Advertise on podcast: Steppin into Asia

Další epizodu minisérie #tabáček pro nás zpracoval Lukáš Kubík ze spolku Orientalistický expres. Epizoda se věnuje tabáku v Koreji a uslyšíte nejen příběhy z doby, kdy „tygři ještě kouřili“, ale i z modernějších dějin. Například o císaři, který chtěl dobro tabáku šířit mezi všechny své poddané. Poslech vám zpříjemní i tematická korejská hudba.

Další z epizod SIA a začátek minisérie #talks (tj. záznamy přednášek) je záznam z 2. studentské konference orientalistů, která se, jak možná víte, konala 26. 5. 2023 v Kampusu Hybernská. Konference měla bohatý program skládající se celkem z 25 příspěvků magisterských studentů, doktorandů i absolventů Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského. Z celodenního pestrého programu se nám podařilo nahrát alespoň tři příspěvky. Závěrečným z nich je příspěvek kol. Petra Jandáčka s názvem "In mind hope like jewel will shine, and accomplished may be all wishes of mine! Or how to get whatever you want by worshipping the Three Pishaci Sisters" týkající se tibetské magie. Příspěvek je v angličtině.

Další z epizod SIA a začátek minisérie #talks (tj. záznamy přednášek) je záznam z 2. studentské konference orientalistů, která se, jak možná víte, konala 26. 5. 2023 v Kampusu Hybernská. Konference měla bohatý program skládající se celkem z 25 příspěvků magisterských studentů, doktorandů i absolventů Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského. Z celodenního pestrého programu se nám podařilo nahrát alespoň tři příspěvky. Druhým z nich je analýza kol. Martina Hankera jménem "Ozvěny cucání dalajlamova jazyka v online prostoru", která rozebírá online diskurz kolem Dalajlamovy zdánlivě kontroverzní výzvy směřované k nezletilému (https://www.bbc.com/news/world-asia-india-65229327).

Další z epizod SIA a začátek minisérie #talks (tj. záznamy přednášek) je záznam z 2. studentské konference orientalistů, která se, jak možná víte, konala 26. 5. 2023 v Kampusu Hybernská. Konference měla bohatý program skládající se celkem z 25 příspěvků magisterských studentů, doktorandů i absolventů Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského. Z celodenního pestrého programu se nám podařilo nahrát alespoň tři příspěvky. Prvním z nich je pojednání kolegyně Kateřiny Sládkové o jejím orálně-historickém výzkumu oboru Indonesistika na FF UK. Další příspěvek budeme publikovat za týden...

Ve třetí epizodě ze série Bizár si nejprve krátce představíme publikaci o české zkušenosti s Tibetem, která vyšla u příležitosti 16. kongresu tibetanistů pořádaného v létě 2022 v Praze. Následně se už dostaneme k hlavnímu tématu, tedy k mnohdy ”bizarní” osobě Thomase Manniga a nahlédneme i do jeho archivu, ve kterém naši pozornost nejvíce upoutaly jeho epigramy ze záchodků na univerzitě v Cambridge, tedy tzv. latrinálie.

Přednáška Petry Košťálové doplňuje naší SiA minisérii #orientalismus věnovanou regionálním variantám, podobám a projevům orientalismu v "Orientu". Její natáčení proběhlo tentokrát živě v prostorách Kampusu Hybernská, a to za spolupráce našeho spřáteleného podcastu Balast. Děkujeme! ANOTACE Šimon Polský, arménský písař ze Lvova, se vydal roku 1608 na takřka desetileté putování Osmanskou říší. Zanechal po sobě obsáhlý cestopis a také kratší kolofony, v nichž komentoval tehdejší situaci. Několik let strávil v Istanbulu a delší dobu pobýval také v Káhiře a Jeruzalémě; na své pouti do arménského kláštera sv. Jana Křtitele projel celou střední a východní Anatolií a navštívil i italská města (Řím a Benátky). Šimonův text (sám na pomezí imagologie, etnologie a historie) nás zavádí hned na několik „pomezí“ – coby věřící apoštolské arménské církve, obklopen prostředím polským a německým, překračuje hranici s kategorií Orientu na Dunaji, aby své souvěrce našel všude podél tzv. tatarské stezky na cestě dnešním Rumunskem a Bulharskem. Největší arménskou komunitu ale nachází v Istanbulu, kde se cítí paradoxně jak jako doma, tak jako dvojnásobný cizinec – Armén z diaspory, který se snaží sžít s osmanskou arménskou realitou a vyrovnat se se svým postavením evropského cizince ze země Franků, obchodníka, občasného písaře, a především poutníka do Svaté země. Šimon strávil na cestách mnohem delší čas než ostatní profesionální cestovatelé a poutníci; jeho zápisky proto odhalují jinakost v trochu odlišných konotacích, než jaké byly obvyklé v rámci dominantního diskursu 19. století. Šimonův „svět“ těsně přes jeho zánikem o několik století později shodou okolností zdokumentoval český cestovatel Josef Wünsch. O AUTORCE Petra Košťálová je docentkou v oboru etnologie a působí v Ústavu východoevropských studií FFUK. Areálem jejího výzkumu je Kavkaz, zvláště arménské dějiny a literatura. Z etnologických témat se zabývá etnicitou, stereotypy a kolektivní pamětí. Je autorkou několika monografií zaměřených na kulturní identitu Arménie, setkávání arménské kultury s jinými, arménské kroniky a arménskou lidovou i trubadůrskou poezii. Seznam jejích publikací je k prohlédnutí zde a podrobné informace k monografii Šimon Polský, Putování 1608-1618: Cestopis a kroniky arménského poutníka lze najít na stránkách nakladatelství Argo. Petra Košťálová vyučuje předměty zaměřené na literaturu, dějiny a folklor Kavkazu a arménský jazyk (podrobněji zde). 

Ve více než čtyřhodinovém rozhovoru, který je zatím "the deepest of our deep talks", Sigurður Gylfi vzpomíná na studium na Carnegie-Mellonově univerzitě, svou první knihu, články i na léta kariéry nezávislého badatele. Zmíníme se také o tom, co vede sociálního historika ke kritice sociálních dějin i historické demografie a obratu k malému měřítku a mikrohistorii. Dozvíme se i to, jak vznikla edice Microhistories v nakladatelství Routledge.   In more than four hours of interview, which became the deepest of our deep talks yet Sigurður Gylfi talks about his studies at Carnegie Mellon University, his first published book, his first article and his years as an independent researcher. We will reflect on what causes a social historian to criticise social history and historical demography and turn towards a small scale of research and microhistory. We will find out how the series Microhistories was established in Routledge.   Bibliography [0:00:00] Personal webpage of S.G.M.  [00:26:15] Thernstrom, Stephan. 1964. Poverty and Progress: Social Mobility in a Nineteenth Century City. Cambridge, Mass.: Harvard University Press. [00:29:45] Sigurður Gylfi Magnússon. 1995. “From Children's Point of View: Childhood in Nineteenth-Century Iceland.” Journal of Social History. Vol. 29, No. 2, pp. 295-323. [01:39:40] The Journal of American History The American Historical Review [01:40:38] Modell, John, Marc Goulden and Sigurður Magnússon. “World War II in the Lives of Black Americans: Some Findings and Interpretation.” The Journal of American History. Vol. 76, No. 3, pp. 838-848. [01:44:31] Anthology from Icelandic Popular Culture (Sýnisbók íslenskrar alþýðumenningar) [01:47:40] Sigurður Gylfi Magnússon and István M. Szijártó. 2013. What is Microhistory. New York: Routledge. [01:55:00] Microhistories Book Series (Routledge) [01:56:00] Sigurður Gylfi Magnússon. 2003. "The Singularization of History": Social History and Microhistory within the Postmodern State of Knowledge. Journal of Social History. Vol. 36, No. 3, pp. 701-735. [01:58:28] Sigurður Gylfi Magnússon. 1997. Education, Love and Grief. A Micro-Historical Analyses of the 19th and the 20th Century Peasant Society in Iceland. Studia Historica 13. Reykjavík: Institute of History and the Icelandic University Press. (in Icelandic). [02:10:00] Ginzburg, Carlo. 1982. The Cheese and the Worms: the Cosmos of a Sixteenth-century Miller. New York: Penguin Books. [02:10:40] Muir, Edward and Guido Ruggiero (eds.). 1991. Microhistory and the lost peoples of Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press. [02:10:50] Quaderni Storici [02:14:27] Ginzburg, Carlo. 1993. “Microhistory: Two or Three Things That I Know about It.” Critical Inquiry Vol. 20, No. 1, pp. 10-35. [02:15:40] Le retour de Martin Guerre (1982 movie). Zemon Davis, Natalie. 1993. The Return of Martin Guerre. Cambridge, Mass.: Harvard University Press. [02:17:50] Finlay, Robert. 1988. “The Refashioning of Martin Guerre.” The American Historical Review. Vol. 93, No. 3, pp. 553-571. Zemon Davis, Natalie. 1988. "On the Lame." The American Historical Review. Vol. 93, No. 3, pp. 572-603. [02:19:19] On postmodernism: The American Historical Review, Vol. 94, No. 4, Oct., 1989.  Jarausch, Konrad H. 1989. „Towards a Social History of Experience: Postmodern Predicaments in Theory and Interdisciplinarity.“ Central European History 22, pp. 427–443. [02:19:55] Sajdi, Dana. 2013. The Barber of Damascus: Nouveau Literacy in the Eighteenth-Century Ottoman Levant. Redwood: Stanford University Press. [02:21:00] Guðný Hallgrímsdóttir. 2019. A Tale of a Fool? A Microhistory of an 18th-Century Peasant Woman. New York: Routledge. [02:21:44] Cohen, Tom. 2019. Roman Tales: A Reader's Guide to the Art of Microhistory. New York: Routledge. [02:22:16] McLaren, Angus. 1993. A Prescription for Murder: The Victorian Serial Killings of Dr. Thomas Neill Cream. Chic

Další epizoda ze série #bizar vás seznámí s tibetskou hrou šo a s vtipnými, poetickými a místy vulgárními průpovídkami šopše, které se říkají při házení kostkami. Zamylíme se také nad hrami obecně a antropologií mariáše...   Zdroje a odkazy: Huizinga, Johan H. Homo Ludens: https://archive.org/details/homoludensstudyo0000unse Hugh-Jones, Stephen: The Symbolic and the Real: Lecture 1 - Culture: https://sms.cam.ac.uk/media/2709473 Linton, Ralph: The science of man in the world crisis: https://archive.org/details/scienceofmaninwo0000lint/mode/2up Rychlík, Martin. Dějiny lidí: https://www.kosmas.cz/knihy/272151/dejiny-lidi/ Gmelch, George. Baseball Magic: https://meissinger.com/uploads/3/4/9/1/34919185/gmelch_baseball_magic.pdf Čechová, Marie. Prostorové motivy ve frazémech: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7942 Stein, Aurel. Ancient Khotan vol. 2 (staré kostky): https://archive.org/details/dli.pahar.1757/page/n149/mode/2up Pravidla sho: https://web.archive.org/web/20170709073427/http://www.shangrilatours.com/Rules%20of%20the%20Sho.htm Murakami, Daisuke. Aspects of the Traditional Gambling Game known as Sho in Modern Lhasa: http://himalaya.socanth.cam.ac.uk/collections/journals/ret/pdf/ret_29_08.pdf Dechen Dolkar. Sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW25124 Dawa Dargye. Sho rtsed dang sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW8LS66293  The San Francisco Call, 27. březen,1900 (baby needs a new pair of shoes...): https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn85066387/1900-03-27/ed-1/seq-4/     

ANOTACE Cílem této přednášky není pojednávat o přítomnosti Orientu v české spiritualitě obecně. Namísto toho se budeme věnovat jednomu z výrazných motivů českého duchovna: jeho převládající indicko-tibetské linii, která se táhne prakticky celým dvacátým stoletím. Ústí až v porevoluční pouto mezi Václavem Havlem a 14. dalajlamou, díky čemuž zvláštním způsobem vystupuje z prostředí samizdatu a undergroundu do veřejného prostoru prosáklého tzv. “hollywoodským buddhismem”. Nabírá tím novou podobu, ve které se skloubí náboženství, politika a ekonomika do jednoho populárně-esoterického organismu, který se zdá býti v lecčems "typicky českým". Roli tibetských a indických představ tak lze označit jako do jisté míry tendenční, nahrazující starší a hlouběji zakořeněné myšlenkové proudy spojené s hermetismem, židovskou mystikou a podobně. Zde se vrátíme k naší předcházející přednášce o Tibetu: dvě diskurzivní polohy ve kterých se Tibet pohybuje (teosoficko-esoterická vs. muzejně-archivní) jsou v českém prostředí akcentovány odlišně oproti západním zemím: prvně jmenovaná vystupuje jasně do popředí. Tento fakt budeme ilustrovat na relativně širokém spektru literárních ukázek z druhé poloviny dvacátého století, ve kterých jednotliví autoři vykreslují své pojetí Tibetu, často poměrně svérázné. Cílová skupina čtenářů těchto autorů byla početná a hlavně různorodá, pokrývající množství společenských kruhů a vrstev. České představy o Tibetu tak hluboce zakořenily v naší společnosti, že se staly i předmětem hoaxů a dezinformací.   LITERATURA Meyrink, Gustav. 1993. “Hledání démonů v Tibetu” in Hašiš a jasnozřivost. Praha: Volvox globator. s. 40–44. Minařík, Květoslav. 1996. Milarepa. Praha: Canopus. s. 25–27 + 31–34 + vybrané poznámky (začínají na s. 35). Beba, Karel. 1958. Tajemný Tibet. Praha: Naše vojsko. s. 129–140. Lesný, Vincenc. 1948. Buddhismus. Praha: Samcovo knihkupectví. s. 375–381. Tomáš, Eduard. 1994. “Zloděj Snů” in Růžový Elixír. Praha: Avatar. s. 13–21.   DALŠÍ ČETBA Urban, Hugh. 2008. “The Yoga of Sex: Tantra, Orientalism, and Sex Magic in the Ordo Templi Orientis.” In Hidden Intercourse. Eros and Sexuality in the History of Western Esotericism, edited by Wouter J. Hanegraaff, and Jeffrey Kripal. Leiden: Brill Publishers. s. 401–443.  Rozehnalová, Jana. 2005. “Zrcadlo orientalismu – obrazy Tibetu v českém prostředí.” Mezinárodní vztahy (3): 44–62. Anonym. 2016. Než budete s idioty věšet tibetské vlajky in Severočeská pravda: List pokrokových občanů. Available at  severoceskapravda.cz: http://www.severoceskapravda.cz/index.php/historie/716-než-budete-s-idioty-věšet-tibetské-vlajky [12.1.2021]. Slobodník, Martin. 2016. O tradičním Tibetu: propaganda versus fakta in Manipulátoři. Available at manipulatori.cz: https://manipulatori.cz/o-tradicnim-tibetu-propaganda-versus-fakta/ [12.1.2021]. Hanker, Martin a Jandáček, Petr. 2020. “Dynamika tibetských motivů v českém esoterismu a spiritualitě” in Dingir 3/2020, s. 83–86.   INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblas

ANOTACE Přednáška se pokusí na příkladu české literární recepce Indie zvýraznit některá základní témata, jež jsou specifická pro českou reflexi Orientu, a to od počátků přibližně do 30. let 20. století. Jejím cílem proto není a nemůže být vyčerpávající faktografický přehled, zaměří se spíše k různým možnostem literárního uchopení daného tématu napříč staletími i literárními žánry. Obecnější historický přehled bude doplněn podrobnější analýzou ukázek z pěti českých či slovenských literárních děl, jež proto také tvoří povinnou literaturu k dané přednášce. Literatura sekundární naproti tomu částečně reflektuje širší evropský kontext literární (a duchovní) reflexe Orientu, částečně se vztahuje především ke dvěma prvním textovým ukázkám, kde se lze o širší sekundární literaturu opřít. Textové ukázky byly záměrně voleny tak, aby pokud možno poskytly základ k diskusi nejen nad českou recepcí Orientu, nýbrž i nad hranicemi a mezemi saidovských a postkoloniálních interpretací literárních textů. Cílem přednášky je tak jednak nastínit šíři spektra literárních reflexí Orientu v našem prostředí, jednak poukázat na beletristický text jako na specifické médium a na nebezpečí jeho přímočarých interpretací, nereflektujících tuto literárnost jako specifický znak díla.   LITERATURA ŠIMEK, František (ed.). Cestopis tzv. Mandevilla. K vydání připravil a poznámkami a slovníčkem opatřil František Šimek. Praha: SNKLU, 1963, s. 103–105 (Indie, sbírání pepře), 115–118 („lidská monstra“). [text ve staročeštině] KRAMERIUS, Václav Matěj. Dva indické „cestopisy“. Ediční příprava a komentář Jiří Hubáček. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019, s. 78–80 (obyčeje Indů, popis Ágry), 214–216 (otrokářství v portugalské Góe). HOLLÝ, Ján. Svatopluk. Spev šestí, vv. 100–243 (původ Slovanů z Indie).Volně dostupné na: https://zlatyfond.sme.sk/dielo/10/Holly_Svatopluk/6 [text v bernolákovské slovenštině]. VRCHLICKÝ, Jaroslav. Anuradhapura. In: Tiché kroky. Praha: J. Otto, 1905, s. 29. CZECH Z CZECHENHERZU, Arnošt. Joginovo tajemství, Dopis přítelkyni z Kalkutty. In: Má Indie: Básnická evokace. Praha, 1938, s. 17–18, 21–22.   DALŠÍ ČETBA BUDIL, Ivo T. Od prvotního jazyka k rase. Utváření novodobé evropské identity v kontextu orientální renesance. Praha: Academia, 2002. FUJDA, Milan. Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity. K sociálním dějinám českého okultismu 1891–1941. Praha: Malvern, 2010. GLASENAPP, Helmuth von. Das Indienbild Deutscher Denker. Stuttgart: H. K. Koehler Verlag, 1960. HALBFASS, Wilhelm. India and Europe. An Essay in Philosophical Understanding. Delhi: Motilal Banarsidass, 1988. KRÁSA, Miloslav. Looking towards India. A Study in East-West Contacts. Prague: Orbis, 1969. SCHWAB, Raymond. The Oriental Renaissance. Europe’s Rediscovery of India and the East, 1680–1880. Translated by Gene Patterson-Black and Victor Reinking, foreword by Edward W. Said. New York: Columbia University Press, 1984. STORCHOVÁ, Lucie. Ägypter wussten Ihre Köpfe zu gebrauchend. Orientalische Alterität in den fiktiven Reisebeschreibungen von Václav Matěj Kramerius (1802–1808). In: BORN, Robert; LEMMEN, Sarah (eds.): Orientalismen in Ostmitteleuropa. Diskurse, Akteure und Disziplinen vom 19. Jahrhundert bis zum Zweiten Weltkrieg. Bielefeld: Transcript, 2014, s. 147–186. VALTROVÁ, Jana. Středověká setkání s „jinými“. Modloslužebníci, židé, saracéni a heretici v misionářských zprávách o Asii. Praha: Argo, 2011. WILLSON, Amos Leslie. A Mythical Image. The Ideal of India in German Romanticism. Durham: Duke University Press, 1964.   INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a

ANOTACE Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West.   LITERATURA Schimmelpenninck van der Oye, David. 2010. Russian Orientalism: Asia in the Russian Mind from Peter the Great to the Emigration. New Haven, CT: Yale University Press. ISBN: 9780300110630. pp.: 1–11, 224–240.   DALŠÍ ČETBA Soboleva, Olga, and Angus Wrenn. 2017. From Orientalism to Cultural Capital. The Myth of Russia in British Literature of the 1920s. Bern: Peter Lang AG. ISBN: 9783034322034. Tolz, Vera. 2011. Russia's Own Orient. The Politics of Identity and Oriental Studies in the Late Imperial and Early Soviet Periods. Oxford University Press. ISBN: 9780199594443. Zorin, Alexander V. 2020. “Some Critical Remarks on the Book “Russian Orientalism” by the Canadian Slavist David Schimmelpenninck van der Oye”. Вестник Санкт-Петербургского Университета. Востоковедение и Африканистика 12(3): 466–475. DOI: https://doi.org/10.21638/spbu13.2020.310.   INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

ANOTACE Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.   LITERATURA Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven. Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.   DALŠÍ ČETBA Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books. Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press. Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia. Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.   INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.