Advertise on podcast: Headliner CZ

Mít třicet let jednu kapelu není žádná sranda. Nebo vlastně většinu času je, pokud se jmenujete Wohnout a děláte si vždycky všechno po svým. Matěj a Honza Homolovi, Zemánek a Fenek chystají velkou oslavu 18. listopadu v pražské Lucerně. Honza Vedral s nimi ještě předtím natočil čtyřdílnou podcastovou sérii, ve které odkrývají dosud neznámé okolnosti kapelní historie. Dojde i na nábor zpěváků přes jointa, hraní na sponzorském večírku, odkud kapelu vyvedla ochranka. A samozřejmě i na milovaný i proklínaný Svaz českých bohémů.  V první epizodě se do historie Wohnout ponořili Matěj a Honza Homolovi. Vzpomínají na dobu, kdy to u nich v pokojíčku vypadalo jako v reggae klubu, automatického bubeníka vyměnil metalák z vesnice. A dojde i na okolnosti vzniku prvního alba s podivuhodným názvem CunDalLa Ryschawa. Podcast Headliner CZ můžete poslouchat komplet zdarma. Pokud vás naše podcastová tvorba baví, podpořit nás můžete na herohero.co/notyvole nebo forendors.cz/notyvole. Děkujeme. Teď už Banány připravit, jdeme na to. Všechno nejlepší, Wohnouti!

Dá se uživit hudbou, a přitom si ji nezprotivit? Na dvanácté Headliner půdě se na pozvání Honzy Vedrala sešli písničkářka Nikola Mucha, spoluzakladatel Rock for People Petr Fořt a zakladatel Mighty Sounds a klubový dramaturg Kuba Siňor. Otázku obživy probírali z obou stran pódia. A jednoduchý návod z toho rozhodně nevzešel.  Mucha na úvod odpovídá jednoznačně: Ano, hudbou se uživit dá. A pak přidá vzpomínku, jak si považovala tří stovek, které dostala za jeden z prvních koncertů. K tomu byl guláš a pivo, takže spokojenost. Jenže jak s tím vyjít celý život. Ani zavedené jméno nezaručuje klidné spaní, ale permanentní nejistotu. "Když vidím v kalendáři prázdný leden, zase přemýšlím, jestli se nepoohlédnout po práci v kavárně," vypráví Mucha.   Petr Fořt se na to dívá jako protřelý pořadatel a manažer kapel. Připomíná, že fanoušci nerostou na stromech, ale je potřeba je získávat takřka po jednom. "S Horkýže Slíže jsme kdysi přijeli do klubu, kde čekalo jen pár desítek lidí," vypráví. "Tak jsme si vzali honorář, ale nakonec jsme ho celý propili s pořadatelem. Za rok přišlo lidí víc." Podstatou té historky není návod na nezřízenou konzumaci. eč byla o budování vztahů mezi kapelou, manažerem i pořadatelem. Pořadatel není nepřítel, ze kterého má manažer vytáhnout poslední korunu. Jinak příště nemusí být kam přijet.  Siňor do debaty přináší zkušenost z dramaturgie Lucerna Music Baru, Futura a Cargo Gallery. Proč není jednoduché se do těch klubů dostat? A už dávno nestačí napsat, že by si kapela ráda zahrála? O bookingu rozhoduje řada faktorů, včetně předchozí návštěvnosti, nákladů na provoz i útraty na baru. Jenom z nadšení klub provozovat nejde. Nejosobnější rovinu otevírá Mucha ve chvíli, kdy přijde řeč na opakované hraní vlastních písniček. „Každý víkend vykrádáš svoji vlastní duši,“ popisuje svou aktuální tvůrčí krizi. Staré skladby přirovnává k deníku, který po letech znovu čtete, přestože už vám hlavou běží úplně jiné věci. Publikum ovšem chce právě to, čím jste si ho kdysi získali. Debata o výdělku se tak mění v otázku, kolik vlastní svobody je člověk ochotný za obživu hudbou vyměnit. První část záznamu z dvanácté Headliner půdy 12 z Malostranské besedy si poslechněte v podcastu Headliner.cz. Na závěr Mucha přidává i tematickou píseň Až přestanou lidi chodit na koncerty. Druhou polovinu debaty zveřejníme brzy. Příští Headliner Půda se koná 26. října na půdě Malostranské besedy. Tématem budou Textaři a pozvání přijali Michal Horáček, Petr Soukup a Kato s Pragobřinkostrojem. Jste srdečně zváni! Projekt Headliner Půda vzniká díky podpoře Ministerstva kultury, OSA – Ochranného svazu autorského a městské části Praha 1.

Hořící piano, krvavé svatební šaty a kytary, které se nedrží zpátky. Lenny na desce Good Omens ukazuje, čím vším se dá narušit představa hodné holky za klavírem. Odešla od velkého vydavatelství, album si zaplatila sama a s producentem Filipem Vlčkem. „Jedna z nejčastějších vět ve studiu byla: Přidej tam ty kytary!“ V podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem mluví o svobodě i účtech, které k ní patří, o úspěchu Hell.o a pokusech zavděčit se lidem, kteří chtěli další hit podle svých představ. Proč ji nebaví odpovídat na otázky o svatbě a dětech? Co jí vadí na očekávání, že začne zpívat česky? A jak se pořizuje obal s opravdovým hořícím pianem, když je místo cateringu pro štáb jen hummus a rohlíky ze sámošky? Poslechněte si rozhovor s Lenny, která si hudbu čím dál víc dělá po svém. A přijte na křest 4.11. v pražské roxy nebo 12.11. v Londýně.

Hostem Honzy Vedrala byla tentokrát Marie „Mája“ Dostálová, zpěvačka skupiny Jamaron. Mluvili jsme spolu o tom, jak se z nenápadné holky, která na pódiu radši stála vzadu, stala sebevědomá frontwoman jedné z nejrychleji rostoucích českých rockových kapel. Došlo i na to, jaké je být ženská v rockovém prostředí, proč to Mája dřív vnímala spíš jako handicap a dnes naopak jako výhodu, jak funguje kapela složená ze sourozenců a co se změní, když se k tomu všemu přidá mateřství. Plné Forum Karlín přitom odehrála pouhé dva měsíce po porodu. Řeč je ale taky o cestě Jamaron od nuly: o letech, kdy všechny peníze vraceli zpátky do kapely, o postupně vyprodaných klubech, Patreonu, podpisu s Universalem, práci na vlastní show nebo o tom, že se i dnes dá rocková kapela pořád „vyjezdit“. A Májina rada pro ty, kdo právě začínají? Vydržet! PS: Už 21.9. přijte naživo na Headliner půdu do Malostranské besedy. Téma večera je Uživit se hudbou a hosté Petr Fořt, Jakub Siňor a Nikola Mucha. Jste srdečně zváni!

Jak se řídí festival pro osmdesát tisíc lidí, aniž by se z něj stal odosobněný stroj na pivo, párky a koncerty? Ve výjezdním jedenáctém pokračování Headliner Půdy jsme vyrazili přímo na Rock for People. Honza Vedral si před publikem povídal se zakladatelem festivalu Michalem Thomesem, CEO Luďkem Motyčkou a spolumajitelem Oldou Bajerem. Dozvíte se, kdo ve skutečnosti festival řídí, co se odehrává v zákulisí a proč je při plánování důležité „vidět les, a ne jenom stromy“. Hosté popisují, jak se Rock for People proměnil z nadšeneckého dobrodružství v celoroční práci stovek lidí a jak je přitom důležité neztratit původní energii ani osobní vztah s návštěvníky. Řeč přijde na bouři z roku 2012, která zásadně změnila bezpečnostní přípravy festivalu, i na problémy s pitnou vodou, po nichž vznikl systém čištění vody ze Správčického rybníka. Důležitá je pro šéfy Rock for People zpětná vazba, která nikdy nekončí v zapomenuté tabulce. Loni ji poslalo dvanáct tisíc fanoušků a její zpracování podle Luďka Motyčky trvalo dva týdny: „Zavařil jsem na tom dokonce i pár AI modelů.“ Právě z dotazníků vznikají hlavní témata dalšího ročníku. Jak se shánějí světoví headlineři? Proč někdy znamená ticho po koncertě největší pochvalu? A co musí festival dělat, aby se dostal mezi klíčové zastávky evropských turné? Zazní i historka o agentovi, kterému kapela zadala: „Domluv nám Rock im Park, Rock am Ring, Download a Rock for People. A zbytek nějak uděláme.“ Hosté vysvětlují, proč nestačí sázet jen na prověřená jména. Kdyby festival chodil pouze „v tutovkách“, mohl by mít dalších dvacet let stále stejné headlinery. Rock for People proto riskuje, hledá novou generaci hvězd a dává prostor kapelám, které mohou teprve vyrůst. Catfish and the Bottlemen zde například odehráli svůj první evropský festival poté, co je Michal Thomes objevil v malém brightonském klubu. Podobně pořadatelé přemýšlejí o domácí scéně. Zavedené české kapely mají během roku řadu možností, začínající projekty však kvůli ubývajícím klubům často nemají kde získat zkušenosti. „Radši tu budeme mít deset začínajících kapel než jednu velkou,“ říká Motyčka. Nejdůležitějším měřítkem úspěchu ale nejsou čísla ani velikost jmen. „Ultimativní stránkou festivalu je atmosféra před pódiem. To je úplně nejvyšší měna úspěšného festivalu,“ shrnuje Oldřich Bajer. Příští Headliner Půda se koná 21. září na půdě Malostranské besedy. Tématem bude Uživit se hudbou a pozvání přijali Petr Fořt, Jakub Siňor a Nikola Mucha. Jste srdečně zváni! Projekt Headliner Půda vzniká díky podpoře Ministerstva kultury, OSA – Ochranného svazu autorského a městské části Praha 1.

Slovenský festival Grape začínal v roce 2010 jako komorní akce pro dva tisíce lidí. Dnes patří k největším multižánrovým festivalům na Slovensku a sbírá ocenění po celé Evropě. V podcastu Headliner CZ o něm s Honzou Vedralem mluvili zakladatelé Juraj Podmanický a Janči Trstenský – o architektuře, slovenské DPH i o tom, proč letos festival ovládnou mytická zvířata a co čekat od programu i do Vatry, kam se nesmí nosit mobily.

Jak přesvědčit umělce, že rozhovory jsou podobně důležité jako nové písničky? Kdy musí manažer chránit interpreta před fanoušky – a kdy před ním samotným? A proč jsou to právě manažerky, kdo často schytá všechno, co ostatní říct nechtějí? Ve druhé části desáté Headliner půdy otevřeně mluví Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. S Honzou Vedral probíraly neviditelnou práci, bez níž by hudební kariéry českých muzikantů nevypadaly tak, jak je známe. Dojde na nezaplacené koncerty, ego umělců, sexismu v branži, hledání sponzorů i na otázku, jestli o úspěchu rozhodují hity, koncerty, nebo roky poctivé práce. I na historku o tom, jak Meky zkoušel jednoho svého fanouška ze hry na housle. Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1. Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Další Headliner půda se koná 21.9. 2026 opět v Malostranské besedě, jste srdečně zváni.

Jak se zachraňuje koncert, když si basák zapomene basu? Co se děje, když pořadatel nechce po vyprodaném koncertě zaplatit? A proč je důvěra v hudební branži často víc než jakákoli smlouva? Desátá Headliner půda patřila hudebním manažerkám. S Honzou Vedralem o svých zkušenostech mluvily Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. Tři ženy ze tří různých pater hudebního provozu: od Mekyho Žbirky a Lenny přes Rock for People a Vypsanou fiXu až po autorku, zpěvačku a harmonikářku, která si po odchodu od velké vydavatelské společnosti zkusila řídit kariéru sama. Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1. Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Druhý díl bude následovat brzy. Další Headliner půda se koná 21.9. opět v Malostranské besedě, sjte srdečně zváni.

„Kuba běhal po louce a řval: Mejdan! Mně se udělalo zle,“ popisuje František Švadlena první ročník festivalu Mighty Sounds. Letos oslaví přehlídka zaměřená na hard core, punk, ska, reggae a další subkultury dvacátý ročník. S trojicí zakladatelů, do které patří ještě Kuba Siňor a Filip Vondrášek si připomínáme ty nejlepší historky. A povídáme si o tom, jak se z nadšenecké akce stal mezinárodně uznávaný pojem nejen na festivalové mapě.  "Od začátku jsme nechtěli být knedlo zelo festival," říkají pořadatelé v rozhovoru s Honzou Vedralem. Letos se festival koná mezi 26. a 28. červnem v Táboře v pohodlném a praktickém areálu místního letiště, který skýtá takové výhody, jako je tekoucí voda a splachovací toalety pro všechny návštěvníky. Hrát budou kapely jako Pennywise, Skindred, Burning Spear, The Selecter nebo Asian Dub Foundation a výkvět domácí i světové nezávislé scény. Ale všechno to začalo v roce 2005 slibem peněz, které nikdy nepřišly...

Rokenrol spojuje. Petra Dvořáka většina lidí zná jako top manažera a úspěšného ředitele soukromé i veřejnoprávní televize. Málokdo si ho umí představit, jak s kytarou zpívá The Clash, nebo chodí s foťákem po Glastonbury. Se svojí ženou Mílou Dubskou navíc pořádá festival klasické hudby v Troji a do Leica Gallery Prague pozvali Juliana Lennona. Oba byli hosty podcastu Headliner CZ, který měl jediné pravidlo. Nebudeme mluvit o televizi!

„Vím, že čas je dneska největší hodnota," uvažuje frontman Vypsané fixy Márdi nad novým albem Ideál, protože ho kapela vydává v době, která celým deskám nepřeje. „Přál bych si, aby nám někdo dal těch čtyřicet minut poslechu.“  V detailním rozhovoru Honzy Vedrala se dozvíte vše o genezi nahrávky, o které se krátce po vydání mluví jako o jedné z nejlepších v diskografii Vypsané fixy. Čekají vás příběhy všech písní i okolnosti nahrávání a vzniku alba, které kapela začala dávat dohromady v okamžiku, kdy se ocitla v krizi, o níž věděl zvnějšku jen málokdo. „Po tom, co jsme vyhráli Anděla, jsem čekal, že přijde propad, protože to tak je vždycky, když se něco povede," vypráví Márdi. A popisuje, jak to i tentokrát dokázali vybalancovat. „Fixa je kapela vztahová. Ty lidi jsou součást toho celého stejně jako písničky. Kdybych je začal měnit jako baterky, rozbije se to." Čekají vás i úsměvné momenty nahrávání. Petr Janda, který v crocsech vypálil v legendární Propasti legendární sólo, kterým is pro sebe ukradl celou písničku. Nebo případ vzniku písní Pelikán či Velryba. Ale taky hádky, které vznik alba provázely. „Probudíš se, otevřeš oči a řekneš si: ty vole, to jsem přepálil, to jsem vůbec nechtěl říkat. Ale ten druhý si to myslí taky," popisuje jednu z nich Márdi. A jak je to s tím Ideálem? „Když jsem byl malej, snažil jsem se vždycky dotknout stropu," uvažuje Márdi. „Tady je to podobný pocit. Postavíš se na špičky a na chvíli na něj dosáhneš."

„Autotune máš, ne?“ V záznamu druhé poloviny deváté Headliner půdy se Milan Cimfe, Michal „Amák“ Šťastný a Tomáš Fröde dostali ke konkrétním historkám, které se dějí za sklem režie hudebního studia. Začalo to nevinným přespáváním v nahrávací místnosti. Došlo i na smrt pod klimatizací mixpultu, práci s velkými jmény, šamanství Ricka Rubina i na otázku, co se děje s hudbou, když ji začne řídit software a umělá inteligence. Milan Cimfe vzpomíná na natáčení s Davidem Bowiem, Julianem Lennonem nebo Living Colour. Amák poutavě líčí, jak Jaz Coleman staví písničku z patnáctiminutového synťákového dronu. A na příkladu Hoziera, proč největší hvězdy často bývají nejpracovitější. Tomáš Fröde se rozpovídal o mladých kapelách, demáčích a o tom, jak se z dobrého sluhy může stát zlý pán, když muzikanti ve studiu narazí na vlastní hráčské limity a netrumfnou technologie. Mluvilo se i o umělé inteligenci Suno, referenčních nahrávkách, které stály celý majlant, o technologii vinylu, Spotify, CDčkách i AirPodech. A taky o tom, proč je největší kouzlo hudby právě v tom, že ji ještě pořád hrají lidé. „Umělá inteligence ti nabídne průměr všeho. A chybí ten lidský element, který dělá ty čáry,“ říká Milan Cimfe. A věta k zamyšlení? Tu napsal americký producent Rick Rubin, jehož kniha nemohla na Půdě chybět. „Někdy nejlépe pokročíme vpřed, když ukročíme vzad.“ Co tím myslel, sice nikdo neví, ale zní to tajemně! A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25. května v Malostranské besedě s tématem Manažerky. O své zkušenosti se přijdou podělit Ludmila „Dydla“ Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková a Rozálie. Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA, Ministerstva kultury a Prahy 1.

„Dneska můžeš natočit písničku na mobil. Tak proč ještě existují studia?“ Touto otázkou odstartoval Honza Vedral devátou Headliner půdu, která se tentokrát věnovala nahrávání, produkci a životu za sklem studia. Pozvání přijali Milan Cimfe ze studia Sono, Michal „Amák“ Šťastný z Golden Hive a Tomáš Fröde z kapely Imodium a studia I. Mluvilo se o tom, proč jsou studia pořád důležitá, proč se kapely ve studiu rozpadají, proč je zpěv nejkřehčí část nahrávání i o tom, jak vznikaly desky Lucie, Kabátu nebo Alice. Došlo i na LSD ve studiu, rozbité zuby při produkci, nebo na to, proč je někdy lepší nechat nahrávku nedokonalou. „Hudba jsou vzpomínky a emoce. Lidem je často úplně jedno, že to hraje blbě, ale stalo se to jednou správně,“ zaznělo během večera plného zkušeností i historek z praxe. Záznam první části Headliner půdy končí akustickou písní Tomáše Frödeho. Druhá část vás čeká již brzy. A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25.5. v Malostranské besedě s tématem "manažerky". O své zkušenosti se přijdou podělil Ludmila "Dydla" Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková či Rozálie. Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA a Ministerstva kultury.

Pokud vás skutečně zajímá zákulisí hudební scény, vždycky si promluvte s řidičem nebo tourmanagerem. Martin Bistrai, kterého všichni znají pod přezdívkou Pumlíč, patří v tomhle oboru k evropské špičce. Najímají si ho americké, evropské i české kapely, aby se jim na šňůrách staral o vešekrý servis od pohodlí v klubech po žehlení průšvihů. „Problémy začínají po 23 dnech na turné, tam se to láme,“ vysvětluje v podcastovém rozhovoru s Honzou Vedralem, na co přišel tvrdou praxí.  Řeč byla o jeho hardcorových začátcích v západních Čechách s kapelami Svobodné slovo a Stres, výsleších na StB, prvních výjezdech na Západ, močení do odposlechů, bílých i textilních ponožkách, přebírání gumových medvídků podle barev i divokých turné s Black Lips a dalšími výstředníky.

Nikdo na české scéně nezpívá jako ona. Během uplynulých tří dekád prošla ohromnou proměnou: od rockové divoženky 90. let, přes popové úspěchy až k svébytným experimentům na pomezí žánrů. V každém ze „svých světů“ působí přirozeně a pokorně. Hlasem vás ve stejné vteřině pohladí i sejme. A přitom málem skončila jako strojařka! Lenka Dusilová slaví padesátiny a ohlíží se za vším, čím si prošla. Některé věci si prostě sami najdou správnou konstalaci. Jako kulisy tohoto rozhovoru. A tak s Lenkou Dusilovou nakonec po různých peripetiích sedíme ve ztichlé redakci. A místo domluvených čtyřiceti minut si povídáme hodinu, dvě... A pomalu rozplétáme výjimečný příběh, který není pro českou populární hudbu vůbec typický.  Lenka mluví otevřeně o svých začátcích, vzestupech i pádech, o důležitých setkáních a spolupracích, o tvrdé kritice, jak si ulítla, i o léčivé síle terapie, hudby, rodinných traumatech, mateřství. A také o tom, jak dnes nachází společnou řeč s mladší generací. Začneme u té malé holky z Karlových varů, co ráda jezdila na vandry a zpívala se starším bráchou a mámou písničky.