Advertise on podcast: Filmový podcast Kulešof

V rámci 95. narozenin Jiřího Suchého zaostřujeme na jeho režijní debut Nevěsta. Surreálně eklektický tvar utkaný z Felliniho, Godarda, poetismu, hudby i divadla, který se jen těžko škatulkuje. Protagonistce pouliční věštec řekne, že se musí vdát. Zažívá tak bizarní spirálu speed datingů, včetně Pepy Dvořáka, jenž pečuje o creepy panenky. Syrovost drůbeží farmy střídá svatební závoj, humor protíná bezvýchodný smutek. Máme moc nad vlastním osudem? Proč šlo o poslední Suchého profesionální film? A jak se na Nevěstu tvářila cenzura?

Martina s odcházejícím hlasem tentokrát nahradil kritický diskžokej Kárl Veselý, který vydává novou knihu o postsocialistickém popu. S Tondou roztočili mockumentární otáčky a pustili dvojici Hraje skupina Spinal Tap a Mňága - Happy End. Jaká je tradice těchto fejkových dokumentů? Jak filmy pomohly veřejnému obrazu kapel? A je svět jenom Hodinový hotel?

Zaostřujeme na dvojici sedmdesátkových titulů. Formativní Americké Graffiti George Lucase a nízkorozpočtové The Pom Pom Girls. Jeden tíhne k autorskému a melancholií protnutému tvar, druhý jede na vlně líbezné komerce. Oba nemají děj, jde jim hlavně o poflakování se, líbačky, pojídání rychlého občerstvení a především ježdění v autech, přičemž se hlásí k dědictví 50. let. Každý jinak a po svém. Jaký zeitgeist filmy konzervují? Vypovídají více o tehdejší mládeži, nebo spíš o stavu filmového průmyslu? A jak ovlivnily následovníky?

Nasaďte ochranu, začínáme novou sérii! Prcičky na dně proříznou produkční cyklus teen sex komedií z počátku milénia. Začínáme však v hlubinách pláží, rebélie i strip klubů s prasátkem v logu. Ohledáváme počátky gross-out estetiky a mužské perspektivy, proměny subžánů pro mladé napříč lety a zakončujeme formativní a pro rozvoj cyklu klíčovou sérií Prci, prci, prcičky. Je American Pie slizký male gaze, nebo naopak oproti svým předchůdcům napekl větší citlivost? Nesou tyto filmy problematické dědictví? A co na to Stfiler?

V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, kopat hroby byl můj ideál. Tentokrát navštěvujeme groteskní i poetickou krajinu posetou světem mezi zemí a peklem. Michele Soavi roku 1994 natočil esteticky vypiplaný pastiš, kde existencialismus potkává čvachtavé podhoubí. Jde o labutí píseň artových hororů, kde je atmosféra důležitější než vyprávění? Jak vypadal tehdejší průmysl stran žánrovosti? A jaká jsou interpretační úskalí?

Loučíme se s mistrem poťouchlosti a charakterním hercem Timem Currym, který byl mnohem víc, než slastný sweet transvestite, from Transsexual, Transylvania! Rozebíráme jeho mimické schopnosti, uhrančivý hlas a schopnost splynout s postavou a zároveň zůstat sám sebou. Zároveň nahlížíme jeho nepříliš reflektovaný snímek Times Square, který je synonymem bující revolty v ulicích New Yorku. Jak se z herce s Shakespearem v krvi stane komediální mistr? Bojíme se kvůli němu klaunům? I'm escaping to the one place that hasn't been corrupted by capitalism: space!

Šárka s Tondou navazují na epizodu posledního Versusu a ještě hlouběji se noří do subžánru, který kapitalizuje na stárnoucích herečkách. Řeč dojde na technického hračičku Williama Castla, monstrózní vražedkyně, jimž šmrnc dodávají chrastící náramky nebo gotická melodramata. Manipulace, vyšinutost a slastné mordy! A kde leží hranice stereotypů?

Martin zlobil a dostal zaracha, melodramaticky slastný Versus tak tentokrát s Tondou opečovala Šárka Jelínek Gmiterková. Co je to vlastně hagsploitation? To je téma dnešní epizody, kde se ve vyhrocených psycho konturách poměří Jiřina Šejbalová s Bette Davis a Joan Crawford. Tísnivá Vlčí jáma o děsivém milostném trojúhelníku potkává americkou kultovku ve znamení deziluzivní hořkosti stáří. Kdo je tady fúrie? Jak být šťastný? Stara kobieta morduje a středostavovská machinace.

Definitivní svěrákovské rozloučení nahlíží úplně poslední zbytečky televizního portfolia. Zaměřujeme se primárně na přehlížené projekty Ladislava Smoljaka, jímající třeba český western nebo melancholickou konzervu života umělců z nové éře kapitalismu. Jaký je odkaz Járy Cimrmana pod tíhou turismu? Proč si Smoljak oblíbil Suchánka? A co na to Jugoslávie?

Po čase se opět pouštíme do hororově krvavých lázní. Zpoza rohu tentokrát vykoukne italský čaroděj krutosti Lucio Fulci, s kterým otevřeme Bránu do záhrobí. Tonda coby etablovaný děsolog a arcivévoda nevkusu nabízí erudovaný lektorát, zatímco Martin fascinovaně poslouchá. Nahlížíme nádherně obludnou černou můru, kde se kauzalita rozplývá, zatímco oči vyskakují z důlků. Jak vypadal italský filmový průmysl v 70. a 80. letech? Jaký měl Fulci beef s Dariem Argentem? A kde se Tonda naučil tak skvěle italské názvy filmů, ačkoli jméno režiséra oba vyslovujeme špatně?

Zaostřujeme na nejnovější film Stevena Spielberga, jenž v určitém smyslu rozštěpil reakce. Spielberg coby nezlomný humanista natočil atypický spektákl, který je podle nás překvapivě vrstevnatý. A stále jde o prvotřídní podívanou. Nakolik u Spielberga vadí naivita? Jak novinka zapadá do jeho portfolia? A co bychom si z filmu měli odnést?

S vlnou obludných veder v závětří se loučíme s naší sérií. Nove milénium sice utvrdilo Svěrákovský status lokálních hitmakerů, na stranu druhou také znamenalo značný tvůrčí propad. Balancují mezi uslintaností a domnělou laskavostí. Za prvoplánové sexisty je ale rozhodně označit nelze. Vše je ambivalentní, jako život sám. Je ale toto vzepření se interpretacím tvůrčí záměr? Pomyslná trilogie nahlížející stáří a vztahy (Tatínek, Vratné lahve, Betlémské světlo) v zásadě tvoří výmluvný obrázek a testament Svěrákovské filosofie. Vykupuje Jan Svěrák hravost absolutní nesystematičností? Šli bychom zpívat s Třemi bratry, nebo raději Po strništi bos? A dá se Zdeněk Svěrák jednoznačně definovat?

Dneska se bude zpívat a psát diktát! Zdeněk Svěrák se v televizních pořadech objevoval pravidelně, přesto v zásadě svátečně. Klíčovým zdrojem úspěchu pro něj byla dlouhodobost. Ať už šlo o satirické mystifikace či roli audiovizuálního učitele. Právě fakt, že odchoval několik televizních generací, vedl k přijímanému obrazu Svěráka coby učitele národa. Podtrhla revize Diktátu z češtiny Martinův celoživotní (marný) boj s mateřským jazykem? Flákal se Tonda při Hodinách zpěvu? A jak Svěrák zasáhl do animované tvorby?

Zdeněk Svěrák v 90. letech utužil spolupráci se svým synem, která vrcholila ziskem Oscara. Nepodkopl paradoxně tento úspěch tvůrčí dvojici nohy? A jaké je Koljovo dědictví s puncem nejlepšího porevolučního filmu? Milostný spektákl Tmavomodrý svět místo globálního zásahu navzdory ambicím zaparkoval v lokálním rybníčku. Máte radši Lotranda, nebo Zubejdu? Martin nesnáší oba. Řadil se Tonda v 90. letech k mladistvým intelektuálům, kteří příběhem bručounského svůdníka Louky opovrhovali? A co na to zeměměřič se sklepáckými rysy vysávaný televizory?

V rámci Svěrákovského maratonu jsme se do kina vypravili na hořkou řachandu Pět švestek. Nejnovější snímek Jana Svěráka se na papíře vrací k svobodnějšímu stylu. Mořská road movie bez velkých ambicí sleduje pětici seniorů, která chce dokázat, že život po sedmdesátce neskončil. Svěrák s rodinným štábem natočil rádoby vtipný film o smutných lidech, kde se mu většina prvků rozpadá pod rukama. Jde o režisérovo tvůrčí dno? Opravdu je takový film laskavý? A hraje v rámci vnímání filmu roli generační propast?