Advertise on podcast: Univerzita Pardubice

⚖️ Hostem nového dílu UPCE On Airje JUDr. Jana Janderová, Ph.D. z Fakulty ekonomicko-správní. Mluvíme o tom, co nám členství v EU přináší, co ukázal Brexit, proč je Erasmus jednou z velkých příležitostí pro studenty nebo jak se dá dostat na placenou stáž do evropských institucí. 🌐 Dostáváme se ale hlavně k internetu. Kdo dnes nastavuje jeho pravidla – státy, EU, nebo technologické firmy? Jaké nástroje má Evropa vůči Metě, Googlu nebo TikToku? Proč jsou evropská pravidla přísnější než ta americká? A jak do boje s dezinformacemi, ovlivňováním voleb a deepfaky vstupuje umělá inteligence?🎧 Nejen o tom je nový díl univerzitního podcastu UPCE On Air.

The Czech chapter of UPCE student Daniela Švec’s story began long before she was born. Her great-grandparents left Czechoslovakia for Peru, where they later met. Her great-grandfather came to the country as a mechanic for Czechoslovak tanks that Peru had purchased at the time. Several generations later, Daniela made the journey in the opposite direction – from Lima to Czechia. She first came here nine years ago. Today, she lives in Pardubice and studies at the University of Pardubice. What surprised her most about life in Czechia? For example,that people take their shoes off when visiting someone’s home, arrive at events on time, and that public transport can be unusually quiet. In Peru, “Peruvian time” is completely normal – an invitation for 7 p.m. can easily mean arrivingat 8 – and buses are much livelier, with people talking, singing or selling things. On the other hand, Daniela especially appreciates the safety and public transport in Czechia. In the new episode of UPCE On Air, we talk about her journey from a city of ten million people to Pardubice, learning Czech, the different traditions and everyday habits in both countries, and what “home” means to her after nine years in Czechia.

❤️ Začalo to náhodou během hodiny angličtiny ještě na střední škole. Právě tam se zrodil první impuls k ProjektuNaděje, za kterým stojí studentka religionistiky na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice Dominika Olivová. Následoval rok náročných příprav. Dominice bylo 17 let a dávala dohromady natáčení filmu Co jsme si nikdy neřekly.Ten je dnes součástí programu, na který navazují diskuze se studenstvem. Projekt zaměřený na podporu duševního zdraví mladých lidí dnes využívají školy po celé republice. Za svou práci Dominika nedávno převzala také Medaili hejtmana Pardubického kraje. V nové epizodě UPCE On Air mluvíme o tom, jestli jsoumladí lidé opravdu přecitlivělí, proč duševní zdraví přestává být tabu, co má společného hokej a náboženství nebo co si lidé v Pardubicích myslí o AI. 🎧 Poslechněte si novou epizodu UPCE On Air.

🎨 Na první pohled rozměrná černobílá kresba s výrazným červeným nápisem Univerzita Pardubice. Ve skutečnostirukopis jednoho z nejvýraznějších českých animátorů. Stěna,kolem které denně chodí studenti Univerzity Pardubice, nese podpis Pavla Koutského. Host nové epizody UPCE On Air je animátor, režisér a výtvarník, autor oceňovaných krátkých filmů i ilustrací, které univerzita už řadu let používá na plakátech nebo třebajako potisk triček. 🎧 Pavel Koutský chtěl být animátorem odmalička. A tahle práce ho baví i po mnoha letech – přestože dnes vypadá podstatně jinak než v době, kdy začínal. V podcastu mluví o tom, jestli animátoři ještě dnes potřebují papír, nebo už pracují hlavně s grafickým tabletem, jak dlouho vzniká pětiminutová animace, proč je v tvorbě důležité občas jít na hranu i jak složité je kreslit pro univerzitu, která má sedm různých fakult.

🎙️ Běžně je to on, kdo se ptá. Tentokrát si ale Michal Němeček sedl na druhou stranu mikrofonu. Historik, doktorand Fakulty filozofické Univerzity Pardubice a moderátor diskusního formátu Čaj o páté v nové epizodě UPCE On Air mluví o tom, jak se ze studentského nápadu staly debaty, na které chodí plná aula.Do Pardubic už přivedl třeba podcastera Čestmíra Strakatého, reportéra Martina Řezníčka, zpěvačku Anetu Langerovou, spisovatelku Karin Lednickou nebo třeba bývalou slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou. Jak těžké je oslovit známé osobnosti? Co se děje v zákulisí? A kdo je jeho vysněný host?Michal Němeček je ale především historik. Věnuje se moderním dějinám, ve své disertaci zkoumá špionáž a diplomacii v poválečném Československu. A v podcastu dojde řeč taky na svatby, na kterých hraje se svou manželkou.

🚴‍♀️ Za rok najede kolem patnácti tisíc kilometrů. Pendluje mezi Českem a Belgií. V Pardubicích studuje Fakultu ekonomicko-správní, v zahraničí závodí za mezinárodní cyklistický tým. Anna Panušová v nové epizodě UPCE On Air mluví o cyklistice, o tom, proč je důležité si závod užít, i o tom, jak svůj náročný režim zvládá. 🌧️ Jak vypadá sezona profesionální cyklistky? Kolik kol vlastně potřebuje? V čem se liší cyklokros, silnice nebo gravel? A proč je v Belgii cyklistika národním sportem? 🎧 Poslechněte si nový díl UPCE On Air a zjistěte, jaké je skloubit studium, tréninky, závody i život mezi UPCE a Belgií.

🌲 Just twenty minutes in the forest is enough and the body begins to respond. Stress is reduced, mood improves and, according to research, immunity is also strengthened with a longer stay. Forest medicine, shinrin-yoku and so-called forest bathing are discussed in a new episode of the UPCE On Air podcast by Professor Qing Li from Japan, who recently visited the University of Pardubice. 🧬 Professor Qing Li is one of the pioneers of the field that connects nature, medicine and science. For decades, he has been researching what happens in our bodies when we are in the forest, why the smell of trees affects the immune system and how an ordinary slow walk can prevent stress and civilization diseases. 🎧 According to Professor Li, forest bathing is not about sports or hiking. The key is to slow down, engage all five senses and reconnect with nature.

Organický chemik, popularizátor vědy a zakladatel projektu Klimatomluva. Daniel Kortus získal doktorát z organické chemie na VŠCHT v Praze, kde dnes působí jako výzkumnýpracovník. Od roku 2025 na sociálních sítích trpělivě a srozumitelně vysvětluje vědecká fakta o klimatu a vyvrací rozšířené mýty i dezinformace. Byl hostem debaty z cyklu Čaj o páté na Univerzitě Pardubice. Daniel Kortus přiblížil, že není úplně typickým vědcem,kterého by naplňovalo trávit deset hodin denně v laboratoři. Mnohem blíž má k učení, vysvětlování a komunikaci vědy veřejnosti. Řeč přišla také na to, proč se mnozí vědci a vědkyně do veřejného prostoru pouštějí jen opatrně. Obávají se zjednodušujících zkratek, ale i toho, jak jejich vystupování budou hodnotit kolegové v oboru. Mluvili jsme i o tom, proč je klimatická změna tak citlivým tématem. Na jedné straně stojí vědecká fakta, na druhé náš pohled na svět, hodnoty a ideologie. Klimatická změna je vlastně děj způsobený neviditelným zářením působícím na neviditelné molekuly, a možná i proto je tak těžké ji jednodušeuchopit. Došlo také na klimatickou úzkost, otázku, kolik oxidu uhličitého člověk denně vydýchá, i na hudbu Red Hot Chili Peppers.

🦇Co mají společného radary a netopýři? Fungoval by dnešní svět bez radarů? A jakým směrem se ubírá jejich vývoj? Otázky, na které zná odpověď proděkan Fakulty elektrotechniky a informatiky Tomáš Zálabský. Na fakultě se věnuje špičkovému výzkumu právě v oblasti radarů. Tedy práci, které se chtěl věnovat už od 7. třídy, kdy se o této technologii dočetl v novinovém článku. Složité věci zvládá vysvětlovat jednoduše a s velkým nadšením – nejen v podcastovém studiu, ale i při práci se studujícími. Hlavní důraz dává na praxi a chce, aby studenti a studentky viděli, že to, co se učí, má skutečný smysl. „Je strašně fajn, když se jdeme podívat do nějaké firmy a já jim můžu říct: vidíte, to je přesně ta anténa, kterou jsme zkoušeli, kterou jsme spolu navrhovali.“

Spisovatelka a nakladatelka dlouhodobě spjatá s regionem Karvinska. Je autorkou úspěšné románové trilogie Šikmý kostel, která si získala mimořádný ohlas čtenářů i kritiky. Napsala také dokudrama Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie. Karin Lednická byla hostem debaty z cyklu Čaj o páté na Univerzitě Pardubice. Bavili jsme se o Šikmém kostele i o tom, že spisovatelská práce je osamělá profese, protože člověk dlouhou dobu žije s postavami, které si sám vymyslel. Řeč přišla také na rozhovory s pamětníky, které jsou pro ně zároveň terapií, i na to, jak si ve své hlavě vystavěla celé město. Zazněl dokonce i těšínský dialekt „ponašymu“. Mluvili jsme i o předsudcích a asociacích spojených s dějinnými událostmi, v nichž zlo křičí nejhlasitěji, a také o rozdílných pohledech Čechů a Poláků na stejné historické momenty. Největší radost jí přinášejí chvíle, kdy jí lidé říkají, že se díky jejím knihám přestali stydět za to, že pocházejí „tu stela“, tedy z daného regionu. Šikmý kostel dává hlas těm, kteří už si ho sami vzít nemohou. A jakou další knihu chystá?

Jak se stane, že z holky, která dělala balet a tancovala,vyroste medailová sprinterka? Pavla Kvasničková začala s atletikou až na střední škole, když při tělocviku zaběhla školní rekord. Dnes vozí medaile z republikových šampionátů, posouvá si osobní maxima a skvěle reprezentuje Univerzitu Pardubice. V podcastu jsme mluvili o tom, kdy si poprvé uvědomila, že má na běh talent, proč si zamilovala právě sprinty a překážky i jak vypadá její běžný den mezi tréninkem a školou. Pavla totiž vedle vrcholového sportu dokončuje navazující studium na Fakultě chemicko-technologické. Jak to všechno stíhá? Kolikrát týdně trénuje? A kdo jivaří skvělé obědy?

„Správný restaurátor by měl umět úplně všechno. Být skvělývýtvarně, řemeslně, znát technologii, chemii, vyznat se v dějinách umění, umět si přečíst stavebně-historický průzkum, znát grafický design, umět napsat text, komunikovat, managerovat,…“ popisuje Zuzana Wichterlová, restaurátorka apedagožka z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Zuzana Wichterlová je čerstvou laureátkou prestižní CenyWernera von Siemense pro nejlepšího pedagogického pracovníka. Získala ji jako vůbec první cena v historii. Kde ji oznámení o ocenění zastihlo? Jaká já pedagožka? Co jena restaurování romantického? A jak vzpomíná na svého dědečka, významného vědce Otto Wichterleho? Nejen o tom je další díl univerzitního podcastu.

🎧 Dva studenti, dvě různé zkušenosti – a jedna společná věc: Erasmus fakt stojí za to. Lukáš Motl a Vojtěch Musílek z Dopravní fakulty Jana Pernera v podcastu UPCE On Air otevřeně popisují, jak se k výjezdu dostali, co je překvapilo, co by příště udělali jinak a proč by Erasmus doporučili všem ostatním studujícím. 🌍 Pokud doma řešíte, jestli je studium v zahraničí „dobrý nápad“, v tomhle díle najdete konkrétní odpovědi: co obnáší příprava, jak se dá zvládnout začátek v nové zemi a co Erasmus studentům a studentkám reálně přinese – od jazykového posunu po větší samostatnost a sebevědomí i lepší pracovní příležitosti.

🩺 Má za sebou dvouměsíčnístáž v nemocnici v Keni. Dostal se k případům, které by u nás jako student jen tak neřešil. „Hlavní pracovní nástroj v Keni je mačeta a od toho se také odvíjí spousta zranění, se kterými za námi lidé chodili,“ popisuje své zážitky z Afriky Matyáš Fiala, student Fakulty zdravotnických studií. 🌍 Už od prvního dne ho zdravotníci přijali velmi vstřícně. „Oni si nehrají na to, že student je pomocná síla, ale jsou vděční za každou pomocnou ruku.“ V podcastu UPCE On Air Matyáš mluví o dlouhých frontách lidí, kteří na ošetření čekají i několik hodin, nebo o tom, že se o pacienty stará nejen zdravotnický personál, ale i celé rodiny. Běžné je, že jednu postel sdílí i několik lidí.

Jak se u nás od počátku 20. století proměňoval přístup k antikoncepci – a jak se skutečně používala? Hostem UPCE On Air je historička Veronika Lacinová Najmanová z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Ve svém výzkumu ukazuje, že debaty o regulaci početí byly v Československu mnohem živější, než si dnes často myslíme. V českých zemích byla dokonce registrována jedna z prvních značek výrobců kondomů – a i v socialismu se u nás kondomy vyráběly a ve velkém vyvážely do zahraničí. Na disertační práci nyní navazuje tříletým grantovým projektem, který sleduje realitu užívání antikoncepce až do 90. let, mimo oficiální statistiky a příručky. Chce zjistit, jak ženy antikoncepci skutečně používaly – i prostřednictvím hloubkových rozhovorů s pamětnicemi.