cvičit. Mě se líbí klavír. Klavír má krásný zvuk. Když někdo umí dobře hrát na klavír, vždycky mě to zaujme. Teď mám doma elektrické klávesy. Párkrát jsem na ně hrál, ale ještě to neumím. Líbí se mi také kytara. Kytara je praktická. Člověk ji může vzít s sebou. Může hrát doma, venku nebo u ohně. Češi rádi hrají na kytaru a zpívají u ohně. Bubny jsou také zajímavé. Ale jsou hodně hlasité. Myslím, že moji sousedé by nebyli rádi, kdybych doma hrál na bubny. Ale existují elektrické bubny. Ty jsou prý potichu. Dnes už se nechci stát hudebníkem. Ale někdy si říkám, že by bylo hezké naučit se pár jednoduchých písniček. Nemusím hrát perfektně. Stačilo by mi hrát jen pro radost. A co ty? Hraješ na nějaký hudební nástroj? A na jaký nástroj by ses chtěl naučit hrát? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o přátelích a o tom, proč jsou pro nás dobré vztahy důležité. Dozvíš se také, kdy v češtině používáme slova kamarád, kamarádka, přítel a přítelkyně. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o přátelích. Přátelé jsou lidé, které máme rádi. Trávíme s nimi čas. Mluvíme s nimi. Smějeme se spolu. A pomáháme si. V češtině často říkáme kamarád nebo kamarádka. Kamarád je muž. A kamarádka je žena. Slovo přítel je trochu složitější. Může znamenat kamarád. Ale přítel je také často muž, se kterým má člověk romantický vztah. Slovo přítelkyně je stejné. Přítelkyně může znamenat kamarádka. Ale často znamená také žena, se kterou má člověk romantický vztah. Proto je někdy jasnější říct kamarád nebo kamarádka. Přátelé jsou v životě důležití. Když mám radost, můžu ji sdílet s přáteli. Když mám problém, můžu si s nimi promluvit. A když se cítím sám, můžu jim zavolat nebo napsat. Některé přátele znám dlouho. Například ze školy nebo z práce. A některé přátele znám jen krátce. Ale i nový kamarád je důležitý. Když jsem byl mladší, vídal jsem se s kamarády často. Šli jsme ven. Šli jsme do kavárny. Sportovali jsme spolu. Hráli jsme hry. Nebo jsme jen seděli a povídali si. Dnes je to někdy těžší. Lidé mají práci. Mají rodinu. Mají povinnosti. A někdy bydlí daleko. Když přátelé bydlí daleko, nevidíme se tak často. Ale můžeme si napsat. Můžeme si zavolat. Nebo se můžeme vidět přes video. Není to stejné jako osobní setkání. Ale je to lepší než nic. Osobní setkání mám rád. Můžeme si dát kávu. Můžeme jít na procházku. Nebo si můžeme jen povídat. Dobrý kamarád nemusí být dokonalý. A já také nejsem dokonalý kamarád. Někdy zapomenu napsat. Někdy nemám čas nebo jsem unavený. Ale myslím, že důležité je snažit se. Napsat krátkou zprávu. Zeptat se: „Jak se máš?“ Nebo: „Nechceš se někdy sejít?“ Přátelství potřebuje čas. Když se o vztah nestaráme, může zeslábnout. Ale když si na druhého člověka uděláme čas, vztah může být silnější. Myslím, že nemusíme mít hodně přátel. Stačí pár lidí, kterým věříme. A se kterými můžeme být sami sebou. A co ty? Máš dobré přátele? Vidíš často své kamarády? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o večeři a o tom, jak se může lišit v Česku a v USA. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o večeři. Večeře je jídlo, které jíme večer. Ráno máme snídani. V poledne máme oběd. A večer máme večeři. V každé zemi to ale může být trochu jiné. A také každá rodina to má jinak. V Česku je často hlavní jídlo dne oběd. Oběd je větší jídlo. Často je teplý. Lidé si dávají polévku. A potom hlavní jídlo. Večeře je v Česku často menší. To je rozdíl proti USA. Ve Spojených státech je často hlavní jídlo dne večeře. Mnoho lidí přes den pracuje nebo studuje. A večer se vrátí domů. Potom si dají větší jídlo. Samozřejmě to neplatí pro všechny. Každý má jiné zvyky. Pro mnoho lidí je večeře důležitá. Není to jen jídlo. Je to také čas, kdy se rodina sejde u jednoho stolu. Rodiče přijdou z práce. Děti přijdou ze školy. Všichni si sednou ke stolu. Jedí a povídají si. Můžou mluvit o tom, jaký měli den. Nebo co budou dělat zítra. Někdy se na večeři vaří. Uvaří teplé jídlo. Například těstoviny, rýži, maso, zeleninu nebo polévku. Ale někdy se nevaří. Když jsou lidé unavení, dají si něco jednoduchého. Například chleba, sýr, šunku nebo zbytky od oběda. Já osobně bydlím v USA. Tady jsem zvyklý mít večeři jako hlavní jídlo dne. Večeřím docela brzy. Často kolem páté odpoledne. V Česku jsem to měl jinak. Tam jsem měl většinou menší večeře. A večeřel jsem mnohem později. Často až potom, co jsem se vrátil z práce. Když jsem neměl hlad, nejedl jsem nic. A dal jsem si jen čaj. Každý člověk je jiný. Někdo potřebuje velkou večeři. Někdo chce jen něco malého. A někdo večer moc nejí. A co ty? Máš večeři jako hlavní jídlo dne? Večeříš brzy, nebo pozdě? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o filmech a o tom, jak můžou pomoct při studiu češtiny. Dozvíš se, proč se dívat s titulky a proč nemusíš rozumět každému slovu. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Dnes budu mluvit o českých filmech. Film je dobrý způsob, jak se učit jazyk. Když se díváš na film, slyšíš přirozenou češtinu. Slyšíš, jak lidé mluví. Slyšíš intonaci. A vidíš situace, ve kterých se slova používají. České filmy můžou být pro studenty těžké. Lidé mluví rychle a používají hovorovou češtinu. Někdy mluví potichu. A někdy slyšíš hodně nových slov. To je normální. Stačí rozumět hlavnímu příběhu. Kdo je hlavní postava? Co chce? Co se stalo? A jaký má film konec? Na začátku je dobré dívat se s titulky. Můžeš použít české titulky. Když slyšíš slovo a zároveň ho vidíš, lépe rozumíš. Někdy můžeš použít titulky ve svém jazyce. Pomůže ti to pochopit příběh. Ale když chceš trénovat češtinu, české titulky jsou lepší. Protože se víc soustředíš. Opravdu nemusíš rozumět všemu. České filmy jsou různé. Některé jsou komedie, pohádky nebo dramata. A některé jsou historické filmy. Češi mají rádi komedie. Mnoho českých komedií je o běžném životě. O rodině. O práci. O vztazích, a tak dále. Český humor může být někdy zvláštní. Někdy je suchý. Někdy je ironický. A někdy je trochu smutný. To mám na českých filmech rád. Často nejsou jen veselé nebo jen smutné. Často je tam obojí. V Česku jsou také velmi populární pohádky. Pohádky jsou v televizi hlavně o Vánocích. Mnoho lidí má svoji oblíbenou pohádku z dětství. Když jsem byl malý, díval jsem se na hodně českých filmů a pohádek. Některé filmy jsem viděl mnohokrát. To je dobré i pro studium jazyka. Když se díváš na film, můžeš si napsat nová slova. Ale nepiš si všechno. Vyber jen několik slov. Například slova, která se často opakují. Filmy jsou dobrý doplněk ke studiu. Můžou pomoct s poslechem a taky ukázat českou kulturu. Důležité je vybrat film, který tě zajímá. Když tě film nebaví, nebudeš chtít pokračovat. Ale když tě film baví, nemáš pocit, že studuješ. A co ty? Díváš se někdy na české filmy? Máš oblíbený český film? A díváš se s titulky, nebo bez titulků? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky. Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky. V této epizodě mluvím o hladu, jídle a o rozdílu mezi hladem a chutí na něco konkrétního. Dozvíš se, co znamená výraz „mám hlad jako vlk“, co si dávám jako svačinu. Text epizody: Ahoj. Tady Michal. Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky. Protože mám hlad, tak budu mluvit o jídle. Cítím, že mám prázdný žalůdek. A moje tělo je bez energie. Právě jsou čtyři hodiny odpoledne. Normálně v tuto dobu hlad nemám. Ale dnes je to jiné. Hodně jsem sportoval a neměl jsem oběd. Mám hlad jako vlk. To znamená, že mám opravdu velký hlad. Když mám hlad, dám si něco malého k jídlu. Například banán. Nebo jablko. Nebo kousek chleba. Tomu říkáme svačina. Svačina je malé jídlo mezi hlavními jídly. Ale brzy bude večeře, a tak musím počkat. Teď potřebuju normální jídlo. K večeři si většinou dám něco teplého. Třeba polévku, těstoviny, rýži, maso nebo zeleninu. Záleží na tom, co máme doma. Taky se musím domluvit s manželkou, co chce. Vetšinou vaříme a jíme společně. Když se najím, už nemám hlad. Říká se, že není dobré jít nakupovat když máme hlad. Protože potom koupíme moc jídla. A často koupíme něco nezdravého. Já si myslím, že to nedělám, protože mám vždy nákupní seznam. Ale když mám hlad, tak mám špatnou náladu. Proto je dobré jít do obchodu, když nemám velký hlad. Když mám hlad, není dobré čekat moc dlouho. Když čekám moc dlouho, potom sním první věc, kterou najdu. A to nemusí být dobrá večeře. Někdy mám chuť na něco konkrétního. Chuť je trochu jiná než hlad. Hlad znamená, že potřebuju jídlo. Chuť znamená, že chci nějaké konkrétní jídlo. Například nemám velký hlad, ale mám chuť na čokoládu. Nebo mám chuť na zmrzlinu. To je rozdíl. Hlad je potřeba. Chuť je přání. Když pracuju, občas zapomenu, že mám hlad. Potom si uvědomím, že jsem unavený a nemám dobrou náladu. Proto se snažím mít doma něco malého k jídlu. Například ovoce, ořechy nebo chleba. Protože když mám hlad, nemusím hned vařit velké jídlo. A co ty? Máš teď hlad? Co jíš, když máš malý hlad? A co si dáš, když máš hlad jako vlk? To je pro dnešek všechno. Přepis epizody najdeš dole. Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit. Pokud se díváš na video, můžeš dát like. Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail. Detaily najdeš v popisu epizody. Děkuju za poslech. Uvidíme se příště. Ahoj. Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty. — Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034 Web: https://czechstart.buzzsprout.com e-mail: [email protected] Support the show