Advertise on podcast: Jak na Přírodu

Gabriela Pačková pochází z Uherského Hradiště a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého pokračuje v doktorském studiu zoologie. K oboru ji přivedlo až bakalářské studium, během něhož ji výrazně ovlivnila výuka systému bezobratlých i spolupráce s Robinem Kundratou. Jeho nadšení pro zoologii ji přivedlo až k entomologickému výzkumu. V současné době se zabývá měkkotělými zástupci z nadčeledi Elateroidea, především tribem Drilini s výskytem na africkém kontinentu.

Martina Ticháčková, studentka botaniky na PřF UP, ukazuje, že botanika může bavit každého. V podcastu Jak na Přírodu mluví o svém výzkumu, o tom, proč je jaro pro botaniky klíčové a zda je i dnes možné objevit nový druh rostlin. Zastavíme se také u toho, jak si studenti vybírají své výzkumné téma, čím je Česká republika zajímavá z hlediska botanických objevů a co přináší výzva City Nature Challenge zaměřená na mapování městské biodiverzity.

Matematika jako odrazový můstek do světa špičkových technologií? Pro Jáchyma Jelínka to nebyla náhoda, ale přirozená cesta. Už na gymnáziu věděl, že matematika je jeho silná stránka. Když pak objevil aplikovanou matematiku na Přírodovědecké fakultě UP, navíc s možností specializace už na bakalářském stupni, bylo rozhodnuto. Studium nezůstalo jen u teorie. V rámci Technologické platformy KMA spolupracoval s firmou Onsemi a dnes sbírá zkušenosti jako stážista ve Škoda Auto. Jak vypadá první kontakt s praxí ? Dokáže univerzitní matematika obstát v prostředí technologických firem a automobilového průmyslu? Co ho překvapilo? A co všechno obnáší studentské osamostatnění ? Pomáhá sport udržet si disciplínu, týmového ducha i čistou hlavu? I o tom bude rozhovor s Jáchymem Jelínkem.

Fyzika se pro Alžbětu Andrýskovou stala přirozenou součástí jejího profesního směřování, které ji postupně přivedlo až k výzkumu nanotechnologií. Dnes je doktorandkou na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, kterou považuje za svůj druhý domov. Nejraději tráví čas v laboratoři, kde zkoumá nanostrukturované povrchy. Vedle vědy ji naplňuje i práce se studenty – vede Fyzikální klubík, působí jako studentská senátorka v Akademickém senátu PřF UP a ve volném čase hraje na housle.

Jak vypadá geoinformatika z pohledu současného studenta?Josef Myška v podcastu Jak na Přírodu hovoří o tom, co ho k oboru přivedlo, jak ho studium naučilo pracovat s daty, chápat svět z více úhlů a objevovat možnosti digitálních věd. Zároveň ukazuje, že studium nemusí znamenat vzdát se svých koníčků. Pepa hraje na několik hudebních nástrojů, zpívá, pracuje jako barista a vede sociální sítě. Jak se to dá skloubit?

Usměvavý student z Ostravy Lukáš Puch studuje na přírodovědecké fakultě obor Ekologie a ochrana životního prostředí. Nejvíce ho fascinuje ekologie živočichů. „Baví mě hlavně adaptace živočichů na různé výzvy, které jim poskytuje jejich prostředí, i to, jakými vazbami jsou navázáni na své okolí - na rostliny a jiné živočichy,“ vysvětluje.  Na katedře ekologie a životního prostředí se stará o Ekozookoutek, který čítá přes sto živočichů. Co obnáší tato práce a obor, který Lukáš studuje, jak jsme na tom s ochranou přírody v České republice a jaké plány má do budoucna si poslechněte v podcastu Jak na Přírodu.

Za velmi inspirativní považuje Vojtěch Kala prostředí pařížské Sorbonny, kde se na stáži věnoval ne-Gaussovským stavům světla. „Byl to úžasný zážitek z mnoha ohledů, jak z profesního i osobního rozvoje či studijního přístupu.” Student čtvrtého ročníku oboru Optika a optoelektronika chtěl původně studovat medicínu, ale vyhrála fyzika. Během studia ho zaujala kontraintuitivnost kvantové mechaniky, která je pro mnohé těžko pochopitelná. „Díky ní si často studenti připadají jako Alenka v říši divů.“ Vojtěch Kala se rovněž zapojil do studentské grantové soutěže pro doktorandy Igráček a velmi si cení pedagogického přístupu ke studentům na katedře.

Chtěl být zubařem, ale s největší pravděpodobností bude chemikem. Filip Kopa na přírodovědecké fakultě studuje obor Chemie – analytik specialista. „Odjakživa mě lákala práce v laboratoři, a to je ten důvod, proč jsem se ke studiu přihlásil. Mám také rád, jak chemie zasahuje do každodenního běžného života.“ Promítá se i do jeho koníčku – podmořské akvaristiky. Sympatický student z Prostějova také vyzdvihuje až rodinné vztahy s domovskou katedrou analytické chemie. „Známe se se všemi studenty i pedagogy. Pokud máme nějaký problém, můžeme se na ně s důvěrou obrátit.“

Stejně jako mnoho dalších studentů zažívá v současné době Natálie Lípová určitou míru stresu. „Znamená to pro mě více přípravy a práce, odevzdávají se seminární práce a chystáme se k zápočtu,“ říká o předzkouškovém období studentka oboru Geoinformatika a kartografie. Přírodovědeckou fakultu si vybrala i díky tomu, že v rámci Týdne vysokoškolákem na Přírodě si mohla vyzkoušet život vysokoškolského studenta. „Vůbec jsem netušila, kam bych chtěla po střední škole jít. Bavila mě matematika a geografie. Stěžejní pro mě bylo, že jsem mohla katedru geoinformatiky osobně navštívit, takže jsem částečně věděla, do čeho jdu,“ vysvětluje. V podcastu Jak na Přírodu se dále dozvíte, v čem se liší první a druhý ročník bakalářského studia, jak probíhalo začlenění do kolektivu a co ji na oboru nejvíce baví.

Johana Hoffmannová je úspěšnou studentkou přírodovědecké fakulty. Dvakrát vyhrála soutěž o Cenu rektora, ve Studentské vědecké soutěži o Cenu děkana skončila v magisterské kategorii oboru Biologie a ekologie na třetím místě. Sympatická studentka z Uherského Hradiště má za sebou studium učitelství pro střední školy, nyní se věnuje oboru Zoologie. Vydá se Johana Hoffmannová na vědeckou nebo pedagogickou dráhu? Co jí motivuje a baví? Jakými volnočasovými aktivitami kompenzuje náročné studium a práci?

Matematika okouzlila Kláru Drastichovou natolik, že jí dala přednost před studiem jazyků. Na střední škole si o sobě myslela, že je pilná studentka, ale v prvním ročníku se ukázalo, že studiu musí věnovat maximum. „Nenechte se odradit prvními týdny. Když je zvládnete, budou vám další léta odměnou. Důležitá je píle a disciplína. Vždy se to dá zvládnout.“ Studentku oboru Aplikovaná matematika nejvíce zaujala statistika. Říká, že uplatnění v oboru je široké a analýze dat by se chtěla věnovat i v budoucnu. Ve svém volném čase si najde čas na posezení s kamarády, procházky a cvičení jógy.

Zkouškové období znamená pro většinu studentů nadměrný stres. Nejinak tomu je i v případě studenta oboru Environmentální geologie Lukáše Malouška. „Za těch pět let, co studuji v Olomouci, se s trémou snažím pracovat. Je důležité stres zvládnout, což se mi bude hodit i v budoucím povolání.“ Původně chtěl být student z Nového Jičína profesionálním fotbalistou, ale kvůli zranění se musel této myšlenky vzdát. Environmentální geologii vnímá jako obor, který je úzce spjat s přírodou a má široké uplatnění. V současné době i v budoucnu se chce nejvíce věnovat geofyzikálním metodám. Baví ho propojení práce v terénu s následným zpracováním dat na počítači.

Snaží se osvětlovat slepá místa experimentu a pomáhá pochopit kolegům v laboratořích, jakým mechanismem vznikl jejich produkt a co se v průběhu reakce dělo. Dá se s nadsázkou říct, že dokáže zpomalit čas. „Baví mě vhled až na tu atomární úroveň a to, že moje práce výpočetního technika není nikdy stejná. Nejsem takový ten klasický chemik v laboratoři s bílým pláštěm. Já sedím u počítače, přemýšlím a modeluji si své molekuly,” usmívá se student oboru Nanomateriálová chemie Adam Matěj, který ještě před maturitním ročníkem chemii moc rád neměl. Má za sebou několik stáží v zahraničí i náročnou výzvu, jak zvládnout studium v jazyce, který tehdy neovládal. UP a Olomouc mu přirostly k srdci, rád by zůstal u vědy a výzkumu a také vedl studenty v jejich cestě za poznáním.

„Vždycky to jde, když se chce“, usmívá se student experimentální biologie Lukáš. Ve svém věku toho zvládá tolik, že se nechce věřit, že jeho den má čtyřiadvacet hodin. Nejenže studuje dvě vysoké školy, ale také podniká a pracuje v Pevnosti poznání jako koordinátor vzdělávací programů a matematiky. Lukáš ve svém volném čase nezištně pomáhá seniorům a dětem ze znevýhodněných rodin. Za svoji dobrovolnickou činnost získal cenu Křesadlo za rok 2022 a je jasné, že další ocenění na něj v životě čekají. Uvědomuje si, že měl v životě štěstí, protože jej rodiče podporovali a umožnili se rozvíjet. Když teď vidí děti, nad kterými společnost láme hůl, je mu to líto a chce to změnit. Proto se mimo jiné vydal na pedagogickou dráhu, aby dostaly šanci ty děti, které neměly takové štěstí. A co by vzkázal školákům, kteří se ptají, k čemu mi to učení jednou bude? „Že se naučíte latinsky názvy bakterií? To vám asi jednou bude k ničemu… Ale o to přece vůbec nejde. Důležitá je ta cesta za vzděláním - ta vás formuje a učí kriticky pracovat s informacemi. Nejdříve hledejte důkazy a pak si tvořte názor. A to platí v každém oboru.“

Svět čísel a pochopení matematických a fyzikálních zákonů Honzovi dělá takovou radost, že si svůj život bez těchto oborů již nedokáže představit. Jak s úsměvem říká, není to určitě zadarmo, je potřeba píle a čas, ale to úsilí se člověku vrátí a matika ho za to odmění. Je potřeba zabrat, nenechávat věci na poslední chvíli a také nezaspat prvních pár týdnů na začátku studia. Prostě se tomu snažit přijít na kloub! A studovat v Olomouci? To je podle něj ta nejlepší volba, protože je všude kousek a cenově je to dostupné. Navíc může své zkušenosti a znalosti předávat v univerzitním science centru Pevnost poznání, kde úspěšně popularizuje vědu. „Bydlím na náměstí, 50 metrů od Sloupu Nejsvětější Trojice, a když přijedou kamarádi, tak jdeme do legendární a oblíbené hospody Ponorka na pár piv,“ líčí student třetího ročníku. Jednou by chtěl v akademické sféře zůstat a posunout vědecké bádání o kus dál. Držíme mu palce a těšíme se, že o talentovaném studentovi ještě jednou uslyšíme.