Advertise on podcast: PREZENTAČNÍ HURIKÁN

„Pracovat na poště na Praze 1 je můj splněný dětský sen,“ říká vedoucí pošty Dana Jakubcová. Dana Jakubcová, žena, která Vás pro poštu prostě nadchne, a je úplně jedno, kolik balíků Vám už pošta nedoručila. 😁 Dana má takový zápal pro svou práci, že i já jsem se hned po její sebeprezentaci na workshopu prezentačních dovedností sebrala a zfanatizovaně odkráčela do Jindřišské ulice. A tam jsem ohromeně zírala na strop a koupila si 3 losy. Takovou moc má vedoucí Dana.

Míša, žena, která objevila svůj jedinečný dar. Dokáže se jen podívat na pejska a jeho páníčka a hned ví, kde je problém. Její poslání je jasné… A víte co, poslechněte si vše o jejím dechberoucím povolání v podcastu. Michaela Drábková ke mně přišla po workshopu prezentačních dovedností na soukromý koučink, kde jsme makaly na jediném: „Když někomu vysvětluji, co dělám, vždy mi to trvá až 20 minut, chci to podat jasně, výstižně a pochopitelně ve 3 větách.“

„Nazdar, Petro, právě jsem doposlouchal Tvůj podcast #45 na téma zpětné vazby a rád bych Tě upozornil na několik lží a debilit, které zazněly ve Tvém podcastu.“ Takto začínal e-mail, který jsem dostala poté, co jsem vypustila do světa podcast o tom, že existují jen 2 skupiny zpětných vazeb, a to je konstruktivní zpětná vazba a tzv. emoční plivanec. Jestli jste ještě neslyšeli nebo nečetli, tak rozhodně doporučuju a budu se těšit na další zpětnou vazbu. A tímto zdravím pana Františka a omlouvám se, že jsem mu neodepsala, ale pouze jsem se řídila svou radou z podcastu…

láskou. Jsem posedlá láskou. Jsem nemocná láskou. Jsem absolutně beznadějně zamilovaná. Bolí mě srdce. Moje srdce se rozletělo na kousky. Nemůžu spát, jíst, myslet. V podstatě když se nad tím zamyslíte – tak připodobňujeme mezilidskou lásku buď k extrémnímu násilí, nebo k devastující nemoci. Dnes tomu nebude jinak, půjdeme na dřeň…

Lásku se snažilo popsat nepřeberné množství umělců, psychologů a filozofů. Nikdo se ale nikdy neshodl na přesné definici. Až na dva obory, které vysvětlují lásku jasně a stručně. Biologie a chemie. Láska je v podstatě brutální biochemická intoxikace organismu. A dále si ukážeme, že láska je vlastně droga a my všichni jsme závisláci dychtící po své další a další dávce. Co se nám tedy děje v těle v jednotlivých stádiích lásky? Ano, přesně tak, existují určitá stádia lásky a je zcela přirozené, že se po 25 letech necítíte se svým partnerem stejně jako po 25 dnech. Dnes se podíváme na první dvě stádia, asi ta vůbec nejzajímavější, a to sexuální chtíč a zamilované šílenství.

Kolik druhů partnerské lásky znáš, tolikrát si svého partnera vážíš a tolikrát jsi šťastným člověkem. To neřekl nikdo slavný, to jsem vymyslela já, ale je to dobrý, že jo…? Kolik druhů partnerské lásky znáš, tolikrát si svého partnera vážíš a tolikrát jsi šťastným člověkem. Všechno vysvětlím. V minulém podcastu jsem Vám vyprávěla, že jsem poprosila svých 11 přátel, ať mi heslovitě řeknou, co pro ně znamená láska. Někteří odepsali hned, jiní se mě začali ptát: „A to jako myslíš lásku k partnerovi, lásku k práci, lásku k rodině nebo sebelásku?“

All you need is love. Jo, Beatles to prokoukli, ti věděli, za čím se ve finále všichni tak urputně ženeme. Vše, co potřebuješ k životu, je láska. Ano, ať jste momentálně sami, nebo ve vztahu, ať jste čerstvě zamilovaní, nebo jste po rozchodu, ať jste šťastní nebo nešťastní, ať se cítíte v lásce momentálně jistí v kramflecích, nebo naopak váháte a stojíte na pomyslné životní křižovatce – láska byla, je a bude všude kolem nás. Lásce prostě neutečete. Jak řekl Platón před 2000 lety: „Bůh lásky žije ve stavu potřeby. Je to potřeba. Je to nutkání. Je to homeostatická nerovnováha. Jako hlad a žízeň, je téměř nemožné to potlačit.“ Dnešní podcast bude o lásce, jak ji vnímáte Vy a jak se Vám Vaše vnímání propisuje do Vašich vztahů.

Moji drazí „flipchartisti“! Mým snem je, aby opravdu série těchto 3 flipchartových podcastů (tím myslím podcast #46, #47 a tento) nastartovala revoluci v prezentování v Čechách a na Slovensku, aby vnesla takový ten správný průvan do zasedaček a flipchart se používal daleko víc a navíc správně. Správně tak, aby interaktivně podpořil prezentaci, zapojil lidi v zasedačce a dodal celému meetingu úplně jiný drive a náboj. V prvním podcastu z této série #46 jsme si řekli, kdy používat a kdy nepoužívat flipchart, v podcastu #47 jste se dozvěděli, jak si k flipchartu stoupnout, kdy mluvit, nemluvit a proč je z psychologického hlediska důležité si při psaní na flipchart slova, slabiky, písmena potichu diktovat. Dnes se vrhneme na maličkosti, které z Vaší dobré prezentace udělají prezentaci dokonalou. A jak říká Michelangelo Buonarroti: „Maličkosti tvoří dokonalost, ale dokonalost, dámy a pánové, není žádná maličkost.“

Tak co, je flipchart u Vás ve firmě spíše šlapka prodejná, nebo zaprášená chudinka v koutě? V minulém podcastu jste dostali návod, při jakých příležitostech je flipchart daleko lepší pomocník než nějaké slidy a PowerPoint. Dnes se podíváme na základní pravidla používání flipchartu a věřte mi, díky následujícím tipům a trikům se stanete mistry v prezentování u bílého papíru. Flipchart Vás bude milovat a Vy budete milovat flipchart! Vsadím sluchátka tady v podcastovém studiu, že tohle pravidlo jste už slyšeli tisíckrát a stejně jej všichni porušujete!

Flipchart. Jednoho krásného dne, a to přesně 8. května 1913, napadlo Johna Henryho Pattersona, zakladatele ohromné společnosti National Cash Register Company, vzít pořádné kusy papíru, přichytit je na tabuli a začít na ně psát. Takhle primitivně vznikl jeden z nejsilnějších nástrojů prezentování. Věřte mi, když flipchart používáte správně, může se z něj stát o dost lepší prezentační pomocník než nějaký PowerPoint nebo Prezi. Proč? No, protože flipchart umožňuje zábavně okamžitě vtáhnout Vaše publikum do hry, Vy vlastně umožníte lidem naživo vidět proces tvorby celé prezentace, ukážete jim, jak nad danou věcí přemýšlíte. Ale... Musíte flipchart používat správně a ve správnou chvíli, protože jinak můžete taky celou Vaši prezentaci zabít.

Všichni pořád dokola mluví o tom, jak je důležité dávat zpětnou vazbu. A tak zpětnou vazbu dává každý druhý, každý má názor na všechno, co děláte, každý Vám moc rád něco zkritizuje a nedejbože, když je v tu chvíli jenom schovaný za svým počítačem a nestojí k Vám tváří v tvář – pak Vám s lehkostí a stupiditou sobě vlastní napíše, že stojíte (s prominutím) za hovno a jste k ničemu. 

Pracovat sama na sebe v sobě skrývá nekonečné množství možností, výhod, benefitů, ale zároveň i úplně stejné množství výzev a problémů, které jako zaměstnanec prostě neřešíte. Jsem srdcař, vždycky jsem byla a nehodlám na tom nic moc měnit. Jak jsem se ale naučila, v momentě, kdy se Vám byznys rozjede a Vy to už nezvládáte sami, musíte si vytvořit tým, musíte si najít takové Vaše anděly strážné, kteří Vám budou pomáhat, budou Vás podporovat na Vaší cestě, a hlavně budou za Vás dělat práci, která Vás nebaví a oni se v ní vyžívají. Ze dne na den se ze mě tedy stala „HRistka“ mé vlastní firmy. Co vše mi to dalo a co vzalo? O tom bude dnešní podcast…