Advertise on podcast: Den na Moravě

Otec Jany Krutilové z Brna se stal po druhé světové válce vojenským pilotem, posléze dispečerem na letišti. Osudného 21. srpna 1968 odmítl přistání okupačních vojsk. Svůj postoj odnesl propuštěním z práce, důsledky pocítily i děti. Sama Jana Krutilová nemohla po maturitě studovat na vysněné filozofické fakultě. Až mnoho let po Sametové revoluci se dozvěděla některé podrobnosti z vojenské kariéry svého otce. Třeba to, že se jako pilot dostal také do dějiště Korejské války.

Antonín Konečný z Veselí nad Moravou je pokračovatelem starého sedláckého rodu. Podobně jako jeho rodičům se mu podařilo hospodařit i za minulého režimu. Ten to sice nezakazoval, ale značně komplikoval. Nedovolil například to, aby si Antonín Konečný oficiálně koupil potřebné zemědělské stroje. Bezstarostné časy ale pak nepřinesla ani Sametová revoluce. Například v červenci 1997 zasáhly část Veselí nad Moravou ničivé povodně.

Jaroslav Hrbáč se narodil v Hrubé Vrbce do muzikantské rodiny. I jeho samého folklór provázel celý život. Vystupoval s CM Slávka Volavého i se souborem Olšava. Jeho pěvecké umění mu dokonce umožnilo podívat se za hranice v době, kdy vyjet například do Rakouska nebo Nizozemska bylo velkou vzácností. Jedním ze zlomových bodů v jeho životě pro něj byla okupace Československa v roce 1968. Na protest vystoupil z KSČ, pročež mu byl až do 80. let znemožněn jakýkoliv karierní postup.

Spisovatel a dlouholetý pedagog JAMU Pavel Švanda sice přišel na svět ve Znojmě, jeho rodina ale po Mnichovu přesídlila do Brna. Tam jako osmiletý chlapec zažil bombardování města v listopadu 1944. V jeho paměti nadlouho utkvěl pohled na poničené město. Závěr války Švandu zastihl v Bukovince u Křtin. Vzpomínky na všechny události zůstaly živé i desítky let po skončení válečného konfliktu. Přesto si Švanda myslí, že se na něm nijak dlouhodobě negativně nepodepsaly.

Brněnská rodačka Dagmar Halasová pracovala jako kustodka Moravské galerie, podepsaná je pod desítkami vlastních knih i překladů z oblasti beletrie, dějin umění a náboženské literatury. Jejím životním dílem je překlad Jeruzalémské bible, léta ji z francouzštiny do češtiny tajně převáděla spolu se svým manželem, synem básníka Františka Halase a porevolučním českým velvyslancem u Svatého stolce v Římě.

Architekt a dlouholetý pedagog brněnského VUT Jaroslav Drápal celý život řešil dilema, zda se věnovat praktické architektuře, nebo o ní přednášet studentům. Žák Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala nakonec zvládl oboje, ačkoliv to kvůli svým postojům neměl po srpnu 1968 jednoduché. Navíc nikdy nevstoupil do komunistické strany. Po Sametové revoluci spolu s manželkou založil architektonickou kancelář, dál ale učil na vysoké škole, a to i dlouho po osmdesátce.

Jan Pořízek strávil dětství a mládí ve vesnici Vavřinec v Moravském krasu. Má spoustu krásných vzpomínek, ale zažil i šikanu kvůli svému náboženskému přesvědčení. Nakonec nemohl ani studovat vysněné gymnázium. Absolvoval nicméně jinou střední školu a s odstupem několika let i stavební fakultu. Až do Sametové revoluce ovšem zastával jen hůře placenou práci. Až po roce 1989 pracoval jako vedoucí stavebního úřadu v Blansku a později jako středoškolský pedagog.

Zora Zemene se narodila do smíšené česko-slovenské rodiny poblíž Žiliny. Jako dítě tam potkala Tomáše Garrigue Masaryka i jeho nástupce Edvarda Beneše. Po válce vystudovala žurnalistiku v Praze, záhy poté zakotvila spolu s manželem natrvalo v Brně. Tam vystřídala postupně vícero novinářských pracovních pozic – v Lidových novinách, v univerzitním časopise Universitas i ve stranickém tisku Rovnost. Před svým odchodem do důchodu pracovala několik let i v brněnském rozhlase.

Štěpán Böhm strávil dětství v Tasovicích na Znojemsku. Jako dítě ze smíšené rodiny velmi citlivě vnímal vztahy mezi Čechy a Němci během druhé světové války i během poválečného odsunu německy mluvících obyvatel z pohraničí. Coby sedmiletý byl svědkem znásilnění maminky sovětskými vojáky a na vlastní oči viděl i vraždu svého dědečka, kterého zastřelili příslušníci takzvaných revolučních gard.

Jaroslav Smutný byl profesí projektant, hlavně ale slavný muzikant, zpěvák, skladatel a sběratel lidových písní. Spolu s manželkou založil a vedl řadu folklórních souborů a zapsal více než tři tisíce lidových písniček. K hudbě přimkl v Jihlavě a v Brně, většinu života ale prožil ve Veselí nad Moravou. Po srpnu 1968 vystoupil z komunistické strany a nahlas odsoudil srpnovou okupaci, za což trpěla celá rodina.

Brněnský rodák Miloš Roman Slonek se v létě 1968 vydal na prázdninovou cestu po Rakousku a Švýcarsku. Tam ho v srpnu zastihla zpráva o okupaci Československa, do kterého se až do Sametové revoluce nevrátil. Většinu života strávil v Kanadě, kde měl mimo jiné obchod s lyžařskými potřebami. V roce 2001 se po rozvodu vrátil na rodnou Moravu.

Alena Hudcová se narodila na Silvestra roku 1941 v Brně, záhy se ale spolu s rodiči přestěhovala do rodinného domu ve Veverské Bítýšce. Tam tak prožila konec války, kterou spolu s dalšími obyvateli městečka strávila v podzemním úkrytu za Bítýškou. Celá rodina přečkala přechod fronty bez větší újmy, přesto Hudcová na válečná léta nevzpomíná ráda. I po desítkách let se jí vybavuje úzkost, kterou kdysi jako malé děvčátko cítila.