Advertise on podcast: Element Podcast

Fakt zlý den 6. - Když přijde fakt zlý den, boj se často odehrává nejdřív v hlavě. V tomto kázání se díváme na přilbu spasení, jednu část Boží zbroje, o které píše apoštol Pavel. Je to naděje, která chrání naše myšlenky. Nejde o pozitivní myšlení, ale o jistotu, jak to celé skončí. A mluvíme i o tom, jak si tuhle přilbu nasadit dřív, než přijde bouře.

Fakt zlý den 5. - Ocitneme-li se ve zlém dni, apoštol Pavel nepíše o nějaké magické ochraně, ale o každodenním postoji a způsobu života, kterým se vědomě opíráme o to, co nám Bůh už dal v Kristu. Štít víry je možnost reagovat na urážky, zastrašování, neúspěchy, pokušení. Taková víra hasí zápalné šípy. Co si pod tím představit? Šípy toho Zlého jsou náhlé, útočné myšlenky, pocity, nutkání nebo situace, které Odpůrce víry používá, aby nás zasáhl, znejistil, odvedl od Boha nebo ochromil. Pavel je nazývá „zápalnými“ protože mají tendenci se rychle šířit strach, vinu, hněv nebo zoufalství... Pokud je neuhasíme, šíří se a způsobují větší škodu.

Fakt zlý den 4. - Dobrá obuv patří mezi nejdůležitější součásti oblečení pro zlý den. Pomůže nám udržet dobrou půdu pod nohama i v pořádném nečase. Udrží nás zakotvené na zemi. Boty dobré zprávy jsou nositelky pokoje. Díky ním si udržíme potřebnou rovnováhu a navíc dokážeme zbořit hradby, které rostou mezi námi a Bohem, a samozřejmě mezi námi samotnými.

Fakt zlý den 3. - Druhou částí Boží zbroje, o které Pavel píše ve svém dopise Efeským, je pancíř spravedlnosti. Je určen k tomu, aby chránil naše srdce. Součástí naší zbroje se tak stává vnitřní poctivost, integrita, vnitřní morální kompas. Naše osobnost, vlastnosti a hodnoty, které ve svém životě máme, musí být v souladu s tím, jak se chováme. Jde o odvahu být sám sebou před Bohem, lidmi i sám sebou. Návod bychom si mohli vzít z Pavlova dopisu, který píše Titovi, kde vidíme, že v různých fázích života a situacích čelíme různým výzvám týkajícím se naší integrity.

Fakt zlý den 2. - Ve fakt zlém dni oceníme, že jsme se dobře připravili a oblékli si Boží zbroj, která nám pomůže odolat, všechno splnit a zůstat stát. V tomto díle začneme první části výzbroje, která drží ostatní věci pohromadě, a tou je pás pravdy. Pravda je pro dnešní lidi poměrně relativní – výsledek je, že neví, čemu věřit. Slyší příliš protikladných argumentů, takže nakonec spíše vypne. Nebo uvěří lži. Platí, že největší lež je často informace stojící hned vedle pravdy. Pravda je důležitá, a neměli bychom na ni rezignovat. Má totiž potenciál osvobodit nás z falešných předpokladů, posvítit nám na cestu a ukázat směr. Jen chvíli předtím, než Pavel začne psát o Boží zbroji, píše o procesu oblékání nového člověka, který odráží Boží obraz – takový člověk odhodí lež a začne jeden druhému říkat pravdu.

Fakt zlý den 1. - Všichni ho známe. Všichni ho zažíváme. Někdo častěji než jiný. Všichni bychom si ho  přáli vidět mnohem méně. Někdy si pod dojmem pozitivistických publikací, podcastů nebo přednášek myslíme, že stačí nasměrovat naše tužby jiným směrem, a vesmír nám odpoví, a vše se změní. Jsme překvapeni, že i tak ho zažíváme. Fakt zlý den. Možná nezažíváme opravdové zlo, jako mnoho dalších lidí na světě, ale i malé zlo je zlo. Malé zlo zažíváme úplně všichni. Někdo nás pomluvil, někdo nás okradl, jiný nám lhal, a cítíme bezmoc a beznaděj. A to vůbec nemluvím o ztrátách někoho blízkého nebo o chatrném zdraví. Zlé dny mohou mít různé podoby, apoštol Pavel ale chce čtenářům svých dopisů jednoznačně říct, že je lepší se připravit, abychom mohli obstát ve zlý den. Bůh nám k tomu chce dát potřebnou výbavu.

Společně na cestě víry 1. - Start nové sezóny v Elementu neznamená jen nový kalendář plný aktivit. Je to mnohem více! Jde spíše o společný rytmus vnitřního života církve a jedinečnou cestu víry. Na prahu nové sezóny si připomeneme příběh obyčejného člověka, kterého Ježíš pozval na cestu – příběh o rybáři z Galileje jménem Petr. Když nás Ježíš zve k následování, neříká „staňte se“, ale „udělám z vás“. Petrův příběh je o hluboké proměně, která není z nás. O záchraně, která vyústí v lásku a poslušnost ke Kristu.

Jaký příběh napíšeme my? 3. - Apoštol Pavel napsal, že jsme listem, který všichni mohou znát a číst. Nejsem si jistý, jestli bychom chtěli být všem známí. Být známým se někdy ve společnosti vyplácí, mít známosti může otevírat dveře, které by jinak zůstaly zavřené. Ale být známým je také zodpovědnost, a přináší to možnost kritiky, nebo dokonce nenávisti. Biblické příběhy nám ukazují ještě jiné dimenze, kde povědomí o nás hraje důležitou roli. Kde nepomůže přetvařování, nebo snaha zapůsobit šarmem a talentem. Jedna taková dimenze je doslova pekelná a přináší otázku: Jaký příběh si o nás vyprávějí v pekle? Druhá je pro změnu nebeská s otázkou: Jaký příběh o nás napíšou v nebi? Stále totiž ještě píšeme svůj příběh.

Jaký příběh napíšeme my? 2. - Nejenže Bůh píše knihu o nás, píše svůj příběh na naše srdce, aby ho všichni znali a četli. Stáváme se Boží knihou pro svět. To je poměrně velká zodpovědnost. Jsme živou epištolou, napsanou ne inkoustem, ale Božím Duchem. Jsme plátnem, na které Bůh maluje svůj příběh. Jsme jeho pole, na kterém Bůh pracuje. Jsme jeho stavba, která roste. Bůh si používá službu jiných křesťanů, aby něco napsal na naše srdce, a aby občerstvil naši zahradu, aby mohla zase vzkvétat. Kdo ví, možná náš život je jediná Bible, kterou si lidé okolo nás opravdu přečtou.

Jaký příběh napíšeme my? 1. - Na trnité cestě z egyptského otroctví do zaslíbené země vede Mojžíš s Bohem velice zajímavý a otevřený rozhovor, ve kterém zazní překvapivá slova ukazující na to, že Bůh píše knihu. Píše ji průběžně právě teď. Přidává do své knihy jména, ale také může mazat ty, kteří se rozhodli odejít od něj. Je spisovatelem, kronikářem, zapisuje náš život, protože na něm záleží víc, než si myslíme my sami. Vidíme život jen v perspektivě svých vlastních prožitých let. Bůh ale vidí víc. Vidí náš život protkaný do pavučiny historie a vztahů světa. Každá věc, kterou jsme pro někoho udělali, se nám zdá jako malá nebo obyčejná. Něco, co nestojí za řeč. Ne ovšem z Božího pohledu. My vnímáme svůj život jako pomíjivý, ale Bůh ho vnímá jako semeno, které zasazené do půdy světa a dějin přinese mnohonásobný užitek. Z našeho života může vyrůst strom, který dává stín a přístřeší mnoha dalším.

Voices: Refreshing Summer Stories 8. - Na pár řádcích evangelia se dočítáme o fascinujícím setkání slepého žebráka Bartimea s Ježíšem, který kráčí vstříc svým posledním dním před ukřižováním. Ježíš reaguje na jeho volání, zastaví a uzdraví jej. Zní to jako happy end, ale co kdyby Bartimeus neměl odvahu zavolat? Nebo vytrvalost? Nebo se dal odradit svým okolím? Úplně by Ježíše minul. I dnes tak pro nás zůstává příkladem odvahy, odhodlání a následování Krista. Zároveň vidíme, že Ježíš na nás čeká a je ochoten zastavit, i když má zrovna na práci "něco důležitého".

Voices: Refreshing Summer Stories 9. - Mohli bychom se zamyslet nad tím, zda-li by energie, kterou věnujeme intenzivnímu zastávání našich názorů a pravd ve světě nešla využít lépe. V přednášce se dozvíte, k čemu nás v této otázce vybízí sám Ježíš a čeho bychom se měli naopak vyvarovat.

Voices: Refreshing Summer Stories 6. - Co dělat, když se život rozpadá a odpovědi nepřicházejí? Příběh Joba ukazuje, že víra není založená na tom, že všemu rozumíme, ale na tom, komu důvěřujeme. A že i uprostřed bolesti může Bůh zažehnout jiskru naděje tam, kde už ji sami nevidíme.

Voices: Refreshing Summer Stories 7. - Příběh o ztracené ovci je velice známým Ježíšovým podobenstvím. Může nás dnes v našem životě inspirovat a povzbudit? Ztrácíme se i my lidé stejně jako ovce v tomto příběhu? A vede někudy cesta zpět?

Voices: Refreshing Summer Stories 4. - Příběh dobytí Jericha ukazuje, že Boží cesta nemusí člověku na první pohled dávat smysl, ale vede k důvěře, poslušnosti a vítězství, které patří Bohu. Povzbuzuje nás, abychom se i dnes v situacích, kdy Ježíšova slova jdou proti naší přirozenosti, rozhodli nejít cestou síly, tlaku a kontroly, ale cestou víry, odpuštění, služby a poslušnosti Bohu.