Advertise on podcast: Průvodce tancem

Autorka: Jana Návratová Ráno 20. března se na pozvání kabinetu ministra kultury dostavila do Nostického paláce, sídla ministerstva kultury, delegace jedenácti zástupkyň a zástupců asociací za taneční umění a nový cirkus. Přišli na pozvání ministra kultury Oto Klempíře. Byli dobře připraveni na náročnou debatu o stabilizaci sektoru podseknutého sníženým rozpočtem a ochromeného rozpočtovým provizoriem. Co se v bohatě dekorovaném sále toho dopoledne projednávalo a s jakým výsledkem? Jaké dojmy si z jednání představitelé tance a nového cirkusu odnesli? A jak se jim jeví snaha ministra o odpovědnou kulturní politiku? To se dozvíte v dnešním Průvodci tancem v souvislostech, kterým vás provede Jana Návratová. Jedním z hlavních témat dlouhé diskuse bylo dorovnání letošního rozpočtu, jehož bezprecedentní krácení přivedlo začátkem března před ministerstvo kultury tisíce protestujících studentů. „Jsem bytostně přesvědčen, že bez tohoto důrazného upozornění by k tomu setkání s ministrem vůbec nedošlo,“ říká Zdeněk Prokeš z Nadačního fondu pro taneční kariéru. Dnes je jasné, že dorovnat rozpočet se nepodařilo. Jak ale bude finančně vypadat příští rok a ty následující? „Náš základní cíl by měl být, aby nedošlo k naplnění střednědobého rozpočtového plánu,“ říká Ondřej Vykoukal z Asociace nového cirkusu s odkazem na fakt, že vláda Andreje Babiše plánuje v oblasti kultury další nemalé škrty. Kouzelné slovo, které se neustále do debaty vracelo, bylo „stabilita“. V kontextu výsledku série debat, kterých proběhlo celkem pět, a následných výroků a rozhodnutí ministra zní to slovo přinejmenším ironicky, když ne vůči celému sektoru přímo výsměšně. Jde totiž o víc, což za mluvčí podcastu shrnuje Markéta Málková, předsedkyně Vize tance: „Když začíná totalitní režim, kultura je první, na co se začíná sahat. Jsme takový kanárek v dole. Situace je dnes alarmující, a proto nesmíme mlčet.“

autorka: Natálie Bulvasová perex HP: V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost.  V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. Českobudějovická Sněhová královna choreografa Paula Juliuse podle Lucie Dercsényi vychází nejlépe v rovině současného tance a bude dobře sloužit jako rodinná inscenace, která zaujme především děti. Kabaretní show Hezky česky i novinka Směj se, pořád se směj! tematizují podstatná společenská témata. Uskupení PiNKBUS propojilo politické skeče, prvky drag show a burlesky a v návaznosti na svou satiru o Slovensku se nyní zaměřuje na českou (nejen) politickou kulturu. Pohybová inscenace souboru Jany Burkiewiczové zase otevírá téma vyhoření, tlaku na výkon a posedlosti úspěchem mimo jiné za pomoci propojení lidového a současného tance. Recenzentka Rozálie Andělová také reflektovala letošní ročník Bazaar Festivalu s tématem lidských i nelidských společenství. Mezinárodní festival, jenž je podle autorky textu v životní formě, zároveň čelí nejisté budoucnosti kvůli škrtům v ministerských dotacích. Dále se epizoda vrací k osobnosti tanečníka Erika Bruhna a k jeho odkazu v dějinách baletu. V úhlu pohledu Jany Bohutínské pak zaznívá výzva k aktivnějšímu postoji kulturní obce, která by měla reagovat na aktuální politické dění i jinak než pouhým vyjednáváním. Jak daleko může tlak na kulturu zajít, totiž máme možnost sledovat v přímém přenosu na Slovensku nebo v Maďarsku. V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost. Podle Brtnické je všechno umění politické ze své podstaty, míra jeho angažovanosti ale záleží na kontextu. „Dílo se najednou může objevit v kontextu, kde vyzní úplně jinak, než bylo zamýšleno,“ říká a odkazuje na svou inscenaci Enola o svržení atomové bomby. Ta měla metaforicky zobrazovat člověka, který se vypořádává s fatální situací, s „výbuchem“. Inscenace je i po deseti letech stále na repertoáru, protože se v novém válečném kontextu její význam proměnil a z jednotlivce se přesunul ke komunitě. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

V novém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová ohlíží za aktuálním děním na české taneční scéně. Vrací se k premiérám Baletu Národního divadla v Praze i Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a k inscenaci One Gesture uvedené na festivalu Malá inventura. Nechybí ani reflexe situace v divadle PONEC a širší debaty o podmínkách práce v kultuře. Zazní hodnocení triptychu Avant-Garde, který patří podle recenzentky Zuzany Rafajové k nejlepším večerům Baletu Národního divadla za poslední dekádu, i komponovaného programu Nejen Mozart! v Ostravě, jenž propojuje různé choreografické přístupy k tanci na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Ve třetím zmíněném textu, jenž reflektuje inscenaci One Gesture souboru Temporary Collective, zvolili jeho autoři Rozálie Andělová a Josef Bartoš formu scrollytellingu a upozornili na limity převodu logiky sociálních sítí do divadelního jazyka. Podcast se dále věnuje rozhovoru publikovanému na Tanečních aktualitách s tanečnicí Natašou Novotnou o rezidenčním systému v divadle PONEC, kde se cítila jako „host na vlastní náklady“. Závěrem otevírá glosa Jany Návratové otázky férového odměňování, pracovní etiky v kultuře a snahy o spravedlivé podmínky, které ale budou bez systémových změn v přímém rozporu s ekonomickou realitou celého oboru.  V tematické části podcastu redaktorka hovoří s tanečníkem Honzou Malíkem, který působil jako člen grantové komise slovenského Fondu na podporu umění. Rada fondu 18. března zrušila všechny víceleté granty, čímž došlo bez jakéhokoliv vysvětlení k ukončení již platných smluv. Podle Malíka, jenž je mimo jiné také dramaturgem jednoho z dotčených subjektů, mezinárodního tanečního festivalu Nu Dance Fest, se v podstatě jedná o protiprávní situaci. Shledává v ní ale i naději. „Kdo má tu potřebu tvořit, tak zkrátka tvořit bude, třeba do šuplíku, třeba ve skrytu, třeba bude vytvářet bytové divadlo,“ myslí si. Umění se v této nové situaci může stát uměním vzdoru a být více angažované, naléhavé a díky tomu i autentické. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie Bulvasová V dalším dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem české taneční a pohybové scény. Druhá březnová epizoda se zastavuje u několika nových premiér. Přibližuje fyzický duet Flotsam and Jetsam Lukase Blahy Blisse a Andreje Štěpity, který podle recenze Hany Strejčkové propojuje fyzické divadlo, tanec i objektovou manipulaci. Performativní esej Trapéza ve Studiu Hrdinů polské choreografky Izy Szostak je sice inspirovaný cirkusem a klaunstvím, ale tato inspirace se na scéně projevuje jen okrajově. Lucy Grace Macphail v libereckém Divadle F. X. Šaldy představila choreografii o skotské krajině a tradicích, která svůj inspirační zdroj podle recenze Barbory Truksové využívá s lepším výsledkem.  V podcastu zazní také připomínka padesátin belgického choreografa Sidiho Larbiho Cherkaouiho, který ve své tvorbě propojuje různé kulturní tradice a pohybové jazyky, a ohlédneme se i za aktuálním děním v kulturní politice. Stále trvající debatu rozšířilo zveřejnění bodového ohodnocení projektů, ale i studentská demonstrace Stojíme za kulturou nebo kontinuální performance iniciativy Umění trvá. V rozhovoru s Tobiášem Wallerem otevřeme otázku vztahu mladého publika k tanci. Taneční publicista odpovídá na to, jak mladí lidé taneční umění vnímají, co je od návštěvy představení odrazuje a proč se někdy může zdát, že tanec působí jako uzavřený nebo elitní prostor. Epizoda je dostupná ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef Bartoš Osmileté studium tance na konzervatořích není procházka růžovým sadem. Na tanečních sálech studenti tráví většinu času, zbytek pak zabírají další související školní aktivity. Tanec se pro mladé aspiranty stává po dobu osmi let synonymem života. Nicméně po absolutoriu se může stát, že najednou studenti nezapadají do „typu“, který šéfové a šéfky baletních souborů hledají. Jedná se o běžnou situaci, která výrazným způsobem znemožňuje přechod mezi konzervatoří a profesionálním angažmá. Pomocnou ruku v  takovém případě mohou podat juniorské soubory, které se také staly tématem dnešního vydání podcastu Průvodce tancem v  souvislostech. Františka Sochorová, absolventka Pražské taneční konzervatoře a hostka podcastu, to říká jasně: „Konzervatoře nepřipravují studenty na tu alternativu, že práci nedostanou. Mnoho studentů pak prochází krizí identity, protože osm let pro ně byl tanec úplně vše.“ Realitu oboru pak shrnuje následovně: „Nezáleží na tom, jak je člověk schopný, ale jaké má štěstí. Nouzi o práci mají úplně všichni.“ Koneckonců s tím souhlasí i Alena Pešková, choreografka a bývalá vedoucí libereckého baletu, která zmínila ono hledání typů. Menší regionální soubory totiž nemají tolik vůle při výběru a musí se orientovat podle specifického repertoáru adaptovaného pro menší scény. Marika Blahoutová, choreografka a produkční Bohemia Baletu, jednoho z juniorských souborů u nás, pak přitakává, že právě ansámbly tohoto typu mohou být pomyslnou záchrannou sítí. Pešková zároveň upozorňuje, že juniorské soubory mohou být vhodnou platformou pro experiment, který si velké profesionální soubory dovolí jen málokdy. Blahoutová ale upozorňuje na tíživou situaci souboru, který je do značné míry závislý na grantových výzvách. Připomíná tím také aktuální situaci kolem grantových řízení Ministerstva kultury, která se v posledních dnech nacházejí v ohnisku společenského zájmu: „Čekáme s napětím, jak dopadnou granty na Ministerstvu kultury. Bojujeme o to, aby nás systém nechal přežít.“

Autorka: Natálie Bulvasová V prvním březnovém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem na české taneční scéně i širším otázkám, které se dnes kolem tanečního a pohybového umění otevírají. Podcast začíná reflexí inscenace Labutí jezero v Divadle města Ústí nad Labem. Na základě recenze Tobiáše Wallera se zaměřuje na to, jak se regionální baletní soubor vyrovnal s ikonickým titulem klasického repertoáru a proč se podle recenzenta vyplatilo i přes omezené podmínky a komorní jeviště vsadit na klasiku. Zaměříme se také na téma těhotenství a mateřství v tanci, které bývá vnímáno jako přerušení kariéry, nebo dokonce její konec. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech sdílely své zkušenosti choreografky Martina Hajdyla Lacová a Markéta Vajdová. Proměny těla spojené s mateřstvím reflektovaly ve své umělecké práci, konkrétně v projektech Bodies in Progress, vznikajícím přímo během těhotenství, a F*cking Beautiful Spring, který tanečnici nabídl prostor pro hluboce osobní interpretaci. Epizoda se věnuje také aktuální situaci v oblasti kulturní politiky. Shrnuje hlavní teze vyjádření Asociace nezávislých divadel ČR k návrhu výdajů státního rozpočtu na kulturu a otevřeného dopisu, který reaguje na útoky ministra kultury Oty Klempíře na grantové komise.  V závěru podcastu se spolu s hlavním tématem opět vracíme k regionálním baletům a pomyslným Labutím jezerům na českých jevištích. S taneční publicistkou Barborou Truksovou rozebíráme výzvy, které před sedmi českými regionálními balety stojí, jejich hlavní poslání a divácká očekávání. Epizoda je nyní dostupná ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Clara Zanga Těhotenství bývá v tanečním světě vnímáno minimálně jako přerušení kariéry, v prostředí klasického baletu často jako úplná stopka. Objevují se však i díla, která z něj činí jevištní téma nebo proměny těla s ním spojené pojímají jako ústřední prvek choreografie. Na takových projektech v minulosti pracovaly Markéta Vajdová i Martina Hajdyla Lacová. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech mluvily také o tom, jak mateřství ovlivnilo jejich kariéru i pohybové možnosti a zda je svět tance na potřeby rodičů vůbec připraven. Hajdyla Lacová vysvětluje, že při předchozích dvou těhotenstvích necítila potřebu toto téma umělecky reflektovat. Až při tom posledním ji motivovala taneční legenda David Zambrano, a tak začalo vznikat dílo Bodies in Progress, které hrála pouze během svého těhotenství. Při předchozích dvou těhotenstvích se prý vždy těšila, až bude ve svém těle zase sama. Tentokrát to ale bylo jinak. „Přemýšlela jsem, jak ten stav přijmout, jak si z něj vzít sílu jako podnět k pohybu, i když to není vždy příjemné,“ vysvětluje. Po porodu na Bodies in Progress volně navázala s Bodies After Progress, v němž vystupuje se svou dcerou.  Oproti tomu Markéta Vajdová přiznává, že jí byl tento tělesný stav natolik fyzicky nepříjemný, že vůbec neměla chuť k pohybu. Už jako umělkyně sžívající se s mateřskou rolí však působivě ztvárnila těhotnou mladou dívku v díle F*****g Beautiful Spring. Přiznává přitom, že i když má jít o nečekaně těhotnou mladou ženu, ona do postavy výrazně vložila svou vlastní mateřskou zkušenost. „V závěrečné části vždy vyloženě cítím syna ve své náruči. Je to tak silná zkušenost, že se od ní nelze oprostit,“ říká. Po narození dítěte u ní také došlo k zásadnímu tvůrčímu obratu: neměla už takovou chuť sama vytvářet choreografie a začala se cítit spíše interpretkou. „Cítím, že s věkem jsem mnohem silnější jako člověk, ale ne jako tvůrce. Jako interpret se na jevišti cítím mnohem jistěji,“ uzavírá. 

Autorka: Natálie Bulvasová V dalším díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem na české i mezinárodní taneční scéně. Ohlíží se za premiérou Programu 7 juniorského souboru Baletu Národního divadla Brno NdB2, který se vrací ke třem choreografiím z let 2022 a 2023 a podle reflexe Ivany Kloubkové potvrzuje vysoké interpretační kvality mladých tanečníků. Epizoda připomíná také 54. ročník soutěže Prix de Lausanne, kde cenu za celoživotní přínos světu tance získala francouzská primabalerína Sylvie Guillem, osobnost, jež zásadně proměnila podobu klasického baletu.  Prostor dostává i rozhovor s choreografkou a spoluzakladatelkou souboru Déjà Donné Lenkou Flory. Pro Taneční aktuality reflektovala životní změny a nabídla i kritický pohled na současnou českou taneční scénu. Na ženy v české kultuře se zaměřila také Miřenka Čechová v inscenaci DVACETjedna. V podcastu zmiňujeme rozhovor, v němž choreografka mluví o spolupráci s režisérkami, jimž nabídla k využití své tělo, ale také o nástrahách, kterým ženy umělkyně při své práci čelí. V závěru se podcast věnuje domácí kulturní politice a shrnuje klíčové teze textu Jany Bohutínské o Ministerstvu kultury, zejména o nedostatku komunikace, transparentnosti a nejistotách kolem financování kultury. S Janou Bohutínskou navazujeme i v hlavním tématu epizody a bavíme se o situaci v Divadle PONEC. Divadlo totiž nebylo v prvním roce pod dramaturgickou správou tříčlenné umělecké rady Magistrátem hlavního města Prahy navrženo k podpoře v rámci víceletého grantu. Podcast je nyní k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie Bulvasová V prvním novoročním dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět věnuje aktuálnímu dění na české taneční a pohybové scéně. Ohlíží se za dvěma komponovanými večery Baletního souboru Jihočeského divadla a Bohemia Baletu. Českobudějovický program Next Place přináší generační výpověď o dospívání a hledání místa ve světě v choreografiích What’s Next? a My Place, které se liší autorským přístupem i pohybovým jazykem. Místo na zemi souboru Bohemia Balet ve spolupráci s kolektivem Fluō naopak otevírá otázku stylové jednotnosti programu a obměnu přináší zejména choreografií Green Notes. Epizoda připomíná také 125. výročí narození Kurta Joosse, jednoho ze zakladatelů Tanztheater, a přináší vzpomínku na nedávno zesnulou Miroslavu Pešíkovou, emeritní sólistku Národního divadla. V závěrečné části dílu otevíráme debatu o pražských kulturních grantech, která se rozvinula kolem textů Jany Bohutínské a Jana Žůrka. S předsedkyní profesní organizace Vize tance Markétou Hrdličkou Málkovou si povídáme o kulturní politice hlavního města a jejích dopadech na oblast tance a pohybového umění. Epizoda je k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Jana Návratová   Uplynulé parlamentní volby zamíchaly kartami a do čela našeho státu se dostala nová politická reprezentace. Změna je to razantní a diskuse o ní všudypřítomné. Ještě v době adventu jsme proto pozvali k rozhovoru do našeho podcastu Průvodce tancem v souvislostech Hanu Polanskou a Jana Žůrka, zástupce české umělecké sféry, kteří oba politiku intenzivně sledují, komentují a také se v ní angažují.   Hana Polanská, která kandidovala v parlamentních volbách za stranu Levice a často se na sociálních sítích vyjadřuje ke stavu současného světa a geopolitickým tématům, je angažovanou kritičkou neoliberálního kapitalismu a domnívá se, že toto zřízení za rouškou falešného pocitu svobody jedince, podporou soutěživosti a tlaku na výkon, plošně vykořisťuje a nechává moc hrstce jedinců.    Zatímco Hana hodně čerpá ze současné filozofie, akademických diskurzů, ale také z oblasti dance studies, Jan Žůrek vychází z praxe. Dlouhá léta organizoval mezinárodní festival Divadelní Flora, než se rozhodl vyzkoušet si „druhý břeh“ a vstoupil do komunální politiky, v níž se brzy dostal do poměrně vysoké funkce radního pro kulturu Olomouckého kraje. Jeho perspektiva je zkušenostní: „Vidím prekarizaci umělců na volné noze, vidím obrovské problémy v ohodnocování zaměstnanců v příspěvkových organizací v oblasti kultury a vidím reálné dopady na kvalitu tvorby,“ říká v našem podcastu a dodává, že v kultuře chybí nejen peníze, ale také kompetence na to, aby mohla být životaschopným odvětvím. O tom, jak hodnotí naši hosté míru relevance a angažovanosti současného umění v Česku, se dozvíte v dnešním dílu.

Autorka: Natálie Bulvasová V posledním Průvodci tancem roku 2025 přinášíme přehled aktuálního dění na české taneční, pohybové a novocirkusové scéně. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlíží za novým projektem Baletu Národního divadla Brno 3 s názvem Masters, který otevírá téma tvorby pro zralé interprety, a za premiérou inscenace DVACETjedna Miřenky Čechové, která propůjčila své tělo dvaceti režisérkám, aby v krátkých fragmentech ztvárnily zkušenosti žen-umělkyň. Za nový cirkus připomeneme kabaret Armagedon: Poslední derniéra souboru Losers Cirque Company, a za drag scénu inscenaci Fallen Olymp platformy PiNKBUS. Ta otevřela na webu Tanečních aktualit kritický dialog mezi dvěma autorkami, což poukázalo na možnosti vícehlasého čtení jednoho díla a naznačilo nový směr kritické reflexe. Zazní také vzpomínka na právě zesnulého nizozemského choreografa Hanse van Manena a informace o jmenování Adama Halaše novým děkanem Hudební a taneční fakulty AMU. Hlavním tématem epizody je 30. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. O jeho významu pro českou taneční scénu, konkrétních inscenacích i Kulturní stanici Galaxie, kde po dobu čtyř měsíců probíhal, hovoří režisérka a publicistka Hana Strejčková. Epizodu si můžete poslechnout na našem webu i ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef Bartoš Louskáček ruského choreografa Lva Ivanova z roku 1892 se stal fenoménem, který každoročně během adventního období láká do divadel početné publikum. Jedná se totiž o jediný baletní titulem s vánoční tematikou, a proto je mnohdy ideální volbou pro rodiny s dětmi. Adéla Pollertová, bývalá sólistka Hamburg Ballett a Baletu Národního divadla a hostka našeho dnešního dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech, kromě svátečního námětu zmiňuje, že důležitá je podle ní i ritualizace Vánoc, a právě Louskáček se stal její součástí. „Je to něco, co na Vánoce lidé chtějí. Louskáček je fenomén i proto, že jeho příběh není tak komplikovaný a pochopí ho úplně každý.” dodává Pollertová. Taneční historička, kritička a pedagožka Katedry tance pražské HAMU Zuzana Rafajová však vzápětí upozorňuje, že Louskáček ani zdaleka nebyl fenoménem vždy. „V žádném případě to nevypadalo, že z něj bude taková bomba, jaká je dnes. Před 140 lety by to asi nikoho ani nenapadlo.“ Dobové kritiky tehdejší novince vyčítaly téměř vše, zejména choreografii a prostou dějovou linku. Naopak jejich autoři vyzdvihovali interpretační výkony a hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Víme ale, že ani on nebyl z tématu Louskáčka nadšen. Navíc ho postihla rodinná tragédie; v období příprav mu zemřela sestra, a proto měl balet premiéru až v prosinci 1892, jak dodává Rafajová. Louskáček se dočkal svého uvedení mimo Rusko až v roce 1908. Zajímavostí je, že si jej vybral tehdejší šéf Baletu Národního divadla v Praze Achille Viscusi a uvedl ho na jevišti naší první scény spolu se slavnou hostující primabalerínou Tamarou Karsavinou. Ke své slávě se ale Louskáček přiblížil v polovině 20. století, kdy jej pro soubor New York City Ballet inscenoval a následně nechal zfilmovat George Balanchine. Pollertová přitakává: „Amerika z Louskáčka udělala show a Evropa se pak inspirovala v tom, že by to mohl být dobrý kasaštyk.“  Proč je podle našich hostek Louskáček kýčem a verzi jakého choreografa či choreografky by rády viděly? Jaký nástroj musí nutně soubor do svých orchestrů zařídit, aby Louskáčka mohl hrát? A je Louskáček technicky náročný, nebo se naopak dá oproti jiným baletním titulům zvládat levou zadní? O tom si můžete poslechnout v podcastových aplikacích nebo po přihlášení na našem webu.

Autorka: Natálie Bulvasová První prosincové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší přehled premiér a projektů, které obohatily českou taneční scénu na sklonku podzimu. Nový díl se věnuje jak klasickým titulům, tak experimentálním formám a doplní jej téma práce se seniorskými interpretkami a interprety. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlédne za plzeňskou La Bayadère Michala Štípy, kde se podle recenze Lucie Dercsényi potkává vizuální opulence s nedotaženým nastudováním. Podíváme se také na dojemnou a hravou inscenaci V parku Radima Vizváryho pro Laternu magiku, která citlivě pracuje s tématem stárnutí a tělesné paměti. Nechybí experimentální performance All Is Good in Heaven souboru Farma v jeskyni propojená s výstavou Davida Lynche v pražském DOXu, ani autorská inscenace žongléra Aleše Hrdličky Orbiting Zero budující černobílý vesmír plný kruhů, gravitace a iluzionistiky. Připomeneme odchod významné osobnosti české baletní scény Hany Machové-Jureczkové a v závěru se zastavíme u festivalu Bread & Dance, který letos ovlivnily i změny na České taneční platformě. Hlavním fokusem epizody, jenž navazuje na Vizváryho inscenaci V parku, je zapojení tanečnic a tanečníků v seniorském věku do pohybové tvorby. V rozhovoru téma rozvede choreografka Ester Trčková na základě svých poznatků z tvorby inscenace Entropie. Představí, jaké jsou limity i potenciál starších těl na jevišti a co může mezigenerační setkávání taneční tvorbě přinést. Díl je již k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie Bulvasová Druhé listopadové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem se nese v duchu oslav. Redaktorka Natálie Bulvasová přináší přehled událostí, které v uplynulých týdnech formovaly českou taneční scénu, od výročních titulů po novinky uvedené v Praze i v regionech.  Soubor DEKKADANCERS oslavil své desáté výročí energickou a efektní inscenací Studio 54, která přenáší na scénu ARCHY+ legendární newyorský klub. Další z reflektovaných premiér je Frida Mariky Mikanové z libereckého Divadla F. X. Šaldy, která v choreografii propojuje neoklasiku, flamenco a mexický folklor. V pražském Studiu Hrdinů uvedl performer Jan Bárta svou konceptuální performanci HIT s filozofickým přesahem. Ohlédneme se také za stoletým výročím narození primabaleríny Maji Plisecké a v souvislosti s novým vedením Národního divadla Brno mluvíme i o budoucí vedoucí Baletu Darie Klimentové. Hlavním tématem epizody je padesáté výročí Pražského komorního baletu, které se proměnilo v oznámení o pozastavení činnosti. S šéfredaktorem Tanečních aktualit Josefem Bartošem rozebíráme, čím je soubor na české taneční scéně specifický, proč vůbec k pozastavení činnosti došlo a jak se projevuje jeho konzervativnost. Celý díl si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Clara Zanga Pohybové divadlo a tanec si jen zřídka nacházejí cestu do mainstreamových médií. Tvůrkyním inscenace Kuchyňské porno z uskupení Nebojsy se to však povedlo, aniž by měly za zády zkušený komunikační tým. Jak se jim to podařilo? Které největší prohřešky tanečníci v komunikaci s médii dělají? A funguje lépe silné téma, nebo propojení se známými osobnostmi? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom diskutovaly odbornice na kulturní PR Michaela Sikorová a členka uskupení Nebojsy Tereza Holubová.  Impulsem k vytvoření inscenace Kuchyňské porno se stala kniha právničky a publicistky Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané? – feministický text o každodenních stereotypech a nerovnostech. Možná i tím, že tvůrčí trio ve složení Tereza Holubová, Kristýna Štarhová a Bára Viceníková vycházelo z relativně známé publikace, se jim podařilo oslovit diváky a divačky, kteří běžně na pohybové divadlo nechodí.  Úspěch inscenace podle Michaely Sikorové potvrzuje, že i alternativní umění může proniknout do širšího povědomí, pokud dokáže srozumitelně komunikovat své téma. „V dnešní době, kdy se kulturní rubriky slučují s lifestylovými, je klíčové stavět na silném tématu – ne nutně na známých jménech,“ vysvětluje. Kuchyňské porno tak díky propojení aktuálního společenského tématu, výrazné estetiky a přístupné formy zaujalo média i veřejnost a prodeje se zvyšují s každou reprízou. „Zjednodušit sdělení neznamená snižovat hodnotu díla. Naopak, někdy je nejtěžší být prostě srozumitelný,“ věří Holubová.