Advertise on podcast: Průvodce tancem

V prvním díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem v sezóně 2026/2027 se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje zářijovým tanečním a pohybovým událostem. Laterna magika přispěla k oslavám nedožitých devadesátých narozenin Václava Havla premiérou Perpetuum Havel Radima Vizváryho a Petra Boháče, která vychází z Havlova libreta a sleduje sedm dní v životě politického vězně. Recenzentka Clara Zanga vyzdvihla výkon Romana Zotova-Mikshina a způsob, jakým inscenace zachytila monotónnost vězeňského života. Balet Národního divadla Brno uvedl Masku, poslední celovečerní inscenaci odcházejícího šéfa Mária Radačovského. Podle recenze Ivany Kloubkové ji zdobily precizní partnerská práce a živá interpretace Chopina a Liszta klavíristou Ivem Kahánkem. Při příležitosti 150 let od narození dále v podcastu připomínáme Nikolaje Sergejeva, který po emigraci z Ruska přenesl na Západ materiály k více než dvaceti baletům carského repertoáru, čímž se zasloužil o jejich rozšíření. Obracíme se také za znovuotevřením Studia ALTA, které si k osmnáctým narozeninám po tříleté rekonstrukci bývalého Panského pivovaru v Libni nadělilo nový sál pro dvě stě diváků. Reportáž Veroniky Joškové Štefanovémapovala dopady nižší a nejisté veřejné podpory na český nový cirkus: Letní Letná musela omezit program a zrušit tradiční bezplatné zahájení, MOVE Fest Ostrava nemohl podpořit mladé tvůrce, Losers Cirque Company odložili nákladnou inscenaci a festival Žonglobalizace si po třetinovém propadu dotace nedovolila účast zahraničních hostů.  Na reportáž o financování nového cirkusu navazuje rozhovor s výkonným ředitelem Cirku La Putyka a Jatek78 Ondřejem Vykoukalem. Cirk La Putyka patří k divácky úspěšným českým novocirkusovým souborům a sám jeho ředitel uvádí, že přibližně 80 % rozpočtu pokrývá z vlastní činnosti. V rozhovoru proto zaznívá otázka, co veřejné financování umožňuje dělat jinak. „Jedním ze základních přínosů dotace je to, že můžeme držet cenu vstupenky na relativně přijatelné úrovni. Pouze ze vstupného v současné výši bychom fungovat nemohli,“ odpovídá Vykoukal. Všichni tvůrci podle jeho názoru chodí do rizika, protože žádné projekty není možné plánovat jen několik měsíců dopředu. K tomu by ale v nejhorším případě mohlo dojít, odkazuje na letos ještě stále nevypsaný termín podání grantových žádostí ministerstva kultury. Epizoda je nyní k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje červnovým událostem na české taneční a pohybové scéně. Soubor Tantehorse uvedl novinku S(t)IGMA režisérky Miřenky Čechové, která prostřednictvím dokumentárních metod zkoumá fenomén manosféry a proměny současné maskulinity. Recenzentka Clara Zanga oceňuje především schopnost inscenace ukázat mechanismy, jimiž se mladí muži mohou dostávat do prostředí internetových komunit založených na misogynii. Výsledkem druhého ročníku projektu DEKKA KICK-OFF byl komponovaný večer Distortion uvedený v ARŠE+. Tatiana Doležalová ve své recenzi vyzdvihuje zejména choreografii PARALLAX Alice Silné inspirovanou Havranem Edgara Allana Poea, která propojuje detektivní narativ s tématem zaznamenávání reality prostřednictvím fotografie. Také choreografie Nun-bit Elišky Nevoralové a Over the Rainbow İpek Özgen různými způsoby rozvíjejí motiv zkresleného vnímání reality. Připomínáme rozhovor Zuzany Rafajové s choreografkou Janou Burkiewiczovou, která se stane novou porotkyní StarDance. Burkiewiczová v něm hovoří o vztahu současného tance a popkultury, o významu větší viditelnosti tanečního umění i o profesních snech spojených s velkými ansámblovými projekty. Další část podcastu se vrací k jubileu choreografky Martiny Hajdyly Lacové a ke knize Nikola Márová: Primabalerína, která mapuje kariéru jedné z nejvýraznějších českých baletních osobností posledních desetiletí. Tematická část podcastu přináší rozhovor s choreografkou a studentkou HAMU Alicí Silnou, která v rámci projektu DEKKA KICK-OFF vytvořila choreografii PARALLAX. V rozhovoru mluví o vzniku díla, o zkušenosti s tvorbou v profesionálních podmínkách i o postavení začínajících choreografek a choreografů v současném českém tanečním prostředí. Na projektu oceňuje posun od minulého pilotního ročníku a hlavně možnost mít pevné technické a produkční zázemí. „Měla jsem pocit, že se můžu plně soustředit na proces a dotáhnout dílo – na rozdíl od školních choreografií – do konce tak, jak ho chci opravdu prezentovat,“ říká v rozhovoru. Epizoda je nyní k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

V letošním roce si připomínáme 185. výročí od prvního uvedení romantického baletu Giselle. Tento klenot klasického repertoáru v choreografii Julese Perrota a Jeana Coralliho se stal synonymem doby, ve které vznikl a zároveň také jedním z nejhranějším baletních titulů. Příběh mladé venkovanky Giselle, která umře puknutím srdce z neopětované lásky a promění se ve vílu chránící svého milého dodnes láká diváckou pozornost. Co je na Giselle tak ojedinělého, že se uvádí i dvě století po své premiéře? Jak se její inscenování proměňuje v čase? A jaké to je tančit Giselle? To se dozvíte v dnešní epizodě podcastu Průvodce tancem v souvislostech.  Nevíme sice, jak vypadala původní choreografie, zato se dochovalo libreto, partitura a dobová recenze. „Ten příběh je obrovsky silný. Ani nemusíte v životě zažít takovou lásku, ale ten příběh s vámi stejně rezonuje,“ tvrdí taneční historička Zuzana Rafajová. Zároveň dodává, že většina partů, které dnes považujeme za typické právě pro tento balet, v původní inscenaci určitě nebyla. Nikola Márová, bývalá první sólistka baletu Národního divadla, mluví mimo jiné o tom, že pro ni Giselle nebyla náročná po technické, ale zejména po herecké stránce. „Připadala jsem si na tak významnou hereckou roli mladá a životně nezkušená. Byl to pro mě oříšek na začátek kariéry,“ dodává, když popisuje své zážitky z Národního divadla. Márová v podcastu dále vzpomíná na své první kroky coby studentky na taneční konzervatoři, které formovaly její budoucí pojetí titulní postavy: „Když byla Giselle v Národním divadle, ještě jsem studovala a shodou okolností primabalerína Hana Vláčilová byla moje pedagožka na scénickou praxi. Takže pro mě bylo něco nepopsatelného, když jsem se šla podívat na její představení a za dva dny na to ona mě učila ve škole. Neskutečně jsem ji obdivovala.” Taneční pedagog a dramaturg Václav Janeček upozorňuje, že příběh Giselle stále dojímá a má dramatický spád zejména kvůli zradě, která celý příběh rámuje. Mluví také o přípravách tohoto baletu v ostravském souboru a o tom, jak je důležité sledovat aktuální nastavení společnosti, „aby to zkrátka nebyla jenom rekonstrukce pro fajnšmejkry.“ V podcastu se ale také zmiňujeme o moderních a současných verzí Giselle. Nikola Márová prozradila, že jednu dobu byla její nejoblíbenější Giselle od Matse Eka, nicméně také jedním dechem upozorňuje, že nová pojetí musí být skutečně inteligentní, aby se nejednalo o pouhou změnu pro změnu. Rafajová pak dodává, že i historické rekonstrukce a interpretace mají své kouzlo: „Inscenace Ratmanského z roku 2019 je zřejmě nejvěrnější původní premiéře, protože pracoval s těmi nejstaršími materiály. Velmi úzce se drží původního libreta a původních charakterů, což je pro mě neskutečně osvěžující.“ Závěrem Rafajová také prozrazuje historické zajímavosti, jako například pojetí Giselle jako hravé puberťačky nebo víl coby mnohem větších „drsňaček“, než se jeví dnes. Celou epizodu si můžete poslechnout po přihlášení do svého profilu.

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje květnovým událostem na české taneční a pohybové scéně. Balet Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedl komponovaný večer Inside, který spojuje choreografie Jiřího Pokorného, Petra Zusky a Jiřího Kyliána. Recenzentka Barbora Trusková vyzdvihuje Zuskovu Sinfoniettu a Kyliánových Šest tanců, naopak novinka Jiřího Pokorného podle ní přes dobrou úroveň interpretů a promyšlenou vizuální stránku nerozvíjí svůj tematický potenciál. Rezidenční umělkyně Divadla PONEC Adriana Štefaňáková uvedla inscenaci Triptych: Genesis / Metamorphosis / 6'7. Clara Zanga ve svém textu chválí autorčinu schopnost s nadhledem reflektovat digitální zahlcení, sociální sítě a proměnu lidské pozornosti a choreografie podle ní představuje povedený autorský debut. Další recenze se věnuje romantickému baletu Giselle v nastudování Rodolfa Castellanose v Národním divadle Brno. Zuzana Rafajová popisuje dramaturgické a režijní problémy prvního jednání, oceňuje ale technickou kvalitu druhé části, především výkon dámského sboru víl. V epizodě si připomínáme také čtyřicáté narozeniny první sólistky londýnského The Royal Ballet Natalie Osipové, informujeme o jmenování Bohumíry Eliášové novou vedoucí Katedry tance HAMU a vracíme se k debatě o dopadech letošních rozpočtových škrtů na fungování nezávislých tanečních souborů. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o něm hovořili Linda Svidró z Pražského komorního baletu a Václav Kuneš ze souboru 420PEOPLE. Tematická část podcastu je věnována taneční improvizaci, či lépe řečeno okamžité kompozici, o níž hovoří performerka, pedagožka a vedoucí Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU Misha Rais. Okamžitá kompozice má podle ní společenský a politický potenciál. „Vychází ze schopnosti naslouchat přítomnému okamžiku, sobě a ostatním, vnímat situaci a komponovat s tím, co vzniká. To nás může inspirovat v umění navázat dialog,“ říká v rozhovoru. Rais považuje okamžitou kompozici za demokratickou formu, která dokáže diváky i performery učit, jak nahlížet všechny složky představení ve vztahu k sobě navzájem. Rozhovor navazuje na mezinárodní sympozium Vnitřní řeč jako jevištní gesto v okamžité kompozici, které se uskuteční ve dnech 22.–26. června. Celou epizodu si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Když se letos na jaře ukázalo, že rozpočet Ministerstva kultury bude o 1,17 miliardy tenčí, než podle plánů předchozí vlády, brzy vyšlo najevo, že škrty dopadnou především na tak zvanou živou kulturu - tedy i nezávislé taneční soubory. Řada z nich se již dříve potýkala s finanční nestabilitou. Před rokem se kvůli snížení grantů ocitl v krizi Pražský komorní balet a podle umělecké šéfky tělesa Lindy Svidró funguje od té doby v režimu krizového managementu. „Kdybych byla skutečným ekonomem a vedla třeba pekárnu, od zítřka bych měla zavřít. My přesto slibujeme, že budeme dál hrát ve Vinohradském divadle i v regionech,“ říká v podcastu Průvodce tancem v souvislostech.  Nastalá situace však na fungování souboru negativně dopadá. Už loni v červnu musel Pražský komorní balet propustit tanečníky ze stálých smluv a v současnosti je platí pouze za odvedenou práci. „Tím jsme ale ztratili ten luxus, že v uvozovkách přijdou do práce. Tanečníci se potřebují uživit, takže musí hledat jiné projekty a třeba se přestěhovat zpět k rodičům, protože si nemohou platit nájem v Praze,“ popisuje Svidró s tím, že letos od státu soubor dostal patnáct procent z požadované částky. Vysvětluje přitom, že investování do kultury není jen „házení peněz do černé díry“. To, že lidé večer vyrazí na představení, má často dopad i na jiné segmenty ekonomiky.  Danou situaci musí řešit i umělecký šéf souboru 420PEOPLE Václav Kuneš, který přiznává, že ještě před měsícem byl s existenční kondicí souboru i tvůrčí atmosférou spokojen. „Teď je všechno jinak a je škoda, že se to řeší za pochodu po uplynutí třetiny sezóny,“ říká. Upozorňuje na absurdní požadavky, kdy musí grantové komisi předkládat čtyřletý plán a mít připravený název premiéry na rok 2030, ale přitom nezná svůj rozpočet na rok následující. I proto přemýšlí, jak soubor finančně stabilizovat. Ve hře je například omezení počtu představení, ale zato navýšení divácké kapacity na jednu reprízu. „Budeme také uvažovat o zdražení vstupného a soustředit se na sponzorování ze strany soukromého sektoru. Nejsme na to v Česku vůbec připravení, ale je to to, co nás čeká.“

Tanečník Jan Váňa, sólista kyjevského baletu českého původu, se navzdory ruské válečné agresi vrátil na své pracovní místo. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy. Kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. Realita angažmá v době války je drsná. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy, kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. „Na válku si bohužel všichni zvykli,“ říká s trochu smutným úsměvem Váňa. Zajímavým vyústěním jeho dlouholeté kariéry je fakt, že se dostal i k modernímu repertoáru. Z programu divadla se stáhli ruští autoři a na jejich místo nový šéf baletu nasadil modernu – Forsythea, Neumeiera, van Manena, Ratmanského… Je zvláštní se v daných okolnostech bavit o proměně repertoáru, ale stejně jako ostatní lidé na Ukrajině, i Jan Váňa se snaží žít co nejlepší život. Osobní i umělecký. Více se dozvíte v podcastu Jany Návratové.

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět zaměřuje na aktuální premiéry i dění na české taneční a pohybové scéně. Balet Divadla F. X. Šaldy uvedl autorskou inscenaci Butterfly Effect choreografa Adama Sojky, která rozvíjí téma teorie chaosu a pomíjivosti okamžiku. Podle recenzentky Lucie Dercsényi inscenace svou intelektuální stránku rozšiřuje až na úkor srozumitelnosti, zároveň ale těží z interpretační kvality souboru. V Brně se v unikátním prostoru Vodojemů na Žlutém kopci představil taneční projekt Sinfonietta100 Martina Dvořáka. Propojuje Janáčkovu skladbu, která vznikla přesně před 100 lety, se současným tanečním i hudebním jazykem, čímž vytváří dialog mezi minulostí a současností. V epizodě připomínáme také patnácté výročí jihlavského prostoru DIOD, který se za dobu své existence stal centrem nového cirkusu na Vysočině. Jeho ředitelka Kateřina Nikodýmová uvádí, že po pandemii dochází k návratu diváků, a to například díky vzdělávacímu projektu Cirkus do škol, který vedle nového publika podporuje i vznik komunity. Mluvíme také o jmenování Jiřího Bubeníčka politickým náměstkem ministra kultury pro oblast živé kultury za SPD. Bývalý první sólista Hamburg Ballett se bude nově podílet na vedení resortu, přičemž podle svých slov nepřichází kvůli politice, ale kvůli českému umění a kultuře. Epizoda se obrací za 32. ročníkem České taneční platformy, který proběhl i přes nulovou dotaci od Ministerstva kultury. Reportáž Rozálie Andělové upozornila na paradoxní situaci: zatímco budoucnost platformy je nyní nejistá, letošní ročník v mnohém působil živěji než ten předchozí, hlavně díky smysluplnější dramaturgii i úpravě marketingové identity. Na dění navazujeme v rozhovoru s manažerkou České taneční platformy Evou Brunclíkovou a ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou. Ptáme se, jak může platforma fungovat bez podpory Ministerstva kultury, jaké má dnes místo na české scéně a jak se jí daří podporovat mezinárodní export českého tance. Na otázku ohledně budoucnosti platformy odpovídají respondentky jednoznačně: letošní ročník se vydařil, v zahraničí má přehlídka silné jméno a zvedl se i zájem ze strany české odborné veřejnosti. Fungování je nyní zajištěno především díky čtyřleté podpoře Magistrátu hlavního města Prahy a grantu Státního fondu kultury. Celou epizodu si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Když americký herec Timothée Chalamet v březnu prohlásil, že balet a opera nikoho nezajímají, mnoho lidí tím nadzvedl ze židle. Jiní se ale začali ptát, zda přece jen neměl v něčem pravdu. Dokáže balet k divákům promlouvat současným jazykem a o aktuálních tématech? Proč jsou klasické soubory stále tak málo diverzitní a je jistý konzervatismus nutnou součástí baletní DNA? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom s redaktorkou Clarou Zanga diskutovala taneční vědkyně a publicistka Zuzana Rafajová.  Rafajová předně připomíná, že Chalamet klasický tanec komentoval z amerického pohledu, kde tato umělecká forma nemá tak pevnou tradici jako v Evropě. „Oproti tomu v Česku je situace až absurdní. Devět souborů na desetimilionovou zemi je ojedinělá situace,“ glosuje. Vysvětluje ale, že velká dostupnost klasického tance má svou stinnou stránku – nedostačující rozpočty těles a s tím související ne vždy dostačující kvalita inscenací či špatné ohodnocení tanečníků. Na otázku, zda klasický tanec dokáže držet krok s dobou, se dá dívat z mnoha úhlů pohledu. V době, kdy bojují v konkurenci sociálních sítí a další zábavy o pozornost konzumentů všechny formy umění, mohou právě opera a balet snadno propadnout dojmu, že ony jako staré formy umění již o své místo na scéně bojovat nemusí. „Ale i tradiční a konzervativní instituce si uvědomují, že je potřeba v tom jít divákům naproti,“ pozoruje Rafajová a zmiňuje, že přibývá třeba obsahu ze zákulisí pro sociální sítě. Proč se v baletu tak pomalu prosazuje tělesná a etnická diverzita? A může této umělecké formě paradoxně pomoci konzervativní obrat v současné politice?

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová vrací k několika důležitým tanečně-pohybovým událostem posledních dní. Laterna magika uvedla inscenaci Baron Prášil v režii Miřenky Čechové a Petra Boháče, která podle recenzentky Marcely Benoni staví především na vizuální imaginaci a věrně navazuje na principy původní Laterny magiky. Titulní roli ztvárnil mim Radim Vizváry, který v příběhu o největším mluvkovi překvapivě mlčí a vše vypráví jen za pomoci pohybu a pantomimy. Zaměřujeme se také na šestidílnou dokumentární sérii České televize To je tanec!, která představuje český contemporary dance a fyzické divadlo a vedle uměleckých přístupů otevírá i otázky pracovních podmínek, udržitelnosti kariéry nebo zázemí pro tvorbu. Na festivalu Divadelní svět Brno vystoupil soubor NDT1 z Nederlands Dans Theater s trilogií Postavy mizejícího světa choreografky Crystal Pite a režiséra Simona McBurneyho. Ambiciózní projekt reflektuje klimatickou krizi, zánik druhů i téma smrti a recenzentka Marcela Benoni na něm oceňuje precizní práci se skupinovou choreografií a civilním tanečním projevem, zároveň ale upozorňuje, že množství mluveného slova vede k informačnímu zahlcení na úkor tance, jehož se objevuje vlastně docela málo. Vracíme se také k jednání zástupců tanečního a novocirkusového sektoru s ministrem kultury, jemuž se věnoval podcast Průvodce tancem v souvislostech. Hlavním cílem schůze byla snaha o dorovnání rozpočtu Ministerstva kultury a s ním související otázky stability, víceletého financování, nezávislosti komisí i komunikace. Na toto téma navazuje rozhovor s choreografem a uměleckým vedoucím souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem. Reagujeme na výsledky dotačního řízení, v němž soubor navzdory vysokému bodovému ohodnocení přišel o zhruba 22 % podpory. Řešení problému podle Kuneše není příliš pozitivní. Se snížením počtu představení dojde k omezení zkoušek a tanečníci a tanečnice budou nuceni hledat jinou, stabilnější práci, čímž hrozí zhoršení kvality souboru. Peníze je ovšem potřeba investovat do připravovaných premiér. „Odborné komise naši práci podle premiér hodnotí, nemůžeme si je dovolit osekat, když se jedná o hlavní kritérium naší činnosti,“ říká choreograf. Děje se tak i přesto, že se podle jeho slov v jiných evropských zemích již dívá i na jiná kritéria, než je počet diváků a odehraných představení. Celý díl si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Ráno 20. března se na pozvání kabinetu ministra kultury dostavila do Nostického paláce, sídla ministerstva kultury, delegace jedenácti zástupkyň a zástupců asociací za taneční umění a nový cirkus. Přišli na pozvání ministra kultury Oto Klempíře. Byli dobře připraveni na náročnou debatu o stabilizaci sektoru podseknutého sníženým rozpočtem a ochromeného rozpočtovým provizoriem. Co se v bohatě dekorovaném sále toho dopoledne projednávalo a s jakým výsledkem? Jaké dojmy si z jednání představitelé tance a nového cirkusu odnesli? A jak se jim jeví snaha ministra o odpovědnou kulturní politiku? To se dozvíte v dnešním Průvodci tancem v souvislostech, kterým vás provede Jana Návratová. Jedním z hlavních témat dlouhé diskuse bylo dorovnání letošního rozpočtu, jehož bezprecedentní krácení přivedlo začátkem března před ministerstvo kultury tisíce protestujících studentů. „Jsem bytostně přesvědčen, že bez tohoto důrazného upozornění by k tomu setkání s ministrem vůbec nedošlo,“ říká Zdeněk Prokeš z Nadačního fondu pro taneční kariéru. Dnes je jasné, že dorovnat rozpočet se nepodařilo. Jak ale bude finančně vypadat příští rok a ty následující? „Náš základní cíl by měl být, aby nedošlo k naplnění střednědobého rozpočtového plánu,“ říká Ondřej Vykoukal z Asociace nového cirkusu s odkazem na fakt, že vláda Andreje Babiše plánuje v oblasti kultury další nemalé škrty. Kouzelné slovo, které se neustále do debaty vracelo, bylo „stabilita“. V kontextu výsledku série debat, kterých proběhlo celkem pět, a následných výroků a rozhodnutí ministra zní to slovo přinejmenším ironicky, když ne vůči celému sektoru přímo výsměšně. Jde totiž o víc, což za mluvčí podcastu shrnuje Markéta Málková, předsedkyně Vize tance: „Když začíná totalitní režim, kultura je první, na co se začíná sahat. Jsme takový kanárek v dole. Situace je dnes alarmující, a proto nesmíme mlčet.“

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. Českobudějovická Sněhová královna choreografa Paula Juliuse podle Lucie Dercsényi vychází nejlépe v rovině současného tance a bude dobře sloužit jako rodinná inscenace, která zaujme především děti. Kabaretní show Hezky česky i novinka Směj se, pořád se směj! tematizují podstatná společenská témata. Uskupení PiNKBUS propojilo politické skeče, prvky drag show a burlesky a v návaznosti na svou satiru o Slovensku se nyní zaměřuje na českou (nejen) politickou kulturu. Pohybová inscenace souboru Jany Burkiewiczové zase otevírá téma vyhoření, tlaku na výkon a posedlosti úspěchem mimo jiné za pomoci propojení lidového a současného tance. Recenzentka Rozálie Andělová také reflektovala letošní ročník Bazaar Festivalu s tématem lidských i nelidských společenství. Mezinárodní festival, jenž je podle autorky textu v životní formě, zároveň čelí nejisté budoucnosti kvůli škrtům v ministerských dotacích. Dále se epizoda vrací k osobnosti tanečníka Erika Bruhna a k jeho odkazu v dějinách baletu. V úhlu pohledu Jany Bohutínské pak zaznívá výzva k aktivnějšímu postoji kulturní obce, která by měla reagovat na aktuální politické dění i jinak než pouhým vyjednáváním. Jak daleko může tlak na kulturu zajít, totiž máme možnost sledovat v přímém přenosu na Slovensku nebo v Maďarsku. V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost. Podle Brtnické je všechno umění politické ze své podstaty, míra jeho angažovanosti ale záleží na kontextu. „Dílo se najednou může objevit v kontextu, kde vyzní úplně jinak, než bylo zamýšleno,“ říká a odkazuje na svou inscenaci Enola o svržení atomové bomby. Ta měla metaforicky zobrazovat člověka, který se vypořádává s fatální situací, s „výbuchem“. Inscenace je i po deseti letech stále na repertoáru, protože se v novém válečném kontextu její význam proměnil a z jednotlivce se přesunul ke komunitě. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

V novém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová ohlíží za aktuálním děním na české taneční scéně. Vrací se k premiérám Baletu Národního divadla v Praze i Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a k inscenaci One Gesture uvedené na festivalu Malá inventura. Nechybí ani reflexe situace v divadle PONEC a širší debaty o podmínkách práce v kultuře. Zazní hodnocení triptychu Avant-Garde, který patří podle recenzentky Zuzany Rafajové k nejlepším večerům Baletu Národního divadla za poslední dekádu, i komponovaného programu Nejen Mozart! v Ostravě, jenž propojuje různé choreografické přístupy k tanci na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Ve třetím zmíněném textu, jenž reflektuje inscenaci One Gesture souboru Temporary Collective, zvolili jeho autoři Rozálie Andělová a Josef Bartoš formu scrollytellingu a upozornili na limity převodu logiky sociálních sítí do divadelního jazyka. Podcast se dále věnuje rozhovoru publikovanému na Tanečních aktualitách s tanečnicí Natašou Novotnou o rezidenčním systému v divadle PONEC, kde se cítila jako „host na vlastní náklady“. Závěrem otevírá glosa Jany Návratové otázky férového odměňování, pracovní etiky v kultuře a snahy o spravedlivé podmínky, které ale budou bez systémových změn v přímém rozporu s ekonomickou realitou celého oboru. V tematické části podcastu redaktorka hovoří s tanečníkem Honzou Malíkem, který působil jako člen grantové komise slovenského Fondu na podporu umění. Rada fondu 18. března zrušila všechny víceleté granty, čímž došlo bez jakéhokoliv vysvětlení k ukončení již platných smluv. Podle Malíka, jenž je mimo jiné také dramaturgem jednoho z dotčených subjektů, mezinárodního tanečního festivalu Nu Dance Fest, se v podstatě jedná o protiprávní situaci. Shledává v ní ale i naději. „Kdo má tu potřebu tvořit, tak zkrátka tvořit bude, třeba do šuplíku, třeba ve skrytu, třeba bude vytvářet bytové divadlo,“ myslí si. Umění se v této nové situaci může stát uměním vzdoru a být více angažované, naléhavé a díky tomu i autentické. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

V dalším dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem české taneční a pohybové scény. Druhá březnová epizoda se zastavuje u několika nových premiér. Přibližuje fyzický duet Flotsam and Jetsam Lukase Blahy Blisse a Andreje Štěpity, který podle recenze Hany Strejčkové propojuje fyzické divadlo, tanec i objektovou manipulaci. Performativní esej Trapéza ve Studiu Hrdinů polské choreografky Izy Szostak je sice inspirovaný cirkusem a klaunstvím, ale tato inspirace se na scéně projevuje jen okrajově. Lucy Grace Macphail v libereckém Divadle F. X. Šaldy představila choreografii o skotské krajině a tradicích, která svůj inspirační zdroj podle recenze Barbory Truksové využívá s lepším výsledkem.  V podcastu zazní také připomínka padesátin belgického choreografa Sidiho Larbiho Cherkaouiho, který ve své tvorbě propojuje různé kulturní tradice a pohybové jazyky, a ohlédneme se i za aktuálním děním v kulturní politice. Stále trvající debatu rozšířilo zveřejnění bodového ohodnocení projektů, ale i studentská demonstrace Stojíme za kulturou nebo kontinuální performance iniciativy Umění trvá. V rozhovoru s Tobiášem Wallerem otevřeme otázku vztahu mladého publika k tanci. Taneční publicista odpovídá na to, jak mladí lidé taneční umění vnímají, co je od návštěvy představení odrazuje a proč se někdy může zdát, že tanec působí jako uzavřený nebo elitní prostor. Epizoda je dostupná ve všech podcastových aplikacích.

Osmileté studium tance na konzervatořích není procházka růžovým sadem. Na tanečních sálech studenti tráví většinu času, zbytek pak zabírají další související školní aktivity. Tanec se pro mladé aspiranty stává po dobu osmi let synonymem života. Nicméně po absolutoriu se může stát, že najednou studenti nezapadají do „typu“, který šéfové a šéfky baletních souborů hledají. Jedná se o běžnou situaci, která výrazným způsobem znemožňuje přechod mezi konzervatoří a profesionálním angažmá. Pomocnou ruku v  takovém případě mohou podat juniorské soubory, které se také staly tématem dnešního vydání podcastu Průvodce tancem v  souvislostech. Františka Sochorová, absolventka Pražské taneční konzervatoře a hostka podcastu, to říká jasně: „Konzervatoře nepřipravují studenty na tu alternativu, že práci nedostanou. Mnoho studentů pak prochází krizí identity, protože osm let pro ně byl tanec úplně vše.“ Realitu oboru pak shrnuje následovně: „Nezáleží na tom, jak je člověk schopný, ale jaké má štěstí. Nouzi o práci mají úplně všichni.“ Koneckonců s tím souhlasí i Alena Pešková, choreografka a bývalá vedoucí libereckého baletu, která zmínila ono hledání typů. Menší regionální soubory totiž nemají tolik vůle při výběru a musí se orientovat podle specifického repertoáru adaptovaného pro menší scény. Marika Blahoutová, choreografka a produkční Bohemia Baletu, jednoho z juniorských souborů u nás, pak přitakává, že právě ansámbly tohoto typu mohou být pomyslnou záchrannou sítí. Pešková zároveň upozorňuje, že juniorské soubory mohou být vhodnou platformou pro experiment, který si velké profesionální soubory dovolí jen málokdy. Blahoutová ale upozorňuje na tíživou situaci souboru, který je do značné míry závislý na grantových výzvách. Připomíná tím také aktuální situaci kolem grantových řízení Ministerstva kultury, která se v posledních dnech nacházejí v ohnisku společenského zájmu: „Čekáme s napětím, jak dopadnou granty na Ministerstvu kultury. Bojujeme o to, aby nás systém nechal přežít.“

V prvním březnovém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem na české taneční scéně i širším otázkám, které se dnes kolem tanečního a pohybového umění otevírají. Podcast začíná reflexí inscenace Labutí jezero v Divadle města Ústí nad Labem. Na základě recenze Tobiáše Wallera se zaměřuje na to, jak se regionální baletní soubor vyrovnal s ikonickým titulem klasického repertoáru a proč se podle recenzenta vyplatilo i přes omezené podmínky a komorní jeviště vsadit na klasiku. Zaměříme se také na téma těhotenství a mateřství v tanci, které bývá vnímáno jako přerušení kariéry, nebo dokonce její konec. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech sdílely své zkušenosti choreografky Martina Hajdyla Lacová a Markéta Vajdová. Proměny těla spojené s mateřstvím reflektovaly ve své umělecké práci, konkrétně v projektech Bodies in Progress, vznikajícím přímo během těhotenství, a F*cking Beautiful Spring, který tanečnici nabídl prostor pro hluboce osobní interpretaci. Epizoda se věnuje také aktuální situaci v oblasti kulturní politiky. Shrnuje hlavní teze vyjádření Asociace nezávislých divadel ČR k návrhu výdajů státního rozpočtu na kulturu a otevřeného dopisu, který reaguje na útoky ministra kultury Oty Klempíře na grantové komise. V závěru podcastu se spolu s hlavním tématem opět vracíme k regionálním baletům a pomyslným Labutím jezerům na českých jevištích. S taneční publicistkou Barborou Truksovou rozebíráme výzvy, které před sedmi českými regionálními balety stojí, jejich hlavní poslání a divácká očekávání. Epizoda je nyní dostupná ve všech podcastových aplikacích.